Měsíční Škola

Náročný den plný překvapení

Šli jsme s Johnem k jeho bytu a ostatní mladí vlkodlaci na nás koukali s vykulenýma očima. Připadala jsem si jako v cirkuse.
Vyjeli jsme výtahem až k ubytovnám. John odemkl černé dveře do bytu a pozval mě k sobě dovnitř. Všude byla zelená. Zdi byly tmavě zelené, dokonce i nějaký nábytek. Na stěnách visely různé obrazy vlků, draků ale jeden obraz mě uchvátil nejvíce. Stoupla jsem si před obraz, a obličej, který z něj hleděl jako by byl živý.
"Kdes ho sakra.." Řekla jsem okouzleně, ale John mi skočil do řeči: "Namaloval." S údivem jsem se na něj podívala. "Je to krásné. Jako by tu byl opravdu s námi." Opřela jsem se o něj a stále hleděla na obraz, ze kterého na nás koukal Kurt Cobain. "Nevěděla jsem, že umíš tak krásně malovat." John se trochu uculil a vzal si mě do náruče. "Konečně tě můžu políbit." Zašeptal mi do ucha a věnoval mi dlouhý, vášnivý polibek. Po té mě odnesl do ložnice a položil mě na postel. Lehl si vedle mě a já se k němu přitiskla. "Ukážeš mi tetování?" Zeptala jsem se po chvilce. John si ihned sundal tričko a já věděla že to nebyl dobrý nápad. Nemohla jsem z jeho vypracovaného těla spustit oči a začala jsem se opět červenat. Za chvilku jsem se vzpamatovala a převalila se na něj, abych viděla na jeho pravou paži. Okolo zářícího úplňku se proplétalo nekonečně mnoho různých smyček a vzorců. Pohlédla jsem níže, a na jeho předloktí spočívali dva vlci, opírající si o sebe hlavy. Ani jsem si během obdivování jeho zdobení na ruce nevšimla, že mi John dal ruce kolem pasu a začal mě hladit, jelikož teď jsem seděla na jeho svalnatém břiše. Naklonila jsem se k němu a začala ho líbat. Až když se jeho ruce začaly dobývat pod mé tílko odtáhla jsem se od něj a překulila se na postel vedle něj. Ani jsem nevěděla jak to se mnou ten kluk vůbec myslí. Naklonila jsem se k nočnímu stolku pro ovladač a zapnula televizi. Zrovna končila nějaká reklama a na obrazovce se objevila blonďatá reportérka. "Omlouvám se, za přerušení vysílání ale máme tu naléhavou zprávu. Vlkodlaci se zdají být čím dál více nebezpeční. Jsou to dva týdny, co byla sedmnáctiletá Elen Black napadena v lese zuřivým vlkodlakem. Dnes ráno byla napadena další mladá dívka Irma Shadow na cestě do školy. Dívce hrozí amputace nohy a také být na doživotí na vozíku. Jak dlouho budou pokračovat tyto agresivní útoky? Pokud toto bude dále pokračovat hrozí, že všichni vlkodlaci budou vyhnáni z tohoto státu včetně měsíční školy. Více informací vám poskytneme večer.." V šoku jsem vypnula televizi. Nemohla jsem uvěřit svým očím. "Musím okamžitě za ní! Je to má kamarádka!" Začala jsem vyvádět a vyskočila z postele. John mě okamžitě zastavil a snažil se mě uklidnit. "Elen. Nemůžeš opustit měsíční školu. Musíš zůstat tady. Teď je z ní vlkodlak uzdraví se rychle a za chvíli tu bude s námi. Všechno bude dobré uvidíš." Vzal si mě k sobě do náruče a já začala plakat. "Musim jí vidět. Prostě musím vědět jestli je v pořádku." Vykoktala jsem ze sebe mezi vzlyky. John mě jen tiskl k sobě a stále šeptal, že to bude dobré...
Hned jak jsem se vzpamatovala šla jsem rovnou za Nicem. Musela jsem se o Irmě dozvědět vše.

