Měsíční Škola

Proměna

Byl tu přede víkend a mě se po Johnovi začalo stýskat.
Víkendy už jsme netrávili, ve svitu měsíčního světla. Pro vlkodlaky bylo velice náročné, přecházet z nočního života zase do toho denního, takže celá dívčí věž tvrdě spala. Taky bych se nejradši prospala, ale nemohla jsem usnout. Bylo jedenáct hodin večer. Nikdo od rána nevytáhl ani patu z pokoje. Moje zelené oči pořád hleděli na strop, plné bláznivých myšlenek a zmatené. Po chvíli jsem to nakonec vzdala. Oblékla jsem si mé oblíbené, kostkované zelené legíny, na pižamo jsem si hodila černou mikinu, nazula jsem si běžecké boty a vyšla jsem ven. Dlouho jsem se neproběhla, a tak jsem doufala, že se aspoň trochu unavím. Prošla jsem školní branou, která byla stále otevřená a šla jsem do lesa. Zapnula jsem si hudbu do sluchátek a bezmyšlenkovitě jsem se rozeběhla. Muzika mi dávala energii a já zrychlovala. Nebyla jsem vůbec zadýchaná a stále jsem získávala víc a víc energie. Po chvíli jsem pocítila podivné štípání po celém těle. Byla jsem jak smyslů zbavená a bylo mi úplně jedno, že najednou běžím po čtyřech. Zastavila jsem, až když jsem zahlédla mé končetiny. Místo mích rukou a nohou byly obrovské černobílé tlapy. Ohlédla jsem se za sebe, a z mé páteře vyčníval obrovský černý ocas, který se ke konci zbarvoval do bíla, jako mé tlapy. Byla jsem štěstím bez sebe. V mysli jsem se hlasitě zasmála, ale z mého vlčího hrdla zaznělo hlasité zavití. Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila kde se nacházím. Pár metrů přede mnou se nacházelo orlí hnízdo. Řekla jsem si, že se tam v mé nové podobě půjdu podívat. Když jsem se tam přibližovala, přede mnou se rýsovala mužská sedící postava. Johne! Johne podívej se na mě! Křičela jsem na něj v mé mysli, ale opět ze mě vyšel jen pouhý štěkot. John se zvědavě otočil a postavil se. "Kdo jsi?" zeptal se. To jsem já Johne! Elen! Štěstím jsem ani nevěděla, co dělám a rozeběhla jsem se k němu. John se samozřejmě vylekal a také se přeměnil do své vlčí podoby. To už jsem po něm vesele skočila a srazila ho k zemi. Když se mi podíval do očí, přeměnil se zpět. Teď jsem stála jako obrovský vlk, na vysokém svalnatém muži. "Elen? Elen?! Si to ty Elen?" Zvolal překvapeně a setřásl mě ze sebe. Má vlčí podoba jen vesele poskočila a štěkla. John se štěstím rozesmál a objal mě. Byl tu teď jediný problém. Nevěděla jsem, jak se vrátit do mé lidské podoby. John se ode mě na chvíli odtáhl, podíval se mi do očí a řekl: "Seš překrásná." Já si o něj jen otřela mou hlavu a užívala jsem si jeho přítomnost. Po chvíli už John k hrudi netiskl velkého vlka, ale malou černovlasou ženu. Ovšem nahou.
"Co to sakra..." Vyšlo ze mě, když jsem si uvědomila, co se právě stalo a jak vypadám. John si ihned uvědomil, že už jsem zpátky v lidské podobě a nejspíše také věděl, jak vypadám. Okamžitě si sundal jeho mikinu, kterou mi přetáhl přes hlavu a já byla ráda, že venku je jen měsíční světlo a doufala jsem, že John nevidí jak se červenám. "Ale vždyť... Ty jsi byl oblečený když si doběhl ke škole." Vykoktala jsem ze sebe, a byla jsem ráda, že mi ta mikina byla až ke kolenům.
"Taky tě ten fígl jednou naučím." Mrkl na mě.
"To mám jít jako takhle celou cestu?" Špitla jsem a měla jsem sto chutí propadnout se do země. "Tak jestli chceš... Můžu ti tu mikinu zase sundat." Mrkl na mě John šibalsky a už mi jí pomalu vytahoval nahoru. "Ani náhodou!" Vyjekla jsem a zastavila jeho neposedné ruce. "Ale mě ses bez ní líbila nejvíc." Zašeptal, jeho pravá ruka mě chytla za krkem a druhá za pasem a pomalu se ke mě jeho tvář přibližovala. Měla jsem pocit, že mi srdce za chvíli vyskočí z hrudi. John mě držel tak silně, že jsem měla pocit, že se bojí abych se od něj opět neodtrhla. Ale já si byla tentokrát jistá, že je ta správná doba. Myslela jsem že motýli, kteří v mém břiše tolik vyváděli, mi roztrhnou břicho. Po chvíli se naše rty spojili a já si musela stoupnout na špičky. Byl to divoký polibek plný vášně a John mě čím dál více tiskl k sobě. Spolupracovala jsem s jeho rty a moje kolena se mi klepala tak, že bych už dávno spadla, kdyby mě John tak silně nedržel. Po chvíli, která mi přišla nekonečná, se naše rty od sebe odtáhly, a oba jsme hlasitě oddychovali. "To bylo sakra úžasný." Řekl John klepajícím se hlasem a já se usmála. "Celá se klepeš." Zašeptal a rukama mi projel po pažích. Já jsem se k němu jen přitiskla a zabořila jsem svou hlavu do jeho hrudi. Svalnatý vlkodlak mě pořádně objal a hladil mě po vlasech. Vzal mě do náruče, posadil se se mnou na zem a opřel se o velký kámen. Začínala mi být zima, ale z Johna vycházelo neskutečné teplo. "Tobě není zima?" Zeptala jsem se starostlivě. "Není neboj. Už jsem dospělý ti zimu necítí." Vysvětlil a přitiskl si mě blíže k sobě. "Měla bych se vrátit. Není to moc příjemné, když mám na sobě jen tohle." Řekla jsem trochu mrzutě. "Nemůžeš jít přes les bosa." Řekl John starostlivě.
"Přeci mě neponeseš až ke škole." Podívala jsem se na něj překvapeně.
"Vážíš dvacet kilo i s postelí. To zvládnu." Mrkl na mě a se mnou v náruči se postavil.
"Co se stalo s mým oblečením?" Zeptala jsem se po cestě.
"Nejspíš ho potkáme po cestě potrhané." Vysvětlil John a já trochu posmutněla, jelikož jsem přišla o mé oblíbené legíny.
Konečně jsme došli před naší ložnici. John mě opatrně položil a já jen něvěřícně zírala, že se ani trochu nezadýchal.
"Tu mikinu bych ti měla vrátit." Špitla jsem a John se zasmál. "I když ses mi bez ní dneska moc líbila, myslím si, že by tvá spolubydlící nebyla nadšená, kdyby tě viděla přicházet do ložnice nahou." Nad touto myšlenkou jsem se musela zasmát. "Dobře tak... Já ti jí vyperu a přinesu ti jí. Jenom mi řekni, kde máš pokoj."
"Na to zapomeň! Tu mikinu už nikdy v životě nevyperu, když to byla jediná věc, kterou si na sobě měla. A co se týče adresy, zítra si pro tebe přijdu a ukážu ti to tam." Vysvětlil a já se nad jeho řečí zachichotala. "Dobře tak já... Budu tě zítra čekat." Usmála jsem se.
"Tak se běž prospat. Máš za sebou náročnou noc." Naklonil se ke mě a já jsem ho chytla za krkem, stoupla si na špičky a věnovala mu další vášnivý polibek. Když jsme se od sebe odtáhli, John se usmál a řekl: "Tohle bych mohl dělat pořád." A znovu mě políbil. "A teď už jdi než si to rozmyslím a ukradnu si tě k sobě." Rozloučili jsme se a já za sebou zabouchla dveře. Padla jsem do postele a zhluboka jsem oddychovala. Todle mi snad Lily ani neuvěří. Pomyslela jsem si a za chvíli jsem se ponořila do říše snů.

