Odskočila jsem a s výkřikem jsem dopadla přímo na kolena. Celá jsem se třásla a zrychleně dýchala, srdce mi bušilo jako o závod. Paní ke mně ihned přistoupila a vyptávala se, jestli jsem v pořádku, taky jsem si vysloužila pár nadávek od průvodčí, ale nějak jsem to neřešila. Byla jsem v šoku. V šoku z myšlenek, které mi před několika sekundami proletěly hlavou...
-
-
Když jsem přijela do 'Gold Pearl', věděla jsem, že je na čase zavolat domů. Tohle nádraží už bylo o něco větší a naštěstí tu byla i telefonní budka. Zhluboka jsem se nadechla a vytočila Harryho číslo.
"Lilly, můžeš mi do prdele říct kde si?" uslyšela jsem jeho naštvaný hlas.
"Taky tě ráda slyším."
"Lilly!" zavrčel.
Zavřela jsem oči a protřela jsem si obočí. "Potřebovala jsem chvilku pro sebe Harry."
"Víš, jak jsem se o tebe bál? Všichni už od rána jezdíme po městě a hledáme tě."
V telefonu bylo chvilku ticho a pak se ozval hlasitý povzdech. "Dobře, tak kde jsi? Přijedu pro tebe.""
"V LA." pípla jsem.
"Cože?" zakřičel.
"Já-já, neplánovala jsem to." vykoktala jsem. "Ale prostě jsem tady, asi... asi potřebuju vidět mámu."
Chvilku panovalo ticho.
"Zlato," povzdechl. "Mohla jsi mi to říct. Chtěl bych tam teď být pro tebe."
"Neboj se, jsem silná holka."
"Vím, že jsi." musela jsem se nad jeho odpovědí pousmát. "Ale to neznamená, že nejsem naštvaný."
Potichu jsem se zasmála. "Miluju tě." zašeptala jsem a čekala na odpověď, v ten okamžik se ozvalo hlasité pípání. Vypršel mi čas.
S povzdechem jsem odložila sluchátko a vylezla ven. Ovanul mě slabý větřík, no, nezbylo mi nic jiného než pokračovat v cestě. Šla jsem s kapucí a s černými brýlemi, nikdy nevím, kdo by mě mohl poznat.
-
-
Chodila jsem poloprázdnými ulicemi malého městečka už několik hodin. Cestu k domu, kde teď bydlí moje maminka jsem znala moc dobře, ale pořád jsem se oné ulici vyhýbala, raději jsem se courala pořád do kola stejnými ulicemi. Při pokusu vyhnout se skupince mladých lidí, o kterých jsem si myslela, že by mě mohli poznat, jsem se ocitla na pláži. I když foukal slabý větřík, bylo dostatečné teplo na koupání. Rozhlédla jsem se, nikde nikdo. Neváhala jsem a rychle ze sebe strhala oblečení, zůstala jsem jen ve spodním prádle a tričku, a rozběhla se do vody. Bože, to je nádhera! Připomíná mi to dětství, když jsem chodila na pláž každou neděli s mámou... a i s tátou. Ten mě naučil plavat, vždycky mi říkal, že jsem jeho malá mořská víla. Hádám, že to je důvod, proč mám plavání ráda - protože je to jedna z mála vzpomínek, co na něj mám. V Londýně je to něco jiného, je fajn procházet se po pláži, ale abych jen tak skočila do místního ledového moře, muselo by být opravdu šílené, šílené vedro. Mm, tohle mi chybělo nejvíc. Zavřela jsem oči a lehla si do vody, když v tom mě vyrušil psí štěkot. Po pláži se ke mně řítil zlatý retrívr a než sem si stihla uvědomit co se děje, už mě celou olizoval. Se smíchem jsem ho vytáhla z vody, zrovna když dobíhala jeho majitelka.
"Dexi!" křičela po něm. "Omlouvám se, asi se mu líbíš." usmála se na mě hnědovlasá holka zhruba v mém věku, když se ode mě pokusila odtáhnout svého mazlíka. Marně.
"To je v pohodě." zasmála jsem se, bránící se před olizováním zlaté kuličky.
Vstala jsem v momentě, kdy ke mně bruneta natahovala s úsměvem ruku. "Danielle. Danielle Jeffersonová."
Potřásla jsem jí rukou. "Lilly Danielsová."
Vážně? Použila jsem právě rodné příjmení svojí mamky? Tak jo.
Přikývla a chvilku jsme se na sebe jen tak dívali. Byla na pláž až moc vystrojená, všimla jsem si, že drží v ruce lodičky. Zachytila můj pohled a protočila očima.
"Ale, ani se neptej." zasmála se a ukázala o kousek dál. "Vidíš támhle tu restauraci? Je tam dneska večer večírek, můj taťka slaví 50tiny."
"No vidíš." plácla se do čela. "Ani jsem se nezeptala, máš hlad? Můžeš se přidat, o jednu osobu míň nebo víc, to je fuk." Páni, byla opravdu milá. Dlouho jsem nepotkala někoho, kdo by se takhle rozdal pro cizí osobu.
Odmítavě jsem zakroutila hlavou. "Hádám, že na to nejsem vhodně oblečená." zasmála jsem se, no v ten moment jsem si uvědomila, že před ní stojím jen v kalhotkách a tričku. Popadla jsem svoje věci, rychle na sebe natáhla oblečení a spolu s Danielle se dala do chůze.
"Takže Lilly, jsi odsud? Víš, přijdeš mi hrozně povědomá."
"Ehm." odkašlala jsem si a narazila si brýle ještě víc na nos. "Ne, nejsem. Bydlím v Beverly Hills."
Další lež, super. "Víš, hledám tu svoji maminku." Že bych konečně řekla něco, co je pravda?
"Třeba ji znám, jak se jmenuje?" zeptala se nadšeně.
"No, Veronica."
"Veronica Danielsová?" domyslela si a chvilku přemýšlela. "Bydlí určitě tady? Nic mi to jméno neříká."
"To nevadí." pokrčila jsem rameny, když mě chytla za ruku a rozběhla se směrem k restauraci.
Vyběhla na velkou terasu, kde bylo několik tančících párů a vedla mě dál, dovnitř restaurace, ke stolům.
"Tati, tati!" volala, než se na ni otočil mile vypadající postarší muž.
"Tady moje kamarádka Lilly hledá Veronicu Danielsovou, znáš ji?"
Muž byl trošku zaskočený, no pořád to nebylo nic v porovnání s tím, když uviděl mě. Otevřel pusu a pak ji zase zaklapl.
"Lásko?" oslovila pana Jeffersona hubená blondýnka se studánkově modrými oči, malým nosíkem a plnými rty- měla úplně stejný obličej jako já, jen o pár let starší. I když jsem ten obličej znala pouze ze starého černobílého polaroidu, ihned jsem ji poznala. Když mi věnovala krátký pohled, měla tu samou reakci, jako její přítel. Moje reakce nebyla o nic lepší, nasadila jsem kamenný výraz. Dani těkala očima mezi námi 3mi a neměla sebemenší tušení co se děje.
"Mami." oslovila jsem blonďatou paní.
ČTEŠ
DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]
Fanfiction"Things get worse before they get better." - John King