2. ep

343 21 0

od lauknappe

od lauknappe

Nedokážu si vysvětlit, jak je to možné, ale během pár hodin s mými nejbližšími a jakoby všechny dosavadní problémy zmizely. Když jsem se rozhlédla kolem stolu, cítila jsem se... v bezpečí. Nevím, jestli za to mohl Louis, který se snažil sebrat Niallovi jeho talíř nebo Eleanor, která se rozčilovala nad Zaynovým neustálým kouřením nebo Liam, který si i v tomhle zmatku dokázal číst noviny. Ne. Nejvíc mě rozhodně uklidňoval pohled na Harryho, stojícího u grilu, bez trička, usmívajíc se. Naklonila jsem hlavu a prohlížela si jeho vypracované tělo za účelem najít moje oblíbené tetování. Naše tetování. Pro kohokoliv jiného naprosto nedůležité datum pod levým křídlem jeho motýla na břiše, pro mě nejdůležitější čísla na světě. Den, kdy jsme se potkali. Všiml si, že ho pozoruju a vyplázl na mě jazyk. Na mě. Na svou manželku. Na svou životní lásku. Poznali jsme se před třemi lety, jsme manželé už přes rok a mě stejně zčervenají tváře, kdykoliv mi věnuje jeden z těch úsměvů. Když jsem se usmála nazpět, došel ke mně a objal mě kolem krku. Vysloužila jsem si malou pusinku na čelist.

„Dnes je tvůj úsměv ještě krásnější než obvykle." zašeptal mi do ucha. Zachichotala jsem se jako malá holka a vzápětí mě bodlo u srdce, když Harryho ruce zmizeli a on se vrátil zpět ke grilu.

„A máš to!" uslyšela jsem Niallův smích, který přišel hned po Louisově pádu do bazénu. Blonďáček se vracel s kusem steaku a i s plnou pusou na něm bylo vidět, jak je šťastný.

„Jste jak malý." zakroutila Eleanor hlavou a odstrčila mokrého Louise, který si ji chtěl usmířit polibkem.

„Jak malý, jo?" zasmál se Harry a než by mohla jakkoliv zaprotestovat, už ji spolu s Niallem a Louisem nesli k bazénu. Kopala slušně, to ano. Ale když jim přišel na pomoc i Liam, neměla sebemenší šanci. Chuderka, zapištěla a už byla ve vodě.

„Kdo zůstane jako poslední suchý, vyhrává!" zařval Louis. Nezaváhala jsem ani na sekundu, slyšela jsem jak Zaynova židle zavrzala a ihned jsem vystřelila na nohy.

„Ha!" zasmála jsem se vítězoslavně, když jsme se ocitli naproti sobě u stolu. Chvilku jsme se honili okolo něj, než mě chytli něčí mokré ruce a běželi semnou k bazénu.

„Stylesi!" zapištěla jsem.

„Budeš mi říkat příjmením jo?" postavil mě na zem a zamračil se. „No dobře, paní Stylesová!" přivřel oči v předstíraném naštvání a shodil mě do bazénu tak, že jsme tam nakonec skončili spolu.

Ano, i když mě celý svět zná pod jménem Lilly Williams, moje občanka už pár měsíců hrdě hlásá, že se jmenuji Lillienne Styles. Miluju, když to někdo vysloví nahlas. To, že mi tak skoro nikdo neříká, mě občas nutí zapomenout. No, o to krásnější pak je, když si to později uvědomím.

Vylezla jsem z bazénu a posadila jsem se zpátky ke stolu, kde už na mě čekal obrovský steak a s radostí jsem se pustila do jídla. Všimla jsem si, že se na mě všichni dívají, ale přešla jsem to. Vím, že se ke mně teď budou chovat jinak. Je v pořádku, směje se upřímně, jaké to asi bylo? Milion otázek, které nemusí být ani vysloveny. Až na menší dohady o hranolky se večeře obešla bez nehod, tak se stalo, že bylo najednou 7 hodin a venku začalo být v mokrém oblečení chladno.

Pomalu jsme začali všechno přesouvat dovnitř, já si pak odskočila pro nějaké vytahané tričko a tepláky, a když jsem se vrátila dolů, čekalo mě na stole překvapení v podobě několika skleniček s vodkou. Všimla jsem si, že i Harry jednu měl, což mě překvapilo, ale zabývala jsem se tím ani ne sekundu, než jsem se vecpala mezi Harryho a Liama na gauč a zabalila se do deky. Kluci si dolívali jednu za druhou, ano, s těmi co mají slabší spalování byla po chvilce sranda.

„Co takhle nějakej film ?" vyskočil Niall na nohy a zapnul televizi.

„Nejsledovanější pár Harry Styles a Lilly Williams byli před několika dny přepadeni, ve své obrovské vile kousek od centra Londýna. Od kriminalistů zatím víme jen to, že světem známá herečka byla brutálně napadena a pro-"

Televize zčernala. V místnosti panovalo naprosté ticho, všichni mě upřeně pozorovali.

„To rovnou mohli říct, že mě znásilnili." utrousila jsem.

„Lilly!" zavrčel Harry, cítila jsem, jak se vedle mě narovnal. Nuceně jsem se pousmála a pohladila ho po koleni. „Není tam něco veselejšího? Mám chuť na nějakej horor, kde je hodně krve."

Niall okamžitě vyskočil na nohy, prohrabal šuplík a po několik sekundách se místností ozvala úvodní znělka. Zachumlala jsem se do deky a přitulila se k Harrymu. Tělo měl pořád křečovitě napnuté, tak jsem mu sama položila jeho ruku tak, aby mě objímal. I když později proběhlo pár rozhovorů, cítila jsem, že atmosféra není nic moc. Kvůli mně. Kvůli... tam tomu. Pevně jsem sevřela víčka ve snaze vymazat tu představu z hlavy, no dovádění v bazénu vzalo za své a já jsem po chvilce odpadla.

Vzbudil mě až zvonek. Už bylo světlo, tak jsem si řekla, že se o to někdo určitě postará. V momentě, kdy jsem se chtěla vrátit do říše snů, jsem zaslechla Harryho rozčílený hlas. I s dekou jsem se dobelhala ke vchodovým dveřím.

„Harry?" zeptala jsem rozespale. Když se na mě jmenovaný otočil, všimla jsem si dalších dvou mužů.

„Slečno Williamsová?" oslovil mě jeden z nich, který byl v policejní uniformě. „Potřebuju, abyste s námi jela na stanici."

Můj ráj je pryč - problémy jsou zpět. Věnovala jsem zoufalý pohled Harrymu, ale i kdyby chtěl, nemůže nic udělat. Potřebují moji verzi. Na sucho jsem polkla a přikývla.