We need a miracle

7.kapitola

PS: pusťte si k tomu písničku co je dole ;)

Mary's view

Sedím na posteli a brečím. Proč se tohle musí dít zrovna mě? Říká se, že co bolí to přebolí... Zajímalo by mě, který to vymyslel... Musel to být nějaký "velmi" inteligentní člověk, protože kdyby to byla pravda, tak bych tu přece neležela v hromadě kapesníků, už chybí jen zmrzlina... a vlastně proč ne?! Zajdu si pro ni dolů do mrazáku, doufám že tam nějaká bude.

Vylezu ze svého pokoje ,jdu k mrazáku, otevřu ho a začnu hledat zmrzlinu. No konečně tady nějaká je. Hm... čokoládová, tak ta je perfektní! Alespoň jedna pozitivní věc na dnešku. Tak ještě lžičku a můžu jít zase nahoru. Mám štěstí, že naši nejsou doma, protože jak je znám tak by se až moc vyptávali a to by mi akorát přitížilo...

Děkuju tomu co vymyslel zmrzlinu, kdo by řekl že trocha smetany, cukru a čokolády dokáže takhle uklidnit. Bože díky za zmrzlinu, přesně tohle jsem po dnešku potřebovala. Kdyby nebylo toho idiota Bena mohla jsem mít fajn den.

*flash back*

Konečně jsem se rozhodla. Půjdu za Willem do nemocnice, přece jsem mu to včera slíbila a já sliby plním. Vlastně to ani slib nebyl... řekla jsem možná, takže bych do té nemocnice nemusela vůbec chodit, ale psal mi, že by byl rád kdybych se stavila. Navíc bych ho ráda viděla, ale nedělejme hned z ničeho, něco. Samozřejmě, že bych ho ráda viděla jako kamaráda, navíc bych do něj ani zamilovaná být nemohla, znám ho jeden nebo dva dny... a taky po tom co mi řekla Beks, vlastně napsala, to podle mě ani není možné. Je to děvkař a ti mě vážně neberou a další proti, ještě pořád se vzpamatovávám z toho idiota Bena.

Ale konec přemýšlení! Autobus už je tady. Po necelých 5 minutách jsem před nemocnicí. Doufám, že Will nebude spát, ale i kdyby, hlavně že tam budu. Bože už zním jako zamilovaná puberťačka. Což vážně nejsem... Už jsem u vchodu, chystám se vejít, ale omylem do někoho vrazím. „Bože moc se omlouvám, nechtěla jsem." „To je v pohodě." Chci odpovědět, ale něco mě zarazí. Ten hlas...

Ben! Kurva proč zrovna on? Ten někdo nahoře mě má "fakt rád". „Bene?" „Mary si to ty?" „Tak ne asi!" „Promiň pořád se zlobíš?" Je tak blbý nebo to jen hraje? Určitě se nebudu zlobit, když mi dal kopačky kvůli merše, která mi ničila život už od školky. „Hm... co bys řekl?" „Já vím, že se pořád zlobíš, ale mě to strašně mrzí, byl jsem vůl." „Byl?!" „Dobře pořád jsem, ale víš Mary já tě pořád miluju!" „Jo jasně a proto si mě odkopnul kvůli Carol?"

„Já nevím co ti na to říct..." Tak on neví co říct? „To je sice hezké Bene, ale co já s tím?" „Odpustíš mi to někdy?" „Někdy možná..." „Prosím Mary, myslím to vážně!" „Já vím Bene, vždyť jsem řekla možná!" „Počkat co to děláš...?!" On si snad dělá srandu! Tohle nemůže myslet vážně! Co si o sobě myslí? Že mi řekne pár sladkých řečiček a vše bude ok? A teď mi ještě ke všemu strčí jazyk do krku?! Tak tohle posral! Hned ho odstrčím a vlepím mu pořádnou facku. Fuj! Ani líbat už neumí. To Will líbal mnohem líp... Sakra Mary na co to myslíš? Na nic jen porovnávám a navíc jsem ve stejné situaci. Vždyť ani ne před 3 dny jsem zažila to stejné s Willem.

Proč já? Proč se tohle musí dít zrovna mě? Už toho mám dost! „Do prdele Bene, co si myslíš?" „Už na mě nikdy nesahej!" „Mary p-pro-promiň j-já nechtěl, j-já pořád tě miluju!" „Dejte mi všichni pokoj!" „Tohle sis měl uvědomit dřív než si šel za tou umělou courou a už mě nech být jasný?!" „Ale Mary..." „Něco jsem řekla!" „Mary prosím..." „Zklapni!" Tohle už jsem nevydržela, otočila jsem se na podpatku a utíkala jsem na autobus. Ještě jsem slyšela Bena jak za mnou volá: „Mary počkej, zastav se, já vážně nechtěl." Možná nechtěl, ale už je pozdě a minulost tím nespraví...

*end of flash back*

Pořád jsem nad tím vším řemýšlela. Nešlo mi do hlavy co to mělo znamenat? Co když tam nebyl náhodou? Tak dost Mary! Přestaň přemýšlet nad Benem. Snažila jsem se tedy myslet na něco jiného. Pustila jsem si písničky a dál jsem si vychutnávala zmrzlinu. Během toho všeho jsem si ani nevšimla, že mi několikrát zacinkal mobil. Až po několikátém zacinkání jsem si uvědomila, že mi asi někdo píše. Vzala jsem mobil do rukou a najela na messenger. Psal mi Will... Sakra! Já na něho úplně zapomněla. Proboha psal mi před hodinou a půl a já mu ještě neodepsala... Co si teď asi myslí? Nejspíš, že jsem na něho naštvaná...

W: Mary stalo se něco? :O

W: Mary si v pořádku?

W: Stalo se ti něco?

W: Proč si nepřišla?

W: Můžu za to já?

M: Ahoj Wille ty za nic nemůžeš :) promiň, že jsem se nezastavila :/

W: Bože Mary měl jsem strach, že se ti něco stalo :o!

M: Nic se nestalo, vlastně stalo, ale teď to nechci řešit :/ :)

W: Dobře Mary až mi to budeš chtít říct, tak mi to prostě řekneš ano :)?

M: Dobře děkuji Wille :)

W: Není zač Mary ;)

M: No nic už půjdu spát, dobrou Wille :) :*

W: Dobrou princezno :3*

Ben's view

Právě jsem vycházel z nemocnice, když do mě někdo vrazil. „Bože moc se omluvám, nechtěla jsem." Takže podle hlasu to bude dívka, ale počkat ten hlas znám! Mary? Co ta tu dělá? Dneska by neměla mít praxi nebo jo? Ježiš co to plácám, vždyť už je odpoledne a praxe jsou ráno... „Bene?" Poznala mě. „Mary jsi to ty?"

Další kapitola je na světě :D Doufám, že se bude líbit ;) :)
Dneska bych jí chtěla věnovat @Zdenaa a ještě jednou bych jí chtěla poděkovat za krásné věnování :) děkuji moc :* a doufám, že se ti kapča bude líbit a užiješ si ji ;) 
Taky doporučuji přečíst si její příběh Kouzelná Beruška a Hloupý Kocour :)
A dál bych chtěla poděkovat @LucyNeu za to, že mi věnovala další kapitolu děkuji :* a kdyby jste chtěli taky věnovat kapitolu, tak jí napište do komentáře nebo do zpráv ;) :)
A samozřejmě bych strašně moc chtěla poděkovat všem ostatním, kteří můj příběh čtou takže DĚKUJI MOC :* 
Hrozně si vážím každého přečtení, hvězdičky a komentu :) vždycky mě potěší :)