Měsíční Škola

Více než jen Šamanka?

"T-To jsem byla já?" Nevím, jestli jsem na tu otázku chtěla znát odpověď.
"Nikdo jiný tu není a já bych to byl asi těžko, jelikož nemám žádnou sílu."
"Jak?"
"Pojď, jdeme za Nicem." Jack se zvedl a zavedl mě k ředitelně.

Asi půl hodiny jsme bouchali na dveře, ale nikdo neotevíral, když jsme to chtěli vzdát, dveře se otevřely. Nico nevypadal zrovna příjemně.
"Omlouváme se, ale je to naléhavé." Řekl Jack a Nico nás pustil dovnitř. Sedli jsme si a já mu celou situaci popsala.
" Jsi velice zajímavý vlkodlak Elen. Ráno svolám nejvyšší radu vlkodlaků a šamany, aby jsme zjistili, co se s tebou děje." Řekl Nico a poslal nás spát.

Celou noc jsem nemohla usnout. Už mi bylo jasné, že nejsem jen tak obyčejný vlkodlak. Vstala jsem z postele ve čtyři ráno. Vzala jsem si učebnici a začala si číst. Nerozsvicovala jsem. Nechtěla jsem vzbudit Lily a vlkodlaci výborně vidí i ve tmě. Četla jsem si asi dvě hodiny. Konečně jsem pochopila, proč jsou démoni i v historii. Ke konci učebnice byla kapitola o vlkodlačím démonovi.
Takových démonů bylo spousta. Ale jeden byl opravdu vyjmečný. Říkalo se mu Fenrir. Tento vlkodlak pocházel z norské mytologie, ovšem byl skutečný. Byl to syn Lokyho a zabil ho Thor. Z toho, co jsem se dočetla jsem měla strach. Proč se mě na to John ptal? Vrtalo mi to hlavou.
Když už začalo vylézat slunce dala jsem si snídani.
V osm ráno do věže přišel Nico. S ním dvě ženy a tři muži. Ten nejvyšší měl obrovskou indiánskou čelenku. Tetování měl na obličeji, pažích, nohou, i hrudi. Další muž měl černý oblek a obrovské tesáky, které mu trčely z tlamy. Poslední byl oblečen úplně normálně, žluté tričko, modré kalhoty, ale měl špičaté uši, dlouhé kotlety a zuby snad ještě větší než ten v tom obleku. První žena byla oblečená podobně jako první muž, ale měla méně tetování. Druhá žena vypadala opravdu překrásně. Rudé rty, šaty i vlasy. Na krku jí spočíval přívěšek s měsícem. Její oči zářili žlutou barvou.

"Elen Blacková." Usmál se šaman a přistoupil blíž.

"Svlékni se děvče." Po jeho větě jsem se vystrašeně podívala na Nica, který ukázal prstem na mě tetování. Svlékla jsem si tedy triko, aby byla všechna má tetování viditelná. Šaman a šamanka si mě dlouho prohlíželi. Projížděli prsty přes má tetování a pak si něco řekli v nějakém neznámém jazyce. Pak ke mě přistoupila rudovlasá žena a také si mne prohlédla. Pak se mi zadívala do očí a já ucítila pichlavou bolest v mé hlavě. Dostala se mi do hlavy.

Nebylo to dvakrát příjemné. Když přestala, vykulila oči a okamžitě něco zašeptala Nicovi. Byla jsem zmatená a nervózní. Připadala jsem si jako nějaký exponát v muzeu.
"Řeknete mi, co se se mnou děje?" Řekla jsem po chvíli ticha zoufale.
"Je to velice složité mé dítě. Vypadá to, že se z tebe stává šamanka, ale zároveň i kněžka. Máme i obavy, že se z tebe stane i měnič. Nevíme, jestli takový nátlak přežiješ." Promluvila rudovlasá žena. To mě trochu vyděsilo.
"Odteď nebudeš chodit do školy. Budeme tě speciálně trénovat a vycvičovat a učit my osobně." Řekl vlkodlak v obleku.
"Cože? Jakože nebudu chodit do školy? To sem na tom tak špatně? Kam mě odvezete?" Začala jsem panikařit. Nechtěla jsem nějaký výcvik. Chtěla jsem normálně chodit do školy jako každý vlkodlak!
"Uklidni se maličká. Nikam nepojedeš. Sepíšeme ti rozvrh a budeme tě připravovat na budoucnost. Dokážeš velké věci." Rudovlasá kněžka se mě snažila uklidnit. Ale já v klidu rozhodně nebyla. Už se nebudu s kamarády potkávat na hodinách ani na obědech. Budu se učit úplně jinde než oni. Budu je vídat jen po škole a o víkendech. Bylo mi z toho všeho špatně. Po chvíli se omluvili, a řekli mi, že se o mé výuce domluví později a do večera bych měla mít svůj nový rozvrh.
Byla jsem unavená a zmatená.
Jediný, kdo by mi momentálně mohl zpravit náladu byl John.
Hned jsem se vydala z dívčí věže a zamířila si ti k ubytovně.
Když jsem došla před Johnovy dveře ihned otevřel. Jako by věděl, že přijdu. Vzal mě dovnitř a já zaujala místo na jeho gauči a začala jsem si na všechno stěžovat. On jen seděl vedle mě, utěšoval mě, že to bude dobré a celou dobu mi naslouchal.