Danielle a jejímu povedému příteli jsem se úspěšně vyhla, zůstala jsem zavřená doma s „chřipkou". V hlavě jsem si neustále promítala scénky z onoho večera, jeho úsměv, jeho oči. Proč je s Dani? Veděl od začátku, že jsem její sestra? Snaží se dostat ke mě?
Paranoidní myšlenky mi zahltily celou hlavu. Ale co jsem měla dělat? Nemám kamarády ani přítele. A moje rodina? Jak jim tohle mám říct? Navíc, co když se pletu? Zničila bych naše vztahy pravděpodobně na vždy...
Po několika hodinách prosezených na zemi snažíc se něco vymyslet jsem se odhodlala k jediné věci - zavolat Eleanor.
Litujeme, s volaným číslem se nelze spojit, je buď vypnuté nebo odpojené.
Potřebuju kamarádku. Teď dřív než kdy jindy.
Z vešáku jsem popadla černý kabát a se slunečními brýlemi nasedla do Range Roveru.
-
-
Před Eliným bytem jsem čekala hodinu, ale nic. Číslo stále odpojené. Zbývala tedy jediná možnost...
Váhavě jsem se podívala na telefon v ruce a váhavě vytočila číslo. Louis.
„Halo?"
„Lousi?" zachraptěla jsem. „Je u tebe Eleanor?"
„Lilly?" podivil se. V pozadí jsem slyšela Liama, jak opakuje moje jméno a potom nějaký šramot.
„Kde teď jsi?" ozvalo se. Podívala jsem se se přes cestu na jejich dům.
„Je u vás Eleanor?" ignorovala jsem otázku.
„Ehm, není tu." zachraptěl Liam. „Ty- ty jsi někde poblíž?"
„Jo," zavřela jsem oči. „Dá se to tak říct." zašeptala jsem.
„Pojď dovnitř, prosím." snažil se mě přesvědčit. „Harry, on, on tady není a je minimální šance, že by teď přišel."
Zakroutila jsem hlavou, i když to on nemohl vidět. Telefon jsem ukončila a rozjela se zpět domů.
-
-
S miskou polévky jsem se posadila k laptopu a začetla se do plánu na tento týden. Část levého křídla se měla bourat, což dočasně omezí funkčnost střediska. A to je to poslední, co chci.
Unaveně jsem si přejela po čele a snažila se přijít s nějakým geniálním plánem. Jako dnes po několikáté jsem zkusila vytočit Eleanor. Opět, vypnutý telefon.
Dál jsem pročítala kupu zbytečných keců, které mi poslala reřidel traumacentra, když mi zazvonil telefon.
Harry.
Zamrzla jsem v pohybu a vyjeveně pozorovala Harryho fotku, kde je bez trička, usmívá se od ucha k uchu a leží v naší posteli. Naší, pche, to spíš v jejich.
Telefon ztichl a já se konečně mohla nadechnout. Když začal vibrovat znovu, srdce mi začalo bušít jako splašené a v břiše se mi rozlíval né moc příjemný pocit.
Chtěla jsem to zvednout. Chtěla jsem slyšet jeho hlas. Umírala jsem touhou vědět, jak se má a co dělá.
Telefon opět ztichl.
Čekala jsem, že zazvoní znovu. Věděla jsem totiž, že tentokrát bych ho už zvedla. Ale po zbytek noci už byl klid...
-
-
Ráno se mi vstávalo težko, hlavně když jsem věděla, že celý den strávím mezi celebritami všeho druhu. Konal se charitativní večírek pro moji organizaci. Věděla jsem, že tam budou i kluci. I Harry.
Upravila jsem si bílé šaty sahající až na zem a naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Bylo na čase přidat se k našim hostům.
Den probíhal podle plánu, lidé přicházeli a odcházeli, přispívajíc na naši nadaci a já nemohla jinak než být šťastná. Konečně jsem byla opravdu, upřímně šťastná. A překvapivě, nikdo z 1D se tu neobjevil a já byla zklamaná. Vážně Lilly?
