DESTROYED [ h.s. fanfiction cz ]

20. ep

O 6 LET POZDĚJI

Probudila jsem se kvůli nepříjemnému pocitu, že mi pravděpodobně upadne ruka. Jakmile jsem otevřela oči a uviděla důvod, musela jsem se sama pro sebe pousmát. 

Obě moje zlatíčka se ke mě snažili přitulit co nejvíc, zatímco mi ležely na ruce, kterou jsem je objímala zase já.

„Dobré ráno, lásko." Otočila jsem se za tichým hlasem. „Udělal jsem ti kafe."

Pousmála jsem se, počkala až doloží hrneček na noční stolek a nechala se políbit na spánek. 

„Musím do práce, večer platí?"

Přikývla jsem. „Mia slíbila, že je dneska pohlídá. Takže ano." Dostalo se mi krásného úsměvu. „Nemůžu se dočkat. "dodala jsem ještě, než se zavřeli dveře.

Liam se na mě usmál. „Miluju tě."

„Já tebe."

-

-

Jakmile Mary zmizela do školky, zůstala jsem sama doma jen s malým Sebastianem, který měl dnes skvělou náladu - což znamenalo, že já taky. 

Udělali jsme si krátkou procházku po pláži, Seb miluje moře. Vždy jen tak sedí a dívá se do dálky, pravděpobobně hledajíc jeho konec. Nemůžu se dočkat, až začne mluvit a konečně mi řekne, o čem pořád přemýšlí.

Hawai je v tuhle roční dobu nádherná. Není už takové horko, ale zároveň se vyhnu nákupu zimních kabátů. Navíc, cesta na Maui je zbytečně zdlouhavá a na našem pidi ostrůvku je sotva pár obchodů. 

Ačkoliv mám v šatníku méně než 10 šatů, nepoužívám makeup, nechodím na drahé večírky, kde mi věichni lezou do zadku a jsem prakticky pořád doma, protože mateřská je neodkladná věc, jsem štastná.

Vrátili jsem se domů po hodině a půl, kde nás čekala bublinková koupel, protože jsem byli celí umazaní od písku.

Zapla jsem si rádio a pustila se do vaření, zatímco Sebík seděl ve své jídelní židličce a pozoroval mě. Přišlo mu náramně zábavné jak se kroutím do rytmu a zpívám. Asi nejsem tak dobrá, jak jsem si myslela, heh.

Zažonglovala jsem před ním několika pomeranči s čehož se div nepočůral smíchy. 

Ještě chvilku jsem blbla, dokud mi nezazvonil telefon. Zeslabila jsem televizi a na Seba vyplázla jazyk. Na displeji svítilo neznámé číslo, i tak jsem telefon rychle zvedla.

„Prosím?" zeptala jsem se mile.

„Lilly?" ozval se známý hlas.

V krku se mi udělal velký knedlík a nebyla jsem schopná promluvit.

„Lilly, jsi to ty? Tady Louis." 

„Vím, že jsi asi překvapená, že mě slyšíš. Ale něco se stalo. Myslím, že bys měla přijet, ať už si kdekoliv." Z hluboka se nadechl. „Harry tě potřebuje."

V ten okamžik jsem ukončila hovor a telefon hodila o zem.

-

-

„Mio, děkuju ti." usmála jsem se na dívku, která byla na první pohled havajského původu. „Konečně si můžeme s Liamem udělat hezký večer." předala jsem jí Sebastiana do náruče.

Mia se usmála a jakmile jsem se se Sebim naposledy rozloučila, odešla směr dětský pokoj.

„Mary!" otočila jsem se za Liamovým hlasem, který vycházel z koupelny. Přestala jsem si upravovat vlasy a rozhodla se, že zjistím, co se tam děje.

Celá podlaha byla mokrá, prakticky tu byla obrovská potopa. Mary seděla ve vaně a hihňala se, zatímco Liam stál nad ní a snažil se ručníkem usušit košili, která byla skrz na skrz mokrá.

„Lásko," oslovila jsem jej, neúspěšně se bránící úsměvům. „Jdi si pro suchou košili, já to tady zvládnu."

Liam s hlasitám povzdechem opustil místnost a já si klekla k vaně. 

„Co to vyvádíš?" zaculila jsem se na ni. „Tatínek se z tebe zachvilku zblázní."

Jen se zaculila a schovala se za bublinky. 

Zakroutila jsem hlavou a po krátké pusu na čelo opustila koupelnu. Mia mě vystřídala, prý aby jsme stihli rezervaci - což je ale zbytečné, protože jdeme už teď pozdě.

Posadila jsem se na křeslo a obula si svoje jediné lodičky, béžové šnerovací. Na sobě jsem měla bíle dlouhé šaty se šnerováním za krk a volnými zády, ke kterým botičky padly jako ulité.

Mary mi čím dál víc připomíná Harryho. Starého Harryho.

Je jako jeho přesná kopie, neustále vyvádí nějaké kulišárny. Dělával úplně stejně kravinky, když jsme se poznali a začali spolu randit.

Kde se to všechno pokazilo?

-

-

Přemýšlela jsem o svém starém životě celou cestu do restaurace a i potom, co jsme se posadili a objednali si.

„Lásko?" vyrušil mě Liamův hlas. „Už mi řekneš, co se děje?"

Chvilku jsem zaváhala, co říct. Liam přesně věděl, kdo jsem, odkud jsem a proč jsem utekla. Netajila jsem mu jediný detail.

„Dnes mi volal jeden známý z Londýna," nervozně jsem si pohrávala s prsty. „Řekl, mi, že se něco stalo."

„Že se stalo co?"

Polkla jsem. „Něco se stalo Harrymu."

Liam si hlasitě povzdechl a já se konečně odvážila podívat se na něj.

„Čekal jsem, kdy to přijde." promnul si čelo. „Vím, že na internet vůbec nechodíš, no já ano," natáhl se přes stůl a chytit mě za ruku. „Takže vím, co se děje, díky bulváru. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Ale nechtěl jsem tě rozrušit." 

Zakroutila jsem hlavou a usmála se na něj. Liam mě jemně políbil na dlaň.

„Chceš za ním letět?"

„Měla bych?" zaptala jsem se. 

Opravdu jsem si nebyla jistá, co se děje a už vůbec ne, co mám dělat. Potřebovala jsem někoho, kdo to rozhodne za mě.

„Říkám to nerad," smutně se pousmál. „Ale měla bys. Je v nemocnici, bůhví co se děje. "

Překvapeně jsem zamrkala. 

„V nemocnici?" vykoktala jsem ze sebe.

„Promiň, já myslel, že to víš."

Hlavou mi probíhaly ty nejděsivější scénáře, co se mohlo stát.

Chtě, nechtě, už jsem byla rozhodnutá.

Poletím.

Chci ho vidět.

-

-

NEEE, NENÍ TO LIAM PAYNE:-D jen mám ráda to jméno:-D

tak co zatím říkáte? líbí se vám nová dějová linka na Hawaii? jak je všem jasné, svět kde si žije lilly a liam jako v pohádce rychle někdo rozšlape jako papírovou krabici :-(

achjooo, je mi jich tak líto:-(

ne, vlastne ani neni:-D 

tak se zatím mějte, jen jsem si chtěla trošku zlepšit reputaci po te minule hruze, tak tyhle dva posledni díly berte jako jeden, protože jsou oba dost kratky:-D

papapa

vaše lau xxxxxxx