We need a miracle

27.kapitola

Will's view

„Harry, už něco víš?" ptal jsem se snad už posté Harryho, který dorazil hned potom, co jsem volal Bece s nadějí, že mi poskytne nějaké vysvětlení, jenže ani ona nic nevěděla, ale slíbila mi, že jakmile se cokoliv dozví, dá vědět. Jenže i tak jsem byl bezradný... Mary vůbec nereagovala na zprávy, které jsem jí posílal... Dokonce jsem se jí neuměl vůbec dovolat... Takže si zřejmě vypnula mobil...

„Ne víc, než jsem věděl před pěti vteřinami" zabrblal Harry podrážděně. Upřímně vůbec jsem se mu nedivil... Byl jsem snad horší než oslík ze Shreka, akorát jsem namísto „Už tam budem?" neustále opakoval „Už něco, víš?"

„Ty aby sis nerýpnul, co?" „Chtěl bych vidět tebe, co by si v téhle situaci dělal" řekl jsem a čekal jsem, co chytrého z něj vypadne.

„No to je jednoduchý..." „Jančil bych jako malá holka, přesně tak jako ty Willíku."

Tak ten parchant si ze mě bude dělat srandu jo? Tak tohle mu jen tak nedaruju. „Hej, Haroldíku, chytej." Využil jsem příležitosti, kdy se zakoukal do mobilu a hned jak zvednul hlavu, dostal tvrdý zásah polštářem, který přesně trefil svůj cíl.

„Jak jsem říkal, jako malá holka." „Nechceš si rovnou udělat dámskou jízdu?" „Můžeme si nalakovat nehty, upravit vlasy a probírat celou noc kluky!" řekl s naprosto vážnou tváří, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Během chvilky se válel na zemi, rozesmál se na celé kolo a já s ním.

Mary's view

Ráno jsem vstala opravdu brzy. Všichni ještě spali, ale já už spát nemohla... Zase to na mě dopadlo. Ten pocit viny, která se do vás provrtává, jako červ do jablka. Vím, někdo by mohl říct, že žádnou vinu nenesu, ale kdybych tu byla, nemuselo by to zajít až tak daleko... Maminka teď nemusela vůbec ležet na JIPce. Určitě se zase pořádně nenajedla a klesnul jí cukr a...

A já už zase brečím... Táta by určitě řekl, že nemám plakat, ale já jsem toho názoru, že když nás něco trápí, je dobré vybrečet se a nedržet emoce v sobě.

Myslím, že by mi teď prospělo trochu čerstvého vzduchu a když už budu venku můžu si zapálit. Nepatřím mezi silné kuřáky, kouřím spíš příležitostně nebo když potřebuju úlevu... Jako třeba potom co jsem se rozešla s Benem.

Ale nad tím teď nechci přemýšlet... Chci alespoň na chvíli nemyslet...

„Popelka taky utekla z bálu, ale nechala princi střevíček, jenže ty jsi mi utekla jen tak..."

Po opravdu dlouhé době jsem "zpátky" :D (dá se říct...) Tak snad to ještě někdo čte :D

TheDuff21