Měsíční Škola

Setkání

Ráno jsem se probudila tak, jak jsem usnula: v Johnově náručí. Cítila jsem se u něj tak krásně a tak v bezpečí. John ještě podřimoval, chtěla jsem vstát a jít do koupelny, ale John mě držel tak silně, že jsem neměla sebemenší šanci.
"Johne?" Zašeptala jsem a poplácala jsem ho po rameni. John jenom něco zabreptal a spal dál. "Johne?" Řekla jsem už trochu hlasitěji a zopakovala poklepání. Ovšem to chlapce opět neprobudilo a mou ruku si z jeho ramene lehce setřásl. "Johne no tak vstávej!" Tentokrát jsem skoro zakřičela a místo poplácání jsem jeho ramenem zatřásla. John vystřelil okamžitě hlavu nahoru. "Co? Co je stalo se něco?" Zabreptal rozespale.
"Promiň, že tě budím ale tiskl si mě k sobě tak silně, že jsem se nemohla dostat do koupelny." Řekla jsem s omluvným výrazem a John se usmál. "Příště mě aspoň neplácej po rameni. Myslel jsem, že po mě skáče nějaká žába!"
"Tak já na tebe vyleju příště kýbl studený vody." Ušklíbla jsem se a vyplázla na něj jazyk.
"Spíš si dej bacha abych neschladil já tebe." Jen jsem se zamračila a zamířila jsem do koupelny. Tam jsem si rozčesala dlouhé černé vlasy a vyčistila zuby. Oblékla jsem se a vzpomněla si na Irmu a najednou se mi zastesklo. Chudinka. Určitě musí strašně trpět. Pomyslela jsem si. Vylezla jsem z vany a John na mě poznal, že něco není v pořádku.
"Copak zlato?" Podíval se na mě se štěněčím pohledem a já se přitiskla k jeho hrudi. "Nemám tu dneska s tebou zůstat? Jeden den bez výcviku mě nezabije." Řekl s ustaraným pohledem. Já však jen zakroutila hlavou.
"Půjdu za Nicem zeptat se ho na Irmu." Špitla jsem a podívala se na něj. "Tak tě rovnou doprovodím na výcvik."
"Ne já doprovodim tebe k Nicovi." Usmál se.
"Dobře. Jen si zajdu pro mikinu a můžem jít."

Nico mi prozradil, že se mu na Irmě něco nezdá. Je už vcelku zdravá a to je zázrak, na to, co si předevčírem prožila. Nějak mi to nešlo do hlavy. I já jsem se tak rychle nevyléčila a to jsem na tom byla lépe. Nico mi tedy řekl, že Irmu vyzvedneme už zítra. Doktoři mají neradi ve své nemocnici vlkodlaky. Ani se jim nedivím po tom, co se tu děje. Před odchodem z Nicovi kanceláře jsem se však zastavila. Úplně jsem zapomněla na mé nové tetování. Nervózně jsem se tedy otočila zpět na ředitele a řekla: "Emmm... Měla bych ještě malinkatou otázečku." Nico mě kývnutím hlavy vyzval k vysvětlení. "Jak už jistě víte.. Nedávno jsem se proměnila. Jenže včera jsme si všimli že na mě nepřibyla jen má vlčí podoba." Nico se nechápavě podíval, a já jsem si nervózně vyhrnula tričko aby bylo vidět mě nové tetování na zádech.
"Páni, Elen to je dar. Nejspíše od měsíce. Nevím, jestli ti k tomu dal nějakou schopnost, jak už většinou bývá, ale tento obraz znázorňuje spolupráci, vztahy mezi lidmi, nebo něco podobného. Nejspíš si potkala, nebo potkáš někoho, kdo v tvém životě bude hrát velkou roli." Po jeho slovech jsem byla zmatená víc, než předtím. Nevěděla jsem, co si mám myslet, jestli to má něco společného s Johnem nebo snad s Irmou... Jen jsem potichu poděkovala a beze slova jsem opustila místnost.
Od Nica jsem si zašla pro nějaké suroviny na vaření do jídelny. To co měl John v lednici připomínalo farmu na plíseň.
Vzala jsem nějaké čerstvé maso, zeleninu a ovoce a taky nějaké to koření. Výhoda na této škole je, že když budete potřebovat 'nakoupit' nějaké jídlo jednoduše si zajdete do jídelny a tam vám dají vše, co chcete. To samé je i s léky na ošetřovně. Nepouštějí nás moc mezi lidi, jen v nejnutnějších případech, nebo s dozorem. Je to kvůli tomu, že se ještě neumíme ovládat a nikdo neví, co se stane.

U Johna jsem udělala rychlé jídlo a šla jsem si na chvilku lehnout do ložnice, doufajíc, že uslyším nové zprávy o vlkodlacích. Ovšem nic nového jsem se nedozvěděla, tak jsem popadla mou novou knížku o vlkodlacích a tou bylo "jak správně pečovat o svou vlčí srst".
V pět hodin odpoledne se John vrátil celý utahaný a upocený z výcviku, a na můj rozkaz si to ihned zamířil do vany. Když vylezl ven a oblékl se, než by jste mávli ocasem tak už všechno jídlo co jsem navařila bylo pryč. John čistý, spokojený a najedený se povalil vedle mě na postel, jako by ho někdo sestřelil. "Dneska to bylo fakt něco... Nevim jak tobě ale mě už se nechce dneska nic dělat." Zanaříkal a já jsem ho naprosto chápala. I když sem toho dneska moc neudělala byla jsem unavená a nejradši bych spala pět dní v kuse. Jen jsem lehce kývla hlavou, že rozumím a John se na chvilku zamyslel. "A co ti vlastně řekl Nico?" Vyptával se.
Tak jsem mu tedy odvyprávěla celý můj rozhovor s ředitelem.