Nico mi řekl, že je Irma v pořádku. Už se za ní byl podívat a trochu ho děsí, jak se jí zranění hojí tak rychle. To mi ovšem nestačilo a přemluvila jsem ho, abych příště jela s ním. Bylo mi strašně špatně a strachy jsem se klepala. Ani Nicova a ani Johnova slova mě nedokázala uklidnit. Nico mi dovolil zůstat tři dny u Johna. Lily by mě moc neuklidnila jen by to dál rozpitvávala a to by mě moc netěšilo. Ve středu jsme měli sjet pro Irmu. Dále jsme už ředitele neotravovali, jelikož měl hodně práce ohledně vysvětlování situace, která pobouřila spousty občanů města. Šla jsem si zabalit nějaké věci do mé ložnice. John ze mě ani na vteřinu nespouštěl oči. "Máš jí opravdu ráda viď?" Zeptal se trochu smutně cestou do věže. Já jen potichu přikývla. "Je jako má sestra, kterou jsem nikdy neměla." Do očí se mi začaly hrnout slzy, když jsem si na ní vzpoměla. A na to jak trpí. Když jsme otevřeli dveře do pokoje do náruče se mi vrhla Lily. Znala Irmu z mého vypravování. Vysvětlila jsem jí situaci a ona chápavě přikývla.
Do batohu jsem si dala spodní prádlo, pižamo nějaké kalhoty a legíny a troje trička. Ještě jsem se rozhodla převléknout, ale když jsem si sundala tričko, John který stál za mýmy zády zalapal po dechu. Je sice pravda, že od mé proměny jsem cítila slabé pálení na zádech, ale tohle jsem opravdu nečekala.
Nechápavě jsem se otočila na černovlasého chlapce otočila, a ten mi podal malé zrcátko. "Podívej se na svá záda." Znělo to skoro jako rozkaz. Vešla jsem do koupelny, kde si Lily česala její černé vlasy. "Lily podívala by ses mi prosím na záda?" Zeptala jsem se zmatené černovlásky. "Johne jestli si ze mě utahuješ teď na to vážně nemám..." Ani jsem nestihla doříct větu a Lily vykřikla: "Jemináčku! To snad ne! To není možný!" Vůbec jsem nechápala co těm dvěma je. "Tak co tam sakra mám?" Začala jsem se rozčilovat. Prvně se dozvím že mou kamarádku málem sežral vlkodlak a teď jsou ty dva vyjukaný z mých zad. Elen mě postavila zády k zrcadlu, a před obličej mi dala menší zrcátko, takže jsem si viděla na záda, kde přibilo nádherné obrovské tetování vlka. Byl celý černý a měl obrovské špičaté vyceněné zuby. Byl v bojovém postoji a za ním se rýsoval tmavý les. Zalapala jsem po dechu. "Co to má do prdele bejt? Co to sakra znamená?!" Vyjekla jsem vystrašeně a vyběhla z koupelny za Johnem. "Je to nejspíš nějaký dar od měsíce. Ani nevíš jaké máš štěstí. Tetování na zádech tu má jen Nico." Řekl John, který se z toho nemohl ještě vzpamatovat. S velkým žuchnutím jsem se zabořila do peřin. "Proč já prostě nemůžu mít dneska chvilku klid. Aspoň chvíli sakra! Co se ještě stane? Pokouše mě Drákula?" Naříkala jsem do polštáře. John s Lily ke mě potichu přistoupili. Cítila jsem Lilininu chladnou ruku na mých holých zádech. John mě chytl za ruku. "Měla by sis jít odpočinout. Je toho na tebe moc." Řekla Lily a pohladila mě po zádech. "Zítra zajdem s tím tetováním za Nicem. Určitě bude mít nějaké vysvětlení. Co ty na to?" Zaslechla jsem Johnův hlas. Pomalu jsem se posadila na postel a poprosila Lily, aby mi přinesla nějaké tričko. "Asi máte oba dva pravdu. Lily my pomalu vyrazíme. Pozdravuj holky." Řekla jsem vyčerpaně a oblékla si černé tričko, které mi Lily podala. "Vyřídím jim to. A neboj, všechno bude zase dobré uvidíš." Usmála se a věnovala mi dlouhé obětí.