„Lills!" otočila jsem se za hlasem a uviděla Dani. Sluníčko už pomalu zapadalo, ale Danielle ve svých krásných červených šatech stále vyčnívala.
S úsměvem jsem ji obejmula. „Ahoj krásko."
„Hledám tě celý večer!" s úsměvěm mě chytla za ruce. „Mrzí mě, že jsme na sebe něměli vůbec čas."
„Jo," ošila jsem se. „Měla jsem teď hodně zařizování."
„To vůbec nevadí." chápavě přikývla a podívala se někam za mě. „Thomasi!" V ten okamžik mi srdce vynechalo úder. „Pojď sem, představím ti moji milovanou sestřičku."
S hlubokým nádechem jsem se otočila a v ten okamžik se ocitla tváří v tvář s člověkem, kterého jsem už nikdy v životě nechtěla vidět.
„Ahoj," s úměvem ke mě nátahl ruku. „Rád tě konečně poznávám."
Přikývla jsem a donutila se k nepatrnému úsměvu. Poznal mě. Věděla jsem, že moc dobře ví, kdo jsem. A tuhle situaci si užíval.
„Takže," Danielle se ujala slova. „Kdy máš na nás čas? Musíme si zajít na ten oběd, vážně chci aby jste se vy dva poznali." Nechala se od Thomase obejmout a zaláskovaně se na něj usmála.
Usmívala se jako ještě nikdy. Byla šťastná, zamilovaná. Jak jsem jí mohla říct, že její přítel je zloděj a násilník?
Rychle jsem se omluvila, že musím za svojí asistentkou a rozběhla se směrem k soukromému sektoru.
Snažila jsem se dýchat, ale nešlo to. Dech se mi zadrhával, přes slzy jsem ani neviděla. Sklenička s červeným vínem, kterou jsem doteď držela v ruce, mi samovolně vypadla a na bílých šatech nechala velký flek.
Sedla jsem do auta, ignorujíc fakt, že se nemůžu nadechnout a přes slzy nevidím na cestu. V jízdě i nezabránilo ani několik vypitých skleniček. Jediné na co jsem se soustředila, byla ta strašná bolest.
Po několika minutách jsem zaparkovala ve známé garáži a zadním vchodem vešla do vysoké budovy. Vyšla jsem několik pater, než jsem došla k tolik známým dveřím a zachvíli jsem už byla v obývacím pokoji.
Harry ležel na gauči, do půl těla a nezaujatě sledovat televizi před ním. Byla na něm jasně znatelná únava, vlasy měl rozcuchané a oči opuchlé.
Všiml si mě až po pár minutách, když mě uviděl, vyvalil oči a ihned si stoupl.
Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali, ani jeden z nás nevěděl co říct, jak se zachovat. Ty jsi se tady najednou zjevila, blbko.
„Nevím co tu dělám." zašeptala jsem. Popotáhla jsem a hřbetem ruky si utřela slzy.
Věnovala jsem mu jeden, všeříkající pohled a konečně překonala tu vzdálenost mezi námi, choulíc se mu do náruče. Téměř ihned mě sevřel v medvědím objetí a políbil do vlasů.
Opět jsem se na plno rozbrečela, neschopná dělat nic jiného. Stály jsme tam takhle ještě dlouhou chvíli, naše těla se otřásala od mých neustálých vzlyků.
Potřebovala jsem být v jeho blízkosti. Ačkoliv mi ublížil, jen u něj jsem se cítila v bezpečí. Po dlouhé době, opravdu v bezpečí.
-
-
tak jsem tu s novým dílem:-))) už mám za sebou státní část maturity, joo děcka, tak to bylo teda něco:-D budu doufat, že jsem prošla:-D
no a na uklidnění jsem zplácala nový díl, no nejsem na to moc hrdá, ale co už:-D
snad se mě dočkáte brzo, ale počítejte spíš s červnem - teď mě čeká ústní, pak nějaký příjmačky, nooo, a pak to přece musím oslavit všechno :-D
xoxo vaše Lau
ČTEŠ
DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]
Fanfiction"Things get worse before they get better." - John King