William 18-letý kluk, který v životě nepoznal lásku a nikdy nikoho nemiloval. Naopak Mary 18-letá holka, která lásku moc dobře zná a také milovala, ale láska ji zradila. Co se stane když se tihle dva potkají? Změní jim to jejich dosavadní život? A z...
Ráno mě probudil mírný pohyb vedle mě. Pomalu jsem otevřel oči a uviděl jsem moji princeznu jak klidně a spokojeně spí a usmívá se. Byla tak nádherná, měl jsem strašné nutkaní políbit ji, ale nemohl jsem. A proč? No to je jednoduché... za prvé nechci pokazit naše přátelství, protože by mi to už nemusela odpustit. A za druhé jsme jen a jen kamarádi a asi nikdy nebude nic víc...
Slepý, slepý naprosto slepý! Zase to moje slavné svědomí, pořád mi říká že jsem slepý, ale já to nechápu jak... Pochopil jsem jen, že něco nevidím. Ne jen tak něco! Je to jedna velice zásadní věc! A je naprosto nepřehlédnutelná! Hm... tak díky moc! Tohle mi opravdu strašně pomohlo! Teď v tom mám ještě větší zmatek než jsem měl.
Takže si to shrneme... jsem slepý a uniká mi jedna zásadní věc, která je doslova nepřehlédnutelná. Ale jaká...? Jo to kdybych věděl...
„Dobré ráno, Wille" řekla Mary rozespalým hlasem a tím přerušila proud mých myšlenek. „Dobré ráno, princezno, jak si se vyspala?" zeptal jsem se. „Moc dobře" odpověděla a usmála se.
Sakra ten její usměv! Jen ten stačí, aby "slavný" děvkař Will Anderson začal tát, jako sníh v létě. Je to až k neuvěření jak jsem se díky ní za těch pár týdnů změnil nebo jsem se spíš stal jiným člověkem. Naučil jsem se mít rád a nejen to.
„Ehm..., Wille, proč na mě tak koukáš?" zeptala se Mary najednou. A sakra já si neuvědomil, že jsem na ni celou tu dobu zíral. No teď budu muset vymyslet nějakou výmluvu. „Já víš, já..., ale to nic" vysypal jsem ze sebe rychle. Mary mě sjela nedůvěřivým pohledem, ale nic neřekla jen vstala a vydala se směrem ke kuchyni.
„Kam jdeš?" zavolal jsem za ní. „Jdu nám udělat snídani" odpověděla se smíchem a zmizela za dveřmi kuchyně. Já jsem se po chvíli vydal za ní a viděl jsem jak stojí u kuchyňské linky a krájí zeleninu. Úplně mi to připomnělo ty scény s filmů, kdy holka něco vaří a její přítel k ní přijde, obejme ji okolo pasu a políbí ji do vlasů. Ale tohle já nemůžu...
„Jé, Wille, ty už jsi tady, tak si sedni, protože snídaně bude za chvíli hotová" řekla a otočila se zpět k lince. Já jsem si sednul za stůl a zase jsem se ponořil do svých myšlenek, tedy alespoň do doby než přede mě Mary postavila talíř s omeletou a zeleninou. „Děkuji." „Není za co a dobrou chuť" řekla Mary a začala jíst. Na rozdíl ode mě. Já jsem zase jen seděl a zíral na ni, což jí samozřejmě neušlo.
„Wille, co se děje?" „Proč se na mě pořád díváš? „Mám snad něco na obličeji nebo rozmazanou řasenku?" „Nebo mám něco s vlasy?" chrlila ze sebe jednu otázku za druhou a já nevěděl co mám dělat... a proto jsem udělal první věc, která mě napadla.
Položil jsem ji ukazováček na rty, aby přestala mluvit a pak jsem jí opatrně pohladil po tváři. „Mary, jsi úžasná pamatuj si to!" řekl jsem jí, znovu jsem jí přejel rukou po tváři a chvíli jsem ji tam nechal.
Když už jsem chtěl ruku sundat, tak mě Mary zastavila tím, že položila svoji ruku na tu moji a podívala se mi do očí. V téhle pozici jsme zůstali pár minut a pak jsme se k sobě začali přibližovat. Už, už to vypadalo, že jí konečně políbím, ale všechno posral ten zkurvený mobil! Zrovna v tom nejlepším musel začít vyzvánět...
„Um..., Wille, já to musím jít zvednout" vysypala ze sebe Mary a utíkala do obýváku. Hm... to jsem zvědavý kdo nás vyrušil.
„Wille, já už musím domů" řekla Mary jakmile se vrátila zpátky do kuchyně. „Cože, proč?" zeptal jsem se. „Mamka mě potřebuje doma" odpověděla a vydala se k vchodovým dveřím. „Počkej doprovodím tě" volal jsem za ní, ale ona se nezastavila. „Achjo... no co se dá dělat budu muset za ní a ještě ke všemu o berlích!" řekl jsem si pro sebe a vydal jsem se za ní.
Musím říct, že jsem to stihnul jen tak, tak! „Mary, ty se ani nerozloučíš?" zeptal jsem se udýchaně. Ono skoro běžet o berlích je pěkná makačka. „J-já p-pro-promiň" zakoktala se. „Za co se omlouváš?" zeptal jsem se nechápavě. Ona, ale neodpovídala... Chtěl jsem se jí zeptat znova, ale než jsem to stačil udělat tak už mi visela kolem krku. „Zavři oči" pošeptala mi. „Jo a ty mě zase přetáhneš polštářem co?" pošeptal jsem jí zpátky. „Neboj navíc tu ani nemám polštář" řekla se smíchem. „No dobře, budu ti věřit" řekl jsem a zavřel jsem oči.
Slyšel jsem jak se zhluboka a pak to přišlo....
Mary mě políbila... sice jen lehce, ale políbila mě a v tu chvíli mi to došlo!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak nová kapitola je na světě *konečně* abych pravdu řekla vůbec jsem v poslední době neměla vůbec žádné nápady, ale pak mě asi osvítil sám pán Bůh a já jsem napsala novou kapču :D No doufám, že se bude líbit ;) A co říkáte na tu pusu? Kdo by to do Mary řekl co? :D
