DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]

21. ep

Po několikahodinovém přesvědčování sama sebe, že mám vážně letět a zdlouhavém loučení s dětmi i Liamem jsem se nakonec dostala na letiště.

„Slib mi, že se vrátíš." zašeptal mi Liam do vlasů, zatímco mě naposledy objímal.

Slova, která tvořila tu jednoduchou frázi, na kterou jsem samozřejmě odpověděla okamžitým přikývnutím. Ale nějaký hlásek mi říká, že Liam má důvod se bát. 

Ačkoliv je téměř dokonalý a můžu s jistotou říct, že ho miluju, přecejenom to není moje spřízněná duše. Tou byl Harry. A vždycky bude.

Liam si to bohužel moc dobře uvědomuje. Ale protože jsem odmítala mluvit o lidech, kteří byli součástí mého dřívejšího života, včetně mého bývalého manžela, byl klidný. Neměl důvod, proč se strachovat, že ho opustím. Sama sebe přesvědčuji den co den, že i pokud tam nějaké city přetrvávají, Liamovi bych nikdy takhle neublížila. Dal mi přesně to, co jsem od života chtěla - bezpečí, lásku, klid a navrch dvě krásné děti. Neměnila bych.

V letišti v LA na mě čekala obyčejná taxislužba. Ne, že bych si nemohla dovolit osobního řidiče - jediná investice, co jsem za těch 5 let udělala byl náš malý domek kousek od pláže a bílá vespa, která mě pravidělně vozí do nejbližšího obchodu. Ale nebyl důvod - jak to v Hollywoodu chodí, za těch 5 let se na nějakou Lilly Williams zapomnělo. Mé filmy si dál přehrávali, ale o to kde sem a co dělám se přestali zajímat po pár měsících, co se neobjevily žádné paparazzi fotky.

LA bylo přesně takové, jako si ho pamatuju - hektické a hlasité. Přesný opak Havaje. Přecejenom, místo, kde jsem se narodila. Ale za svůj život mi nikdy nepřirostlo k srdci, narozdíl od Londýna, kam jsem se tehdy přestěhovala kvůli Harrymu.

Ach, Londýn. Až budou děti starší, rozhodně je tam vezmu.

-

-

Už nekolik dlouhých minut jsem postávala před vchodem do nemocnice a nervózně přecházela tam a zpět. Všechna odvaha ze mě odpadla hned, co taxikář odjel.

Chtěla jsem ho vidět? Samozřejmě, že ano.

Ačkoliv jsem internet moc často nepoužívala, měla jsem několik slabých chvilek, kdy jsem jeho jméno zadala do googlu. Po několika pravděpodobně falešných oznámení o zasnoubení s různými modelkami od VS jsem s tím přestala, protože mi to způsovalo nepříjemné bolesti u srdce. Ne, že bych žárlila.

Netoužila jsem po ničem jiném, než vědět, co se v jeho životě odehrává. Jestli je šťastný? Jestli už se chystá založit rodinu? Chtěla jsem vědět, kdy konečně vydá svoji sólovou desku. Chtěla jsem vědět, jestli mu chybím...

„Lilly?" 

Otočila jsem se za dívčím hlasem.

Usmála jsem se. „Gemmo." 

Chvíli se tvářila překvapeně, jakoby nevěděla jestli má být nadšená nebo ne, ale několik momentů na to mě už mačkala v objetí.

„Panebože," když se odtáhla, viděla jsem, že má slzy v očích. I já jsem měla na krajíčku. „Nevěřím, že jsi tady. Louis tě vážně našel?"

Kývla jsem a ještě jednou ji objala. Chyběla mi.

„Už,"zvážněla. „Už jsi ho viděla?"

Zakroutila jsem hlavou. „Zatím jsem nesebrala odvahu vejít dovnitř."

Chápavě mi stiskla ruku a lehce zatáhla na znamení, abych šla s ní.