DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]

17. ep

Prubudila jsem se zachumlaná v peřinách. Ačkoliv byly sice moje, byla jsem překvapená. Po chvilce se mi všechny události ze včerejška vrátily a já raději zase zavřela oči.

„Lilly," ozvalo se z druhé strany. „Jak se cítíš?"

Otočila jsem se za hlasem a snažila se potlačit úsměv, který ve mě vyvolával pohled na rozespalého, děsně roztomilého Harryho.

Pokrčila jsem rameny a neurčitě zvedla levý koutek. Nevěděla jsem co říct. 

Harry semnou strávil celý večer, celou noc a nesnažil se ze mě vytáhnout, co se vlastně stalo. Za to jsem mu byla vděčná. Znal mě moc dobře a věděl, že se se vším potřebuji nejprve vyrovnat sama.

Harry vstal z postele a beze slova opustil ložnici. 

Nadzvedla jsem se na loktu a rozhlédla se po místnosti, přesněji po naší ložnici. Vše bylo při starém, jen chyběly fotky, které bývaly pověšené všude. 

Co bych čekala? Vždyť už spolu nežijeme. Nejsme manželé... Tedy jsme, ale jenom papírově.

Zavřela jsem oči zabraňujíc tak v příchodu slzám a zachumlala jsem se zpět do pěřin.

-

-

Seděla jsem v kuchyni na barové židličce, spokojeně popíjící svůj šálek ranního čaje a čekala na snídani. Sledovala jsem televizi a jelikož jsem byla oblečená pouze v Harryho košili, začala mi být bez teplé peřiny zima.

„V pokoji pro hosty máš nějaké svoje oblečení, pokud chceš." ozvalo se najednou. Harry nezvedl pohled od pánve, na které usilovně připravoval vajíčka. „Tepláky tam určitě najdeš."

Přikývla jsem, ačkoliv to vidět nemohl a dál se věnovala obrazovce před sebou, aniž bych vnímala, co se na ní právě promítá.

Zkousla jsem si ret a odhodlala se začít konverzaci. „Co máš dneska v plánu?" 

„Ehm," Odmlčel se, očividně byl až doteď hluboce zamyšlený. „Nic moc. Možná pojedu na oběd do vily."

„Bude tam Eleanor?" otočila jsem se na něj. Konečně se přestal věnovat jídlu a podíval se na mě.

„Chceš-chceš jít taky?" zeptal se váhavě.

Neurčitě jsem pokrčila rameny. „Nevím." Zvedla jsem se ze židle a udělala pár kroků směrem k televizi, kde jsem dopadla na velký kožený gauč. (ech, teď mi došlo že to je asi nepochopitelný - představujte si  spojenou kuchyni a obývák :-D)

Trvalo pár minut než se vedle mě posadil Harry, i s dvěma talířy míchaných vajíček, stále čekající na mou odpověď.

„Ne že bych měla v plánu něco lepšího." pokrčila jsem rameny a předstírala, jak mě ranní zprávy v televizi zajímají.

Viděla jsem Harryho přikývnout, než se opřel a oba jsme v tichosti začali jíst.

-

-

„Neslibuju ti, že to tam bude vypadat dobře." po 15 minutách za tiché jízdy se konečně ozval Harryho hlas. „Vzhledem k tomu, že Niall je už jediný kdo tam bydlí, bude to tam vypadat jako po konci světa."

Usmála jsem se a dál se dívala z okýnka. Míjeli jsme známé ulice, domy, několik sousedů. Tady jsem prožila spoustu dobrých chvílí a cítila jsem se tu dobře. Až podežrele dobře. Žaludek se mi nepříjemně zhoupl, když jsem si uvědomila, co se vlastně včera stalo...

Zaparkovali jsme na příjezdové cestě, která byla schovaná na velkou šedou bránou. Poznala jsem Liamovu audinu, kromě ní tu však jiné auto nestálo.

