Ráno jsem se probudila díky slunečním paprskům, které prosvítaly skrz záclony. A doprdele.
Rychle jsem se otočila na druhou stranu postele, kde ležel Harry, což mě utvrdilo, že se to včera opravdu stalo. Pomalu jsem jeho ruku odsunula z mého pasu a vykradla se z postele. Posbírala jsem si svoje věci a jen v podprsence a v kraťasech vyběhla na chodbu, míříc do kuchyně.
Chodbou jsem našlapovala tiše jako myška, snažila jsem se nikoho nevzbudit, protože i tak jsem byla rudá jako rajče a nepotřebovala jsem, aby to viděl ještě někdo jiný. Dveře kluků byly zavřené a zavřené i zůstaly, což jsem počítala jako takovou malou výhru a seběhla malé schůdky, které mě dělily od telefonu.
Kabelka ležela přesně tam, kde jsem ji nechala, snažila jsem se rychle najít telefon a zavolat si taxíka.
Z nervozity jsem třikrát spletla číšlo, klepaly se mi ruce a já prostě nebyla schopná ťuknout na správné tlačítko.
„Tohle je přesně jako před několika lety." ozval se hlas. Vypískla jsem a zakryla si dekolt, což bylo pravděpodobně už stejně zbytečné.
Otočila jsem hlavu za hlasem, který patřil Louisovi a všimla si, že ve vedlejší místnosti u jídelního stolu seděl Liam a Niall a opodál postával i již zméněný Louis. Veděla jsem, že jeho věta byla narážkou na mou úplně první noc strávenou s Harrym, kdy jsem se vykradla podobným způsobem jako dnes a stejně jako tehdy jsem narazila na kluky posedávající v kuchyni.
„Stejně jako tehdy budete mlčet a necháte mě v tichosti zmizet." vyplázla jsem jazyk a oblekla si růžovou tuniku.
„Znamená to, že k nám vracíš?" usmívající Niall zářil jako měsíček na hnoji, bylo mi trochu líto, že mu musím zkazit jeho představy.
„Ne brouku, to to rozhodně neznamená." usmála jsem se a docupitala ho obejmout. „Ješte se uvidíme kluci, díky za oběd - večeři."
„Vařila jsi ty," namítl Liam. „My děkujeme."
Pokrčila jsem rameny. „Tak díky za nocleh. Páá."
Rozloučila jsem se a vydala se ke dveřím.
„Za ten poděkuj Harrymu!" ozvalo se ješte než práskly vchodové dveře.
Vyšla jsem před dům a rychlým krokem se snažila zmizet co nejdál.
O pár bloků dál jsem se konečně zastavila, opřela se o dřevený plot patřící k jednomu z domů a po telefonátu taxi službě si konečně zapálila.
Přemýšlela jsem nad tím, co se vlastně stalo. Byla jsem opilá, ano, ale ne tak moc, abych dělala věci, které si nepřeju - právě naopak. Bohužel.
Mě samotnou překvapilo, jak jednoduché to bylo. Nebyla jsem nervózní, ačkoliv jsem měla sex naposledy před více než rokem a od té traumatizující události jsem na něco takového ani nepomyslela. Ale cítila jsem se skvěle. To bylo pravděpodobně to, co mě na celé věci děsilo nejvíc...
Veděla jsem, že je to teď to poslední, co potřebuji - další problémy. Už tak bylo dost, že se mi do rodiny snaží narvat kluk, který mi vzal chuť do života. Harry je sice osoba, kterou miluju a vždycky milovat budu, ale už nikdy mu nemůžu důvěřovat. Jediná osoba, která při mě měla stát v težkých chvílích a neudělala to. Takže láska je jedna věc, budoucnost věc druhá. Kéž by to někdo vysvětlil mojí hlavě...
-
-
Nervózně jsem ťukala nehty o stůl a snažila se rozptýlit pozorováním pěny, která pomalu mizela z hrnečku teplé kávy. V hlavě se mi honilo tisíc myšlenek, byla jsem neschopná jakkoliv je uspořádat.. Proto jsem tady, v mé oblíbené kavárně, která mě svou atmosférou vždy alespoň trochu uklidní.
„Ahoj." ozval se zamnou známý zvonivý hlas.
Otočila jsem se za ním. Eleanor.
„A-ahoj." překvapeně jsem se usmála, zatímco ona stála v bezpečné vzdálenosti, pravděpodobně kdybych na ní chtěla opět křičet.
Po chvíli trapného ticha jsem si odkašlala. „Přisedneš si?"
Krátce vykulila oči, ale přikývla a posadila se do boxu naproti mě.
„Jak se máš?" ihned jsem začala konverzaci, opravdu mi chyběla. Na Eleanor bylo vidět, že je překvapená jak moc se usmívám, a že s ní vůbec mluvím.
Ale ignorovala jsem to. Chtěla jsem zpátky svoji nejlepší kamarádku.
-
-
ahooooojte xx
tak jo, mám to oficiálně za sebou a juchuuu, gratulujte, mam samé jedničky :-))))) ne, šprt važně nejsem:-D jinak doufám, že všichni co letos maturovali to stejně jako já mají! xx
jinak vysněná výška mi nevyšla, ale tak nevadí, život jde dál a mám i jiný možnosti kam jít:-) jinak teď zrovna plánuju dovču, s holkama se chceme odměnit po posledních dvou náročných měsících.. nějaký tipy? :-P
dneska je to taková nudná část, hlavně teda krátká, ale příště už si dám záležet, je to jenom takova rychlá splácanina, která se povedla napsat mezi neustálými oslavami a přípravou na příjmací zkoušky (btw, ješte mi držte palce!)
tak zas příště, paaaa, vaše Lau xxx
ČTEŠ
DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]
Fanfiction"Things get worse before they get better." - John King