Měsíční Škola

Všechno je jednou poprvé...

Irmu jsme zavedli do pokoje, který patřil jenom jí. Zdi byly tmavě rudé. V rohu byla postel s povlečením stejné barvy, jakou měli zdi. Vedle postele se nacházel noční stolek s budíkem. Naproti postele byla skříň se zrcadlem. Nalevo se nacházely dveře vedoucí do koupelny. V koupelně byla pověšená na věšáku školní uniforma. Irma hlasitě zajásala a vše si začala prohlížet.
"A ty tu se mnou nebudeš?" Zeptala se po chvilce jásání.
"Já už spolubydlící mám. Až si vybalíš a až přijdeme z ošetřovny, tak ti všechny představím.
"Dobře. Usmála se a začala vybalovat. Mezitím jsem jí vyprávěla, jak to v naší škole chodí. Z našeho rozhovoru nás vyrušilo klepání na dveře. Vyskočila jsem z postele, na které jsem dosud seděla a zamířila jsem ke dveřím. Za nimi se objevil umívající se John. Hned jsem mu skočila do náruče a věnovala mu dlouhý polibek. " No téda.. Pár týdnů je ve vlčí škole a už nám takhle zdivočela holka!" Zasmála se Irma směrem k nám.
"Emmm... Promiň Irmo já zapomněla... Johne to je Irma má kamarádka... Irmo tohle je John. Můj... - "
"Jsem její přítel." Skočil mi John do řeči, protože jsem se pořád bála, že mě bere jako nějaký úlet. Stiskl ruku mé kamarádce a na noční stolek položil několik knih. "Tady. Nico ti posílá nějaké učebnice. A až budeš mít vybaleno stav se na ošetřovně musí si tě ještě pořádně prohlédnout." Mrkl na nás a se slovy že nás nechá o samotě odešel.
"Páni. Holka ty se nezdáš." Mrkla na mě Irma a zasmála se. Jen jsem protočila očima.
"Už máš vybaleno?" Radši jsem změnila téma.
"Jop už jenom tajty dvě trička a můžem vyrazit!" Ukázala mi její dvě poslední trička v jejím velkém černém kufru a zamířila ke skříni. Poskládala své poslední oblečení a my jsme se vydali k ošetřovně. Cestou u chrámu jsme potkali Lily.
"Nazdar spolubydlo!" Křičela a mávala na mě. Jen jsem mávla na znamení, ať se přidá k nám. Hned jak jsem ty dvě seznámila, bylo mi jasné, že si budou až moc rozumět. Celou cestu si totiž povídali o klucích. Jsem zvědavá, jak Irma zareaguje na to, že tu nemáme internet. Po pár minutách cesty jsme konečně dorazili před ošetřovnu. Lily otevřela dveře a opět začala řvát přes celou ošetřovnu: "Pánííí Ádámsóváá!" Nic. V celé místnosti bylo ticho. Lily se opět zhluboka nadechla a spustila: "PÁÁÁNÍÍÍÍ ÁÁÁDÁÁMSÓÓÓÓVÁÁÁÁ!!!" Nad tím jejím příšerným řevem jsem si musela zacpat uši a Irma taky. Lily připomínala malé dítě, které se vzteká v obchodě, když mu maminka nechce koupit jeho oblíbenou sladkost.
Za chvíli se ozval křik staré vlkodlačice z druhé strany ošetřovny: " Lily přestaň tady tak řvát! Já tě slyším za chvíli jsem tam!"
Chvilku jsme čekali, ale za chvilku se za rohem objevila Paní Adamsová, doprovázená cinkáním různého náčiní, které nesla na stříbrném tácu. Měla tu snad vše. Krejčovský metr, obvazy, mastičky a dokonce i nějaké injekční stříkačky, nad kterými se mi zvedl žaludek. Mám z nich panickou hrůzu.
"Konečně." Řekla ošetřovatelka, když zahlédla Irmu a nařídila jí, ať si sedne na jedno lůžko.
Následující hodinu paní Adamsová měřila mou kamarádku v pase, v hrudníku, celkovou výšku, dělala na ní různé testy sluchu, zraku a čichu a sebrala jí asi pět ampulek krve. Ošetřovatelka to zakončila tím, že je Irma velice výjimečná a že se rozhodně nevidí naposled, na což následovalo Irminino nechutné zašklebení. Cestou na pokoj jsem Irmě podala její rozvrh, který si celou dobu prohlížela a studovala všechny předměty. Nejvíce jí uchvátili lektvary a léky a péče o psy. Ano, na naší škole děláme i lektvary. Není to jako v Bradavicích, kde se dělají lektvary lásky, pravdy a podobně. Tady se učíme míchat léčivé rostliny a bylinky a všelijaké přírodní léky, aby jsme dosáhli nějakého účinného léku vhodné pro vlkodlaky.
Irma mohla hned v pondělí do školy. Byla naprosto zdravá. Cestou jsme potkali Johna, který si mě ihned vzal do náruče a začal mě pomalu líbat. Po chvilce, když jsme se od sebe odtáhli tak mi zašeptal do ucha: "Nechceš u mě ještě dneska přespat? Chci si tě ještě užít než odejdeš do toho babince." Uchechtla jsem se a jeho nabídku jsem přijala. Irma s Lily nás tedy opustili a my jsme se vydali směrem k ubytovně.