We need a miracle

12.kapitola

Will's view

Potom co jsem si přestal psát s Harrym, jsem začal uvažovat.... Vážně si musím s Mary promluvit! Ťuk, ťuk! „Dále." „Ahoj, Wille." „Ahoj, Mary." „Jak se máš?" „No až na to, že jsem v nemocnici a je tu hrozná nuda, se mám dobře." „A jak se máš ty?" „Taky dobře." „Co budeme dělat, Wille?" No pár věcí by mě napadlo... Bože ne! Zase ta moje úchylná stránka... „Povídat si?" „Tak dobře a o čem?" „No já nevím... o čem bys chtěla?" „Um... nevím..." „Tak třeba o tom proč si za mnou před tím nepřišla..."

„Ehm...já... no víš já...." „Ale jestli o tom nechceš mluvit nemusíš..." „Ne to je v pohodě." „Tak povídej..." „No řeknu ti to ve zkratce... když jsem šla za tebou, srazila jsem se ve dveřích se svým bývalým, který mě odkopnul kvůli jedný krávě... pak se mi začal omlouvat a nakonec mi strčil jazyk až do krku." Bože chudák holka! Zajímalo by mě, kterej kretén... „To mě moc mrzí, Mary." „Nemusí... je to kretén..." „Jo to je!"

„A Mary jak se ten kretén jmenuje?" „Třeba ho znám a mohl bych..." „To je v pohodě, Wille a jmenuje se Ben, Ben Harris." „Ben Harris... a nechodí náhodou na nějakou školu pro podnikatele?" „Jo proč?" „Protože ho znám..., dokonce se mnou chodí do školy..." „To vážně...?" „Já se ho snad nikdy nezbavím...!" „Ale zbavíš... stačí říct..." „To je dobré, děkuji Wiile." „A ta kráva kvůli, které se s tebou rozešel...?" „Carol Morganová..." „Cože?" „Ta plastická umělina?" „Jo... neříkej mi, že ji taky znáš..." „Bohužel jo." „Ta kráva je všude!" „Asi ji nemáš zrovna v lásce že?" „Nemám v lásce?!" „Já ji přímo nenávidím!" „Stejně jako ona mě... už od školky mi ničí život!" „Mary, kašli na ni... ty jsi milionkrát lepší než ona!" „Myslíš?" „Nemyslím... vím to!" „Díky, Wille." „Není zač princezno, pojď sem."

Mary's view

„Není zač princezno, pojď sem." Proč? Co chce dělat? Mám se bát nebo...? Co to dělá? On mě právě objal? Měla bych se vzpamatovat a oplatit mu to objetí. „Děkuji, Wille jsi úžasný kamarád." Najednou strnul... ale proč? Řekla jsem něco špatně? „Wille, co se stalo?" „Udělala jsem něco špatně?" „Ne neudělala... já jen... překvapila jsi mě." „Překvapila?"

„Jo." „A čím prosím tě?" „Tím, že jsem pro tebe kamarád." „Víš já myslel, že po té párty..." „Že budu uražená, naštvaná a nebudu tě chtít ani vidět?" „Um... no.... jo." „Bože, Wille ty jsi, ale trubka." „Vždyť ses mi omluvil a domluvili jsme se, že na to zapomeneme." „Takže kamarádi?" „Kamarádi." „Princezno víš, že jsi moje první, opravdová kamarádka?" „Vážně?" „Jo vážně a moc si toho vážím!" Ou tohle neměl říkat... Ne že by se mi to nelíbilo, ale jsem díky tomu červená až na prdeli... „Um... no já nevím co na to říct..." „Nemusíš nic říkat a mimochodem si roztomilá když se červenáš."

A sakra on si toho všimnul... „Ehm... děkuji." „Není zač princezno." Juj to je tak cute když mi říká princezno, ale má to jednu nevýhodu! Jsem zase totálně červená. „Myslím, že ti místo princezno začnu říkat rajčátko." „Ne to neuděláš!" „Hm...možná..." „Wille!" „Ale no ták princezno... když ty se tak krásně červenáš." „Mlč!" „No dobře." Já bych ho pleskla! Přece nemůžu za to, že se červenám... kdyby mi neříkal princezno... Jako ne, že by se mi to nelíbilo právě naopak... je to strašně krásné, zvlášť když to řekne Will. Sakra! Už zase zním jako zamilovaná puberťačka...

No všechno je možné... Počkat ne! Co to plácám...?! Já nemůžu být zamilovaná! Ne po tom co se stalo s Benem... „Mary nad čím přemýšlíš?" „Ale nad ničím..." „Aha... můžu se tě na něco zeptat?" „Jo jasně ptej se..." „No víš po tom co mi sundají sádru mám docházet na rehabilitace a napadlo mě jestli by jsi tam nechtěla jít se mnou...?" „Jo jasně moc ráda." „Vážně?" „Jo a kdy máš první rehabilitaci?" „Asi za dva týdny, ale ještě ti dám vědět." „Dobře a o čem si budeme povídat teď?" „Hm... musíme si povídat?"

Tak teď mě překvapil... Co tím chce říct? Nechce si se mnou povídat? Mám jít nebo co? Ne! Tak to určitě nemyslel... „No nemusíme když nechceš." „Ne že bych nechtěl, ale prostě jen...můžeš si lehnout ke mně?" A tímhle sleduje co? Občas se vněm nevyznám... většinou v lidech čtu docela dobře, ale Will... ten je speciální. Vždycky když už si myslím, že ho mám prokouknutého tak mě něčím překvapí...

„Jo." To bylo jediné co jsem ze sebe dostala... Opatrně jsem si k němu lehla... Bylo mezi námi ticho, ale nebylo to takové to trapné ticho... Bylo to celkem příjemné být chvíli potichu a jen tak ležet vedle sebe...

Najednou se Will otočil na bok a naše oči se střetly. Bylo zvláštní vedle něho ležet a koukat mu do očí... Počkat! Zdálo se mi to nebo mu přeskočil pohled na moje rty... Prosím ne! Ať nedělá to co si myslím, že chce udělat... Kruci! On se vážně snaží mě políbit! „Wille, já už musím jít promiň."

Rychle jsem se zvedla a vystřelila jsem pryč. Vážně mě málem políbil? Nebo se mi to jen zdálo? Ale tak či tak... Já utekla! Utekla jsem jako malá holka... Fakt pecka Mary! Větší blbost jsi udělat nemohla!? Co si teď o mě bude Will myslet? Achjo to jsou starosti... Někdy si přeju být zase malá holčička, která nemá žádné starosti a jen si hraje a kouká na pohádky...

Ahojte :)
Nová kapitola je na světě tak doufám, že se bude líbit :) tentokrát je taková "romantičtější" :)A co říkáte na vztah Mary a Willa... :) ? Myslíte, že tihle dva budou někdy spolu? A máte to někdy jako Mary? Myslím tím to, že se chcete vrátit zpátky do dětských let a nemít žádné starosti... já teda jo...!

Dneska bych ji chtěla věnovat @LucyNeu, @Zdenaa a @LucyXYT tak si ji užijte holky ;)

PS: MOOOOOOOOC VÁM VŠEM DĚKUJI <3<3<3 :* :) protože jsme překročili 500 přečtení a já si toho opravdu moc vážím a taky to pro mě hodně znamená :) a taky vám moc děkuji za všechny hvězdičky a komentáře :) JSTE PROSTĚ ÚŽASNÍ ;) <3<3<3 :3