We need a miracle

22.kapitola

Harry's view

„Zlato, zítra se asi zastavím za Willem" řekl jsem Bece, která mi spokojeně odpočívala na hrudníku. „Dobře, že ho pozdravuju" šeptla a přitulila se ke mně ještě víc. Je tak strašně nevinná a sladká, ale umí být i ostrá a pokud je potřeba, taky i zlá.

Má spousty úžasných vlastností, samozřejmě že má i nějaké ty chybičky, ale já je akceptuju. Protože když někoho milujete, tak je pro vás dokonalý ať už je jaký chce. A já jsem nehorázně šťastný a vděčný za to, že mám Becku. Miluju ji se vším všudy... stejně tak ona mě a to se jen tak nezmění. Jen mě trošku mrzí, že Will je pořád sám...

Sice si vždycky najde nějakou holku, do které zasune a jde dál, jenže tohle není správné! Will je pro mě jako brácha a já chci pro něj jen to nejlepší! Přesněji řečeno TU NEJLEPŠÍ! A myslím, že bych o někom věděl...

„Becko?" oslovil jsem jí, abych zjistil jestli ještě vnímá. „Ano, Harry?" zeptala se. „No víš tak jsem uvažoval a..." nevěděl jsem jak pokračovat. „A..." nahodila a čekala, co řeknu. „No Will nikoho nemá" prohodil jsem. „Jo to vím, tak proč mi to říkáš?" zeptala se nechápavě. „A Mary taky ne, že?" zeptal jsem se a úplně jsem ignoroval její otázku. „Ne to nemá, ale neodpověděl jsi mi na otázku!" prskla. Nesnáší totiž když ji někdo ignoruje.

„Já vím, ale to je to co mě napadlo..." řekl jsem a díval jsem se na její nechápavý výraz. „Aha tak teď už nechápu vůbec nic..." zkonstatovala celou situaci. „Will nikoho nemá, Mary taky nikoho nemá a tak bychom..." chtěl jsem jí to vysvětlit, ale ona mě přerušila. „A tak bychom je mohli dát dohromady" dokončila moje vysvětlování.

„Víš, Harry, už mě to taky napadlo a myslím, že je to opravdu, jen se bojím, že jí Will ublíží" řekla starostlivě. „Neboj, myslím že tohle by jí neudělal" řekl jsem s jistotou. „Dobře, ale jestli jí něco udělá tak..." nedořekla, protože jsem jí skočil do řeči. „Tak mu utrhneš koule" řekl jsem a oba jsme se rozesmáli.

„Jde vidět, že mě znáš opravdu dobře" rýpla si. „Ještě, aby ne" zasmál jsem se, přitáhnul jsem si ji k sobě a věnoval jsem jí jeden krásný, dlouhý polibek.

Další den odpoledne

Stojím před Wilovým domem a čekám, až mi někdo otevře. Ale asi čekám marně, protože už tu zvoním asi po stopadesáté a pořád nic. Ještě mám, můžu zkusit otevřít náhradním klíčem, který mi Will kdysi dal.

A díky bohu povedlo se mi to. „Wille!" zakřičel jsem, ale nic. Zkusil jsem to ještě několikrát, ale výsledek byl naprosto stejný a tak mi nezbývalo nic jiného než pohledat celý dům.

Nejdřív jsem prohledal spodní patro a když nikde nebyl, rozhodnul jsem se jít do jeho pokoje. Ale to jsem zřejmě dělat neměl, protože jsem viděl něco, co mě naprosto šokovalo. „No do prdele!" vypadlo ze mě, hned jak jsem uviděl Mary a Willa na zemi líbat se. Bylo na nich vidět, že neví co říct a tak jsem se slova ujal já. „Myslím, že mi budete muset něco vysvětlit!"

Takže už víme kdo je vyrušil :D byl to náš oblíbený Harry :3 :D Co, ale nevíme je to jak se z toho ti dva vykroutí :D
Jinak myslím, že je zbytečné abych se vám omlouvala za to, že dlouho nevyšla další část a slibovat vám, že se budu snažit psát víc..., protože to momentálně nejde kvůli škole a tak... Doufám, že vás ty pauzy neodradí a zůstane vás tu alespoň pár :D (těch nejvěrnějších :D)

No a teď už dobrou noc nebo dobré ráno :D ;) (záleží na tom kdy tuhle kapitolu budete číst) a užijte si zbytek prázdnin :) ;)