We need a miracle

11.kapitola

Will's view

Už je to tu zase! Zase jsem jí napsal princezno... Co to se mnou je? Že bych se začal zamilovávat?! A je to vůbec možné? Je každý se může zamilovat i takový děvkař jako ty Wille. Zase to moje svědomí..., ale asi má pravdu... Přece jen jsem v přítomnosti Mary takový jiný... Zamilovaný... A i kdyby tak co? Ale nic, nic... No proto! Musím si všechno ujasnit, ale až zítra...

Ráno

„Pane Andersone vstávejte?" „Mmmm... ještě chvilku." „Ne!" „Musíte vstávat, vzít si léky a nasnídat se." „No dobře už vstávám." „No vidíte, že to jde." „A teď hezky spolkněte ty prášky a najezte se!" „Dobře." „A abych nezapomněla za hodinu za vámi přijde váš ošetřující lékař." „Jo děkuji." „Není zač." Bože tohle je mučení! Horší než škola! Doufám, že odsud brzo vypadnu... Alespoň, že dneska přijde Mary... moc se na ni těším. To mi, ale připomíná, že si potřebuju pár věcí ujasnit. Takže za prvé: Cítím něco k Mary? Možná ano možná ne... připadám si s ní tak... jinak... Na té párty jsem jí chtěl dostat do postele, ale teď... Teď co Wille? Řekni to! Ale nic to je jedno... Není, ale když myslíš...

Za druhé: je možné že jsem se "zamiloval" během pár dnů, když jsem to za celých 18 let nedokázal? Všechno je možné Wille... Třeba zrovna Mary je ta pravá... Že by...?

Ťuk, ťuk, ťuk! „Dále." „Dobré ráno, pane Andersone." „Dobré, pane doktore." „Jak se vám daří?" „Dobře, kdy mě pustíte?" „No vzhledem k tomu, že se vám vše dobře hojí a nemáte žádné následky, tak vás můžeme propustit během dalšího týdne." „Ale sádru vám necháme ještě dva týdny." „Dobře děkuji." „Není zač."

„A ještě po sundání sádry budete docházet na rehabilitace a tam vám ukážou nějaké cviky, které budete praktikovat doma a bylo by dobré kdyby tam s vámi byli rodiče aby pak s vámi mohli tu nohu procvičovat." No to určitě! Moji rodiče jsou doma jednou za uherský rok... prakticky ani neopouštějí práci. A pochybuju, že by si udělali čas na nějakou rehabilitaci... Vždyť tu za mnou vůbec nebyli a nemyslím si, že by vůbec věděli o té autonehodě...

„Ehm... jistě, pane doktore, ale nevím jestli se rodiče vůbec dostaví." „Ach tak." „No nevadí, tak poproste kamaráda nebo přítelkyni." Kamaráda? Jako nic proti Harrymu, ale ten by se akorát smál a vůbec by mi nepomáhal... a přítelkyni...? No kdybych nějakou měl... Ale počkat! Co třeba Mary... je na zdravce a navíc je to moje kamarádka... I když je to moje kamarádka? No sám nevím... Další věc nad kterou bych měl uvažovat!

„Dobře já se s někým domluvím." „Výborně tak nashle a hezký den." „Nashledanou." Za třetí: je Mary moje kamarádka? Jo to kdybych věděl... Já myslím, že je... Hm... a jak to víš? Jednoduše... proč by za tebou jinak chodila a psala si s tebou? Na tom něco bude...

Cink, cink, cink! Kdo zas co chce?

Harry: Čau kámo :D

W: Čau brácho co chceš? :D

H: Nic :D nemůžu jen tak napsat?

W: Prosím tě Harolde ty nikdy nepíšeš jen tak... :D

H: No dobře :D dneska nepřijdu budu s Beckou

W: V pohodě ;) užijte si to :D

H: Vážně? :D

W: Jo :D víš já už mám taky společnost ;)

H: Ou aha :D a koho? Lizz, Belu, Adrianu, Claire, Jeny, Trish...?

W: Budeš se divit, ale ani jednu z nich :D vlastně je to někdo s kým jsem nic neměl...

H: No kámo tak to fakt nevím... neznám snad žádnou se kterou jsi ještě nic neměl :D

W: Ale znáš :D

H: No to teda neznám :D takže kdo je ta tvoje neznámá? :D

W: Mary ;)

H: Jako ta Mary? Summersová? :O

W: Jo je na tom něco špatného? :/

H: Um... Ehm... to ne, ale jestli jí pak nějak ublížíš...

W: Já vím přijdu o koule... přece znám Becku :D

H: Jo, ale vážně Wille! Jestli ji ublížíš schytáš to i ode mě...!

W: Já vím Harry, ale neboj nechci jí ublížit...

H: Kdo jsi a co si provedl s Williamem? :D

W: Jsem Will a na to co se mnou provedli se ptej Mary... :D

H: Mary? Proč sakra Mary?

W: No já nevím... jsem s ní takový jiný...

H: Bože Williame :O

W: Co? O_o

H: Ty ses nám zamiloval :) <3

W: Ehm... no to asi ne ale.....

H: Ale.... :)

W: Záleží mi na ní...

H: Páni Wille, Mary je vážně čarodějka..., protože tohle tebou ještě žádná neudělala... :D

W: Já vím... :)vůbec nechápu co to se mnou je...

H: Já jo! :D začínáš se zamilovávat Wille ;) :)

W: Myslíš? :O :)

H: Mysím :)

W: Když já nevím...

H: Víš co Wille, musíš si všechno urovnat... Chápu že je to pro tebe nové a nerozumíš tomu, ale musíš si v tom udělat pořádek! Zkus si dneska promluvit s Mary :)

W: Dobře díky brácho :)

H: Není zač :) a hodně štěstí :) ;)

W: Díky :)

Ahojte :)
Tak jsem tady zase s novou kapitolou :) Co na ní říkáte? :) Nepřijde vám nějaká divná nebo tak něco? :O
A co říkáte na Harryho? :D Myslím, že Becka má na něj velice dobrý vliv :) :D a co říkáte na Willa? Ujasní si konečně co cítí? A co Mary jak myslíte, že se na to celé dívá...? 
Jinak dnešní kapitolu chci opět věnovat  @Zdenaa  a @LucyNeu jsou to vážně úžasné holky a taky úžasně píšou a byla bych moc ráda kdyby jste pro ně hlasovali v OCENĚNÍ ZA JARO 2016 :)
Dál vám chci poděkovat za všechny hvězdičky, komentáře a přečtení :3 :) Děkuji moc :*
PS: držte mi zítra a ve středu palce píšu postupovky do druháku a mám celkem nervy :O :/