Nečekala jsem na Harryho, až vytáhne věci z kufru a sama jsem vešla do známeho domu. Ihned mě udeřila silná vůně italské kuchyně, tipovala bych to na lasagne. 

„Říkám ti, že kecal. Není šance, že by s ním přijela." domem se ozval Liamův hlas, který mě donutil pokračovat chodbou.

„A já se tak snažil." ozval se Niall. „Víš moc dobře, že vařit neumím, ale i tak jsem udělal lasagne, protože-"

„Protože jsou moje oblíbené." dokončila jsem za něj větu, když jsem se objevila v kuchyni.

Oba se na mě otočili a civěli. Trvalo však jenom pár sekund, než se ke mě oba dostali a sevřeli mě v dost těsném objetí. Musela jsem se zasmát.

„Hej!" Harryho hlas je donutil odtáhnout a oba se zatvářili, jako malý kluci co počmárali zeď. Opět si začali všímat jídla v troubě a dělali, jakoby se nestalo nic neobvyklého. 

Pousmála jsem se a šla za Harrym, pomoct mu s taškami a vybalováním.

-

-

Ačkoliv se Niall snažil, jeho kuchyňské schopnosti byly tak špatné, že lasagne spálil. A buďme upřímní - ještě že tak. Z potravin co jsem našla v ledničce a hlavně díky těm, co přinesl Harry jsem udělala smetanové brambory a k tomu kousek vepřového masa. Není to sice Itálie, ale je to sakra dobrý.

Oběd se tedy konal až ve 4 hodiny, ale aspoň se najedl i Zayn, který dorazil se spožděním.

-

-

Trvalo to slušnou chvíli, než se otrkali a začali se semnou bavit jako s Lilly, jejich kamarádkou a né jako s ptáčkem, co má zlomený křidýlko. Možná tomu pomohla i druhá flaška whiskey, kterou prostě museli otevřít.

Připadala jsem ji jako výstavní zvířatko, protože v jak čas plynul, přicházeli pořád další a další. Lottie, Josh, Gemma.. Večer dorazil i Louis, k mému velkému zklamání sám - neptala jsem se.

O půl 1 ráno jsem usoudila, že pít od 2 hodin není úplně nejlepší a vydala se na velmi náročnou cestu do koupelny. Vypila jsem snad litr vody a opláchla si obličej, no ne že by to pomohlo, místnost se mi stále celá točila.

Vyšla jsem na chodbu, kde mě srazila vysoká postava. Samozřejmě jsem se ihned svalila na zem a začala se šíleně smát.

„Jsi opilá." Harry se zasmál semnou a pomohl mi na nohy.

„No a?" zasmála jsem se a opět neudržela rovnováhu, ale Harry mě stále držel, takže jsem jen trošku zavrávorala. „Jsem šťastná."

Usmíval se na mě, tak krásně, ve tvářích měl moje oblíbené ďolíčky. Položila jsem mu ruku na tvář a spojila naše rty v polibku. Sakra, co to dělám.

Odtáhla jsem se, oči stále zavřené. Cítila jsem motýlky v břiše, věděla jsem, že je to něco po čem toužím už strašně dlouho, ale snažím se to potlačit.

„Lilly?"  Oslovil mě tiše, o to víc chraplavě. Něco, co mě vždycky dostalo do kolen.

Otevřela jsem oči a podívala se na to úžasné stvoření stojící přede mnou. Kašlat na rozum!

Usmála jsem se a naše rty opět spojila, tentokrát už o něco dravěji.

-

-

To čučíte, co?:-D ne že bych už všechno uměla, spíš naopak, ale psaní je super výmluva proč se chvilku neučit:-D držte mi v pondělí palce, jdu hned ráno a každá pomoc dobrá! 

snad se vám bude díl líbit:-) a příště už fakt až po maturitě!:-D

vaše lau xxx