DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]

7. ep

„Dobře, teď nesmíš panikařit." zhluboka se nadechne. „Je téměř nulová šance, aby to dítě bylo toho muž-, ehm, aby nebylo Harryho, nebo ne?"

Pokrčím rameny. „Krevní testy dokážou určit těhotenství už 8mý den po početí. Jednoduchá matika. Klidně by k tomu mohlo dojít ten večer."

Obě zmlkneme, na tohle nemůže říct nic, co by mě uklidnilo.

„Mami, nemůžu jít na potrat." zašeptám hlavou. „Co když je to dítě Harryho?"

„Ale co když není?" oponuje mi. „Chceš celý život vychovávat dítě, které by ti připomínalo, co se stalo?"

„Ne, já... nevím." Schovala jsem si tvář do dlaní. „Nevím, co mám dělat, mami." Rozbrečela jsem se a mamka si mě vzala do náruče. I když jsme něco takového nedělali několik let, bylo to přirozené.

„Nebreč zlato." pohladila mě po vlasech. „Nějak to společně vyřešíme."

Odtáhla jsem se a i přes uslzené oči jsem se na ni vděčně usmála. Je fajn mít zase někoho, kdo je tu pro mě. Je prostě fajn, mít mámu.

Naši chvilku přerušilo prudké rozražení dvěří.

„Lilly." vletěl rozhořčený Harry do pokoje. „Můžeš mi říct, jak to děláš, že se vždycky do něčeho namočíš?"

Lehce jsem se zasmála a utřela si slzy. „Nekřič na mě a pojď mi dát pusu."

Neobešlo se to bez hlasitého povzdechnutí, ale nakonec si sedl na postel a vlepil mi krátký, přesto procítěný polibek. Vyrušilo nás až zakašlání.

„Oh." vydechla jsem, když jsem pohledem zabloudila k usmívající se osobě, která stále seděla vedle postele. „Harry, tohle je Veronica Jeffersonová." Oslovený přikývl a natáhl k ní úsměvem ruku. „Moje maminka."

Kmitl pohledem mezi mnou a mamkou, načež se usmál. „Jo, podoba tu je." a otočil se na mě. „Už vím, po kom jsi tak krásná." Mamka se zahihňala.

„Líbí se mi." kývla na mě.

„Jo, to mě taky." odpověděla jsem jí a přitulila se k němu.

-

-

V Gold Pearl jsme spolu s Harrym strávili pár dnů. Chtěla jsem, aby se poznal s mojí maminkou, no zároveň jsem to využila k tomu, abych dohnala ztracený čas s rodinou, o kterém jsem vlastně ani nevěděla. Dani byla opravdu tak miloučká, jak mi napovídal první dojem. Nechtělo se mi pryč, ale Harry musel a mě nepřipadalo správný, aby jel beze mě, i když mi to několikrát navrhoval. S mamkou jsem se za tu chvilku hodně sblížila, snažila se mi pomoct vyřešit situaci, ve které jsem se ocitla, byla chápavá, konejšila mě... prostě to, co maminky dělají. Ale bohužel se nemůžu schovávat napořád, čas vrátit se zpět do reality.

Dostat se domů přes novináře byla celkem fuška, v jednu chvíli už to vypadalo, že se můj drahý neudrží a klidně je všechny přejede.

„V pohodě?" pohladil mě H po ruce, jakmile vypnul motor. Přikývla jsem a vylezla jsem z auta. Po pár metrech jsem se ocitla u dveří, které byly odemčené. Kluci tu nejspíš pořád jsou.

Vešla jsem do haly, kde jsem si sundala koženou bundu a začalo mi hned být divný, že je v celém domě ticho.

Vešla jsem do kuchyně, která je spojená s obývacím pokojem, za účelem sehnat si něco k jídlu, ale byla jsem vyrušená Liamem.

„Chytrej tah." položil přede mě můj telefon, který jsem při odchodu zahodila na zahradě. „Ale Niall je vycvičenej čmuchací pes, takže jsme ho hned našli."

„Nevěřím." vyplázla jsem na něj jazyk. „To by fungovalo jedině, kdybych ho předtím namočila do nutelly, což se nestalo, takže.."

Liam se zamračil. „Sleduju tě." a odešel na horu.

„Ach, tohle mi chybělo." zasměju se, když zamířím k ledničce, která byla téměř prázdná. „A taky mi chybí jídlo, ale to tady očividně nedostanu."

Harry mi nakoukl přes rameno a zasmál se. „Jo, to víš, samý kluci, nikdo tu nenakupuje." Zezadu mi obmotal ruce kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno. „Jestli chceš, můžeme si někam na jídlo zajít."

Ošila jsem se a odtáhla se od něj. Snažím, vážně, ale to, že jsem v pohodě mezi mými blízkými ale neznamená, že se dokážu producírovat na veřejnosti před novináři a fotit se s fanoušky.

„Zas takový hlad nemám." sklopím oči. „Navíc, má se sem stavit Derek, nechci ho minout." omluvně jsem se usmála a zamířila nahoru.

Rychle jsem si pobrala pár čistých věcí a zamkla se v koupelně. Rychle jsem si zalezla do sprchy, kde jsem nedokázala zabránit tomu, aby mi steklo po tváři pár slz. Myslela jsem si, že jsem v pořádku, ale nejsem. Rozhodně nejsem. Nikdy nebudu.

-

-

Usměju se, když uvidím známou osobu sedět na gauči.

„Ahoj kočko." vtáhl si mě do objetí černovlasý muž ve středních letech, pro mě známý jako můj manažer. „Jak se cítíš?"

„Líp." věnuju mu falešný úsměv.

„To jsem rád." povzdechne si. „Protože volno skončilo."

„Cože?" ozval se Harry, který doteď seděl na gauči.

„Promiň." Derek mu věnuje smutný pohled. „Ale než bych ji z té smlouvy dostal, oba byste byli na mizině a Lilly už by si nikdy ani neškrkla."

Harry vstal a mě bylo jasné, že se schyluje k hádce.

„V pořádku." položím mu ruku na rameno. „Zvládnu to." A otočím se na Dereka. „Zvládnu to." zopakuju jednoduše.

Oba se na mě zmateně podívají.

„Zvládnu to." řeknu po třetí a pokrčím rameny. „Natočím ten film."

„Lilly." první se probral Harry. „Nemusíš, vážně. Nějak to zařídím a -„

„Stálo by nás to zbytečný problémy." mávnu rukou a usměju se. „A já jsem v pohodě, bude to sranda. Vlastně se i těším, vypadnu, změním prostředí."

Derek se usměje. „To je bomba!"

„Prosím tě, jsi jen rád, že mám práci, protože ti z toho kápnou peníze." zasměju se. „Mám chuť na víno, dáte si taky?" Oba zakroutili hlavou, já se s úsměvem zvedla a zamířila do kuchyně.

Jakmile jsem k nim byla zády, úsměv okamžitě zmizel. Samozřejmě, že jsem lhala. Rozhodně se netěším, až opustím Londýn. Vždyť já jsem nervózní, i když mám opustit naši ložnici a jít si dolů pro pití. Bez Harryho po mém boku bych nezvládla ani usnout. Nemluvě o tom, že nemám tušení, jak zamaskovat ranní nevolnosti a za pár měsíců i rostoucí bříško.