"Hmm... Zajmavé to se tady ještě nestalo. Určitě toho musíš mít plnou hlavu. Co takhle kdyby jsme si zapnuli film?" Ušklíbl se vesele a já jen přikývla.
Dohodli jsme se nakonec na Star Wars. Zachumlali jsme se do peřin, přidali zvuk na televizi a já jsem svou hlavu položila na Johnovu hruď. Pak už si pamatuji jen něco málo z titulků.

Ráno mě pro změnu probudil John. "Usnula si hned na začátku ty spáči." Řekl se smíchem a vlepil mi pusu na čelo. "Já jdu na výcvik. Ty by ses měla taky oblíct jedeš za Irmou." Po jeho větě jsem do slova vystřelila z postele a zamířila rovnou do koupelny. Úplně jsem na to zapomněla.
Za deset minut už na mě čekal John u dveří a doprovodil mě k černé dodávce, která mě před pár týdny přivezla. Tam už na mě čekal Nico. Rozloučila jsem se s Johnem v podobě polibku, nad kterým se jen Nico spokojeně usmál, a nasedla jsem do auta.
Cesta se mi zdála nekonečná. Nico celou cestu mlčel, a já jsem se bála, jak na tom Irma bude.
Konečně jsme přijeli před nemocnici. Nico zaparkoval auto a společně jsme se vydali do budovy. Zastavili jsme před pokojem číslo devět. Ruce se mi rozklepaly a zrychlil se mi dech. Pomalu jsem stiskla kliku u dveří a nakoukla do pokoje. Na posteli seděla Irma. Hned jak mě zahlédla vyskočila z postele a běžela za mnou, aby mě mohla obejmout.
" I - Irmo?! Seš v pořádku? Neměla bys odpočívat?" Vysypala jsem ze se první slova, která mě napadla. Irma se jen usmála a řekla: "Je mi fajn. Cítím se skvěle. Všechno už mám zahojené a cítím se plná energie jako nikdy." Po jejích slovech mi spadla brada. Tu holku brutálně napadl vlkodlak, div že jí nesežral a ona pár dnů na to mi řekne že se má skvěle?!
Do dveří vstoupil Nico. Já jsem seděla na posteli a zhluboka dýchala.
"Říkal jsem, že je jedinečná. Takhle rychle jsou schopni hojit se jen divocí, jenže Irma je žena, takže nemůže být divoká. Je to zajmavé todle děvče bude plné překvapení. Stejně jako ty Elen." Řekl Nico ve dveřích a Irma se opět rozveselila. "Pane řediteli! Ráda vás vidím! Ani nevíte jak jsem se k vám strašně moc těšila." Zajásala má 'zmrzačená' kamarádka.
Já jsem se pořád vzpamatovávala z toho, že mojí kamarádku málem sežral vlkodlak a ona si teď tady vesele hopká po pokoji a balí si věci.
Nico mezitím odešel a nechal nás tam osamotě.
"Co je Elen? Vypadáš jako by si viděla ducha."
"A ty se divíš?! Sakra Irmo před pár dny tě vlkodlak trhal na kusy a ty si tu teď zdravá poskakuješ po nemocnici! To není normální! Víš jaký sem o tebe sakra měla strach?!" Vychrlila jsem ze sebe a všimla si, že mi po tváři stéká slza. Irma ke mě beze slov přistoupila a objala mě. "Omlouvám se. Vím jak se cítíš já se před pár týdny taky takhle cítila. Nevím, co se to se mnou děje ale je mi dobře. Obě jsme živé a zdravé a to je přeci důležité ne?" Irma se ode mě odtáhla, a už i jí stékaly slzy po tvářích.
"Jdi se převlíknout. To pižamo je strašný." Řekla jsem se smíchem a Irma se uchechtla. "Copak slečně Blackové se nelíbí mé růžové pižámko s motýlky?" Zakřenila se a odešla do koupelny.
O pár minut později, vyšla z koupelny sebejistá, bojácná, nádherná a praštěná Irma s velkým kufrem v ruce. Společně jsme opustily pokoj a sjely výtahem dolů. Na parkovišti už v dodávce čekal Nico. Uklidili jsme Irminina zavazadla a nasedly jsme do auta.
Celou cestu, nám Irma vyprávěla jak se pohádala s matkou, a že po té odešla do lesa. Nejspíše jí tam napadl stejný vlkodlak jako mě, tentokrát ale o dost hladovější než předtím. Irmu čekalo spousty vyšetření a zkoumání, jelikož její hojení opravdu normální nebylo.
Zastavili jsme na našem malinkatém parkovišti a pěšky jsme se vydali ke škole.
Irma se zastavila před obrovskou branou a otevřela pusu dokořán.
"Vítej v našem domově, Irmo."