We need a miracle

16.kapitola

Pusťte si písničku co je dole ;) (doporučuji u pohledu Mary :) ;) )

Ben's view

Od mých tajných zdrojů se mi doneslo, že se moje Mary stavila za Andersonem do nemocnice. Zajímalo by mě proč... Doufám, že s ním nic nemá! I když..., ale kdo by chtěl takového děvkaře? No možná nějaká kráva co dá všem, ale jinak... A navíc jak znám Mary tak by se s nikým takovým nezahazovala. Natož aby s ním chodila nebo ho dokonce milovala, ale...

Vždycky je tu, ale které člověku nedá spát a tak je to i u mě. Pořád mě to užírá... jsou spolu? Nejsou spolu? To kdybych věděl... No co i kdyby tak to překazím a získám si Mary zpátky pro sebe! Ale dost bylo slov! Teď jsou na řadě činy!

Už mám pár věcí naplánováno... Dneska pošlu Mary kytici rudých růží a omluvný dopis, dost jsem na něm zapracoval, tak snad zabere, a samozřejmě nesmím zapomenout na toho zmrda Andersona! Myslím, že mu ukážu kdo je z nás dvou lepší!

Mary's view

Páni ta škola byla dneska, ale namáhavá. Jsem ráda, že jsem už jsem doma. „Ahoj, mami, tati, je někdo doma?" zavolám na celý dům jen co zamknu dveře. „Ahoj, holčičko, můžeš jít prosím nechvíli sem za mnou?" ozve se tátův hlas z obýváku. „Jo jasně tati, hned jsem tam" odpovím, sezuju si boty a jdu za taťkou. Copak mi může asi chtít...?

„Tak copak jsi potřeboval tati?" zeptám se ve dveřích. „Já jsem nic nepotřeboval, ale dneska odpoledne přivezli tohle" řekne a ukáže na malý konferenční stoleček kde je váza plná rudých růží. „A abych nezapomněl tohle bylo tam ještě tohle a je to adresované tobě, takže by sis to měla si přečíst" dodá táta a podá mi bílou obálku s mým jménem. Hm... takže dopis, ale od koho? Nikde žádné jméno, žádná nápověda prostě nic... Zajímalo by mě kdo by mi mohl psát... Mohl by to být Will, protože on už mi jednou květiny poslal a navíc mě nikdo jiný nenapadá.

„Aha dobře tak já si to půjdu přečíst ke mně do pokoje" řekla jsem taťkovi a vyrazila jsem nahoru. Sedla jsem si na postel a otevřela jsem obálku. Kdybych věděla co se v ní nachází asi bych jí nikdy neotevřela a spálila bych jí! Jenže já to nevěděla a tak jsem jí otevřela a začala jsem číst ten dopis

Mary zlato, prosím než tenhle dopis skrčíš, vyhodíš nebo dokonce spálíš dej mu šanci. Jak už si asi pochopila, píšu ti já, Ben. Vím, že je to ode mě dost odvážné, ale já prostě musel. No teď k tomu hlavnímu! Byl jsem debil a debilem jsem! A proč? Protože jsem nechal ze svého života odejít tu nejlepší, nejúžasnější, nejkrásnější dívku v mém životě, kvůli jedné, která za to vůbec nestála. Ano... přiznávám byl jsem do ní zamilovaný, ale pak jsem potkal tebe a zamiloval jsem se, ale v podvědomí jsem pořád miloval Carol. Ale ty jsi pro mě byla důležitější...! Jenže pak přišel ten zlom a to ten, že se Carol rozešla se svým přítelem a já jsem vycítil svoji šanci a proto jsem se s tebou rozešel a tím jsem udělal největší chybu svého života... chybu, které budu jsem litoval a stále lituji. A tím se dostáváme k jedné podstatné věci... Miluju tě Mary a pokud by si mi dala možnost ti všechno pořádně vysvětlit, ne jen tady v dopise, a dáš mi druhou šanci tak bych tě moc rád viděl... Takže mi prosím dej vědět.

S láskou tvůj Milhouse (Ben) <3

„To je, ale hajz!" zařvala jsem na celý barák a úplně jsem zapomněla, že je dole taťka... „Mary, holčičko je všechno v přádku?" zavolal taťka ze zdola. „Jo jasně, taťko jen se dívám na film" odpověděla jsem a hned po tom jsem se rozbrečela. Proč mě nechá na pokoji? To že mě chce měl vědět před tím než mi dal kopačky, před tím než jsem kvůli němu vybrečela hektolitry slz. Navíc je to hrozný citový vyděrač! On moc dobře ví co na mě platí a hnusně toho využívá!

Ben's view

Tak první bod na mém seznamu je splněn! Poslal jsem Mary květiny. A teď k druhému bodu: Zbavit se Andersona!

Ben: Nazdar Andersone!

Will: Nazdar Harrisi! Co chceš?

Ben: Jen ti chci něco oznámit...

Will: No...

Ben: Nech být moji Mary!!!!

Will: Není tvoje! A navíc kde si vzal, že s ní něco mám nebo co to tu kecáš?

Ben: Mám svoje zdroje... takže znovu nech být moji Mary

Will: Nebo co? Navíc ona už není tvoje holka, tak toho nech!

Ben: Sice není moje holka, ale pořád je MOJE!!!!

Tak  jsem zpět a se mnou je tu i Ben (bohužel nebo bohu dík?) 
Jaký na něj máte názor? A co říkáte na ten dopis a na vyhrožování Willovi? Co myslíte dá mu Mary druhou šanci? Jak by jste se chovali v podobné situaci vy... odpustili byste a dali druhou šanci nebo ne?

PS: Asi půlku téhle kapči jsem psala okolo třetí ráno, takže kdyby někde byly chyby..., ale však vy víte :D ;) 
A nějak mi blbne wattpad (zase) -.- vždycky mi totiž šel vložit nahoru nějaký ten úvodní obrázek a nějakou tu písničku a teď mi to nejde.... nevíte čím to je? Není tu nějaká změna? :O