William 18-letý kluk, který v životě nepoznal lásku a nikdy nikoho nemiloval. Naopak Mary 18-letá holka, která lásku moc dobře zná a také milovala, ale láska ji zradila. Co se stane když se tihle dva potkají? Změní jim to jejich dosavadní život? A z...
Ležím na posteli, zírám do stropu a z očí mi samovolně tečou slzy. Teď začínám přemýšlet nad tím jak jsem mohla někoho takového milovat... A co se mi na něm tehdy líbilo? Možná jeho oči a to, že byl takový jiný... choval se ke mně hezky a byl moc milý. Ale pak se to všechno rozbilo...! Jak jsem jen mohla být tak slepá a nevšimnout si, že je zamilovaný do Carol?
Počkat! Už vím... měla jsem nasazené takové ty "růžové brýle" a byla jsem zamilovaná. Měla jsem prostě takové to období, kdy jsem neviděla, neslyšela... A upřímně kdyby mi tehdy někdo řekl, že Ben miluje někoho jiného nebo že mě podvádí, tak bych ho poslala rovnou do prdele!
„Bože, můžeš mi říct co jsem udělala tak strašného, že mě za to tak příšerně trestáš?" zeptala jsem se... Vlastně ani nevím proč, když jsem věděla, že mi stejně nikdo neodpoví... „Ale co už" řekla jsem si a znovu jsem se zahleděla do stropu.
A chtě, nechtě moje myšlenky se začaly ubírat k jisté osobě. Ale tentokrát tou osobou nebyl Ben, ale Will... „Hm... copak asi dělá a jak se má?" přemýšlela jsem a vybavila jsem si ty jeho oči, které jsou prostě nádherné. Dřív jsem si myslela, že Benovi oči jsou prostě nejvíc, ale teď... Teď jsou nejvíc Willovi oči!
A co teprve ten jeho usměv, to je něco... nebo jeho objetí, ale nejkrásnější je když mi říká princezno. Vždycky když mi tak řekne, zčervenám jako rajče a začnu se pomalu roztékat, jako čokoláda na sluníčku.
Myslím, že začínám mít menší problém... a tomu problému se říká LÁSKA!
Je zvláštní jak jsem se mohla za tak krátký čas zamilovat do někoho takového... tím narážím na Willovo předešlé chování a jeho pověst. Ano řekla jsem předešlé a to z jednoho prostého důvodu! Mám pocit, že se změnil... a myslím, že to není jen pocit...
Ještě chvíli jsem nad tím polemizovala a pak jsem usnula. A zdál se mi nádherný sen...
Seděla jsem na pláži a nohy mi omývaly malinké vlnky. Bylo to nádherné a zároveň strašně uklidňující... Slunce pomalu zapadalo, aby udělalo místo měsíci a hvězdám, ze kterých jako první vyšla "Večerka". Už od malička jsem věřila, že Večerka plní přání a věřím v to i teď... „Přeji si, aby vše bylo tak krásné jako je to v tuhle chvíli" zašepotala jsem, zavřela jsem oči a nadechla jsem se čerstvého, večerního vzduchu smíchaného s tím mořským. Pořád jsem měla zavřené oči a vychutnávala jsem si tuhle chvíli. A pak jsem uslyšela kroky, které se přibližovaly... a když utichly, ucítila jak si za mě někdo sednul a hned potom mě objaly dvě silné, mužské paže. „Ahoj lásko" zašeptal mi do ucha. Já jsem se otočila a dívala jsem se přesně do těch očí, o kterých jsem mluvila. „Wille?" zeptala jsem se. „Ano, princezno" řekl a usmál se... Ó můj bože já se snad rozpustím. „Ehm... lásko... už jsem ti řekl, jak strašně moc miluju když se červenáš?" zeptal se. „Několikrát a řekla jsem ti už jak moc tě miluju?" „Ano řekla" odpověděl a políbil mě. Byl to úžasný pocit a dokonce se dostavili se i pověstní motýlci. Po pár minutách jsme se od sebe museli odtrhnout, protože nám došel vzduch. „Miluju tě, Mary Kathrine Summersová" řekl Will a objal mě ještě silněji. „Taky tě miluju, Williame Thomasi Andersone" oplatila jsem mu, opřela jsem se o jeho rameno a užívala jsem si poslední paprsky sluníčka...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Will's view
Ben: Sice není moje holka, ale pořád je MOJE!!!!
„Harrisi, ty zmrde počkej až se dostanu z téhle nemocnice, tak to schytáš tak, že tu budeš ležet sám!" zařval jsem snad na celou nemocnici. Tak takhle mě ještě nikdo nenaštval. Já mu dám jeho! Mary není ničí majetek tak ať si ji laskavě přestane nárokovat! Debil! Opustil ji kvůli chodící reklamě na make-up a silikon... a teď si ji bude nárokovat?! No tak na to ať hezky rychle zapomene! Nedovolím totiž, aby Mary zase zkazil život!
Pak jsem na adresu toho hajzla řekl ještě pár nadávek a až potom mi došlo, že jsem řval na celou nemocnici. A sakra! To bude problém... a taky že byl, protože se během chvilky ve dveřích objevila ta stará, hnusná sestra co vypadala jako Gardulla Hutt. „Pane Anderone, můžete mi vysvětlit proč tady tak křičíte?!" zeptala se mírně zvýšeným hlasem. No pravdu i říct nemůžu, takže si musím něco rychle vymyslet... „Ehm... já se moc omlouvám, ale mě se zdál příšerný sen..." vyhrknul jsem první co mě napadlo. Sestra jen pokývala hlavou, zamumlala něco o to ať už se to příště neopakuje a odešla. Uf! Tak to bylo o kousek!
Tak jsem zase tady s další kapitolou tak snad se bude líbit a užijete si ji ;) PS: moc vám chci poděkovat za vaši podporu a samozřejmě i za všechny komentáře, hvězdičky a přečtení :3 DĚKUJI VÁM MOC JSTE ÚŽASNÍ <3<3<3 ^-^
A btw: začala jsem psát novou knížku takže se určitě podívejte ;)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