S Johnem jsme tedy vyrazili ruku v ruce zpátky do jeho bytu. Když jsme dorazili, okamžitě jsem zamířila do sprchy, která mě aspoň trochu uklidnila. Po sprše jsem se oblékla do mého kigurumi pižama, v podobě pikachua. Hned jak mě John zahlédl, pobaveně se zasmál. "No co. Snad mi neříkej, že nemáš rád pokémony." Řekla jsem trochu uraženě. "Jasně že mám vyrůstal jsem na tom. Ale ty jsi ten nejkrásnější a nejvíc sexy pokémonek jakýho jsem kdy viděl." Zašeptal a věnoval mi sladký polibek, po kterém se ozvalo mé hladové břicho. "Musíš mít hrozný hlad." Řekl John staroslivě.
"Od snídaně jsem nic nejedla. Kolik je vlastně hodin?" Zeptala jsem se překvapeně. John sáhl do kapsy pro telefon a překvapeně řekl: "Už je půl osmé."
"Páni... Ten čas nějak utekl... No nic udělám nějakou večeři co ty na to?" Usmála jsem se na něj.
"Woow jsme spolu teprve den a už mi děláš večeři? To si teda nechám líbit!" Trochu mi udělalo radost, když řekl: 'jsme spolu'. Usmála jsem se a zamířila do kuchyně. Ovšem, když jsem otevřela ledničku čekalo na mě nemilé překvapení. V lednici se nacházelo pár otevřených nedojezených jogurtů, zkažená šunka, a pár nedojezených jídel z jídelny. "Ehmmm... Johne?" Zvolala jsem směrem k ložnici, kam před chvílí zmizel John.
"Ano miláčku?" Za chvíli si to černovlasý vlkodlak vykračoval směrem ke mě. "Copak by sis dal k večeři? Zkaženou šunku nebo jogurt s plísní?" Řekla jsem s nechutí v obličeji a John se trochu začervenal.
"Nooo... Já radši jídla z jídelny ale nejvíc mám chuť na tebe." Ušklíbl se šibalsky.
"Tak to asi vypadá, že půjdeme spát s prázdnými žaludky." Povzdychla jsem si a John udělal štěněčí obličej.
"Jídelna za dvacet minut zavírá. Ještě stihnu pro něco skočit hned jsem tu." Políbil mě na tvář a za chvilku už jsem jen slyšela, jak se za ním zabouchly dveře. Snad nepřinese nějakou obrovskou hromadu masa. Pomyslela jsem si a šla jsem si lehnout do ložnice. Zapnula jsem televizi a doufala jsem, že se dovím něco o Irmě. Avšak zprávy byly plné vzpour proti vlkodlakům. Ze vzteku jsem vypnula televizi a zabořila jsem obličej do polštáře.
Za půl hodiny jsem zaslechla odemykání dveří. John je tady. Řekla jsem si, ale vůbec se mi nechtělo vstávat z postele. Slyšela jsem Johnovi kroky do kuchyně. Nasála jsem vzduch a ucítila pečené maso a brambory. Za chvíli se jeho kroky přiblížili až k posteli. Usadil se vedle mě a začal mi hladit záda. "Spinkáš štěňátko?" Zašeptal a já jen zatřásla hlavou a překulila se na bok.
"Nemůžu se na tu televizi ani podívat. Zajímalo by mě jaký hovado dělá takový problémy. Je zajímavý, že když někoho napadne člověk tak z toho takovej cirkus neudělaj." Řekla jsem smutně a John mě pohladil po tváři.
"Vše bude dobré. Uvidíš. Teď se pojď najíst nebo ti to vystydne." Usmál se a zavedl mě za ruku do kuchyně. Tam jsme se navečeřeli a hned po té jsme šli do ložnice. Zachumlala jsem se do deky, přitulila jsem se ke svalnatému vlkodlakovi a do pěti minut jsem usnula.