Ráno mě vzbudila Lily, a už se ptala, co to mám na sobě. Celý večer jsem jí dopodrobna povyprávěla a Lily mi nechtěla uvěřit ani slovo. "Teda holka! Ty máš ale sakra štěstí! Takovýho pořádnýho chlapa! Dokážeš si představit, jakej je asi tak v posteli?" Zamyslela se Lily. Já nad její poznámkou jen protočila oči a šla jsem do koupelny. Vykoupala jsem se a namalovala se. Na krk jsem si dala přívěšek od Johna a vydala se k šatníku. Tam jsem si vzala černé silonky, černé krátké kraťasy a tílko s výstřihem s potiskem lebky. Sešla jsem dolů na snídani, kde se na mě mé spolužačky sesypaly a už se začaly vyptávat. Bylo mi jasné že je to Liliina práce. Všechny zvědavé vlkodlačice jsem nějak odpálkovala a vzala si snídani do pokoje. T si ke mě přisedl Kurt se štěněčím pohledem, takže nakonec měl půlku mé snídaně on. Položila jsem talíř vedle postele na stolek a zadívala jsem se do stropu. Kurt se uvelebil mezi mímy prsy. "Vy chlapy jste všichni stejní." Řekla jsem směrem k němu a hned na to se ozvalo ze dveří: "No dovol, připadám ti snad flekatej? Ale je pravda, že mu to závidim." Polekaně jsem nadskočila a podívala se ke dveřím. "Johne? Jsi tu brzy nečekala jsem tě." Řekla jsem překvapeně. John za sebou zavřel dveře a přišel k mé posteli. Kurt nejspíš na nás nebyl zvědavý tak se schoulil na druhou postel. John přišel ke mě a lehl si vedle mě. Já jsem se k němu jen překulila a vlepila mu pusu na tvář. John se jen usmál a převalil si mě pod sebe. Měla jsem celkem strach co přijde, protože jsem ho přistihla, jak se mi kouká do výstřihu. Pak se mi zadíval do očí a zašeptal: "Jsi nádherná." Což mé motýly v břiše probudilo, a mé tváře nabraly červený odstín. "Ale rád bych si zopakoval včerejšek." Pokračoval a pomalu se jeho rty přibližovali k těm mým. Když v tom, se dveře od naší ložnice rozlétly a do pokoje vešla Lily. John se lekl tak, až spadl z postele, jelikož má postel nebyla moc velká.
"Hele tak tady se nikdo muchlovat nebude!" Řekla se založenýma rukama na prsou. S Johnem jsme radši beze slov opustili pokoj a zabouchli za sebou dveře. Po té následoval náš hlasitý smích a John se mě opět chystal políbit. Najednou se zpoza chodby ozvalo odkašlání a my se od sebe opět odtrhli. Podívala jsem se na konec chodby a tam se o zeď opírala smějící se Agnes. Okamžitě jsme se vydali cestou z věže a cestou John pronesl: "Dovolí mě tě někdo dneska políbit? Ale neboj až budeme u mě tak ti to vynahradím." Mrkl na mě a já ho chytla za jeho svalnatou paži a usmála se.