19. ep

68 7 0

od lauknappe

od lauknappe

Při pozdním obědu mě vyrušil zvonek.

Vyšla jsem ke dveřím, čekající Wendy nebo snad někoho z rodiny, proto jsem byla překvapená, že za dveřmi stál Harry. Ten na nic nečekal a bezpozvání vešel do domu.

„Tohle vážně není normální, Lills." prošel okolo mě, pokračující ve svém monologu. „Nemusela jsi se hned vypařit. Mohli jsme si promluvit, jako dospělí." Následovala jsem ho do obýváku, kde se bez zeptání posadil na pohovku a složil si hlavu do dlaní.

Po chvilce váhání jsem se posadila na koferenční stolek, před něj. Chytla jsem ho za dlaně a pomalým pohybem jsem odkryla Harryho obličej. Ocitla jsem se tváří v tvář dvou velkým smaragdům, ze kterých se mi podlamovala kolena.

„Omlouvám se." zašeptala jsem těměř neslyšetelně. Naše dlaně byly ješte pořad spojené.

„Miluju tě." stejně jako já téměř šeptal. Nevydržela jsem jeho pohled a zklopila oči do klína. „Udělám cokoliv, jen abych tě dostal zpátky." pokračoval, zatímco mě srdce pukalo s každým slovem o něco víc.

Tohle chci slyšet, nebo ne? Chci vedět, jak moc ho to mrzí. Ale už jen to, že se musí omlouvat a snažit takovým způsobem, působí mi tím hroznou bolest. Protože si uvědomuju, jak moc mě zradil.

„Teď není správná chvíle, dobře?" Ucítila jsem tu velkou známou dlaň, jak mě hladí po tváři, což mě donutilo přivřít oči. „Miluju tě. Myslím, že vždycky budu."

„Tak mě neopouštěj."

„Dlužím ti pořádnej závěr, já vím." Mluvila jsem tišše, slzy mi máčely tváře. „Musíš jít dál."

„Lilly, tohle-"

„Ne." zakroutila jsem hlavou. „Najdi tu pravou, protože to já už nejsem. A nikdy nebudu. Omlouvám se, jestli jsem ti včera dala nějakou marnou naději. To si nezasloužíš."

Vstala jsem a beze slova opustila místnost. Jakmile jsem stoupala do schodů, srdce mi bušilo a slzy se vydraly na povrch.

Počkala jsem, až se zabouchnou dveře a až teprve po několika dalších hodinách jsem se odvážila vyjít ven z ložnice. Převlekla jsem se do legín a obyčejného nátelníku, sbalila několik dalších věcí do cestovní tašky a byla připravená zmizet.

Taxík mě dovezl až na policejní stanici, kde jsem podala novou výpoveď. Nahlásila jsem Thomase, řekla jsem jim jakým způsobem jsem ho znova potkala a kde ho najdou. Věděla jsem, že pokud se pletu, Dani mi to nikdy neodpustí. Ani moje maminka. Ale musela jsem to udělat..

Potřebovala jsem zmizet. Prostě jsem potřebovala nový začátek. Koupila jsem první letenku, kterou jsem uviděla na rozpisu odletů, našrkábala několik dopisů na rozloučenou, pověřila Wendy jejím rozesláním a udělala za touhle částí života velkou tlustou čáru.

Doufala jsem, že to všichni pochopí.

Věděla jsem, že ne. Ale doufala jsem.. Pořád doufám.

Omlouvám se, prostě jsem se s tím příběhem nemohla nějak domluvit. Kapitola byla rozepsaná, ale jakobych nevěděla, co psát... Přemýšlela jsem nad jednoduchým závěrem, ale raději přidám tuhle krátkou kapitolu a převedu to na novou dějovou linku, která mě snad bavit bude. Tak uvidíme:-)

Jinak vás všechny prosím, přečtěte si moji povídku kiss me hard before you go, jsem jí teď celkem posedlá tak doufám, ž i vám se bude líbit:-)

A držte mi palce ve zkouškovém období,

vaše Lau xxx