Měsíční Škola

Nové zkušenosti

"Kdo to byl?" Ozval se John za mými zády a za chvíli mě zezadu objal.
"Jen mi přinesl můj nový rozvrh." Vysvětlila jsem, ale jemu to bylo asi jedno, protože už mi zasypával krk jeho polibky a pomalu rozepínal župan.
"Johne... Ať se aspoň obléknu..." Zavzdychala jsem.
"To nemusíš. Za pár vteřin bys byla stejně zase nahá." Zase jsem se díly jeho slovům začervenala.
Vzal mě do náruče a odnesl do postele. Pomalu si mě položil pod sebe a začal mě hladit na prsou. Svoje ruce jsem mu omotala kolem jeho krku, kam jsem ho po chvíli začala líbat. Miloval, když jsem ho líbila na krku. Potichu zavzdychal a sundal ze mě ten župan. Naklonil se ke mě a zašeptal mi do ucha: "Jsi tak krásná. Miluju tě." Rozbušilo se mi srdce a zrychlil se mi dech.
"Taky tě miluju." To bylo to jediné co ze mě vypadlo.
Pak jsme ještě dlouho nespali.

Ráno jsme vstali v osm hodin ráno.
"Dobré ráno miláčku." Pozdravil mě John s polibkem na čelo.
"Dobré ráno." Řekla jsem s dlouhým zívnutím a přitulila se k němu. Svou hlavu jsem zabořila do jeho hrudi.
"Mě se nikam nechceeee." Zahučela jsem do jeho hrudi a on se rozesmál.
"Budeš ještě ráda, že tě vycvičili."
"Asi máš pravdu." Najednou jsem si uvědomila, že jsem byla celou noc nahá.
"Jdu se oblíknout a udělat snídani." A už jsem chňapala po županu, ale John si mě stáhl k sobě.
"Ty si jako myslíš, že tě pustím pryč?" Zašklebil se na mě.
"A pustíte mě prosím pane? Jsem nahá a hladová." Udělala jsem na něj psí oči.
"Myslím... Že se tu ještě chvilku zdržíte slečno." Usmál se a začal mě vášnivě líbat.
"J-Johne já... Nechci... Přijít... Pozdě." Vykoktala jsem ze sebe. Snad poprvé mě poslechl a odtáhl se ode mě. Ze země vzal můj župan a pomohl mi ho obléct.
Zamířila jsem ke skříni a oblékla se. Pak jsem šla do kuchyně a udělala rychlou snídani.
Když jsme dojedli John mě naposledy políbil a já se vydala na cestu. Bylo tři čtvrtě na deset, takže jsem měla ještě časovou rezervu.
Dorazila jsem k bráně, kde už čekal vlkodlak, který mi večer přinesl rozvrh.
"Jsi tu brzy." Řekl, když jsem dorazila.
"Já vím."
"Jmenuji se Fred White. Jsem nejúspěšnější měnič na celém světě a dokáži se přeměnit na jakékoliv zvíře. Mým úkolem je tě naučit ovládat tvé přeměňování a zjistit, jestli taky nejsi měnič." Civěla jsem na něj s otevřenou pusou. Fred White stál přímo přede mnou! Přála jsem si ho vidět, jak se mění na nějaké zvíře, ale přišlo mi to nevhodné.
"Tak tedy, začneme." Řekl po chvíli ticha.
"První cvičení bude, že se tě budu snažit vyprovokovat a ty se budeš snažit ovládat tvou přeměnu." Kývla jsem na souhlas a připravila se na nadávky a různé narážky.
"Slyšel jsem, že se tu tvá matka za ty dva měsíce neukázala. Prý chodí celá v rozdrbaných hadrech a s modřinami na obličeji." Tak takhle! Šel na to přes věc kterou jsem nejvíce nenáviděla. Mou rodinu.
"Každá ženská si to zaslouží. Nejste nic, než jen otrokyně." Zavrčela jsem, a hned se přeměnila, aniž bych o tom věděla a skočila mu po krku. Fred mě však odhodil, jako bych vážila ne moc, jako kus papíru.
"Zpátky! Nikdy neposlouchej slova protivníka! Nesmíš se nechat rozhodit a řídit se vztekem!" Zvedla jsem se ze země už v mé lidské podoby. "Proč bych ale měla mít nějakého protivníka?" Zeptala jsem se nechápavě.
"Blíží se válka Elen. Lidé za chvíli budou vyvražďovat vlkodlaky a my se musíme spojit a musíme bojovat! Znova!"

Hodinu jsem se snažila se ovládat a neposlouchat jeho nadávky. Párkrát mi to ujelo a já to už nevydržela a napadla Freda.
"Lepšíš se." Řekl Fred když jsme končili.
"Koukám, že se ve vyprovokování vyznáš. Děláš to často?"
"Ano, často takto cvičím vyjmečné vlkodlaky. Teď máš hodinu se šamany v chrámu tak v půl dvanáctý ať tam seš." Řekl a oba jsme se rozešli svou cestou. Měla jsem dvacet minut čas, tak jsem si zaběhla do jídelny pro pití. Byla jsem opravdu vyčerpaná a to mě čeká ještě hodina se šamany a tou ženou s rudými vlasy.

Před chrám jsem dorazila v jedenáct hodin a dvacet pět minut. Otevřela jsem dveře a mě přivítala vůně šalvěje a levandule.
Přistoupila ke mě šamanka a řekla něco jazykem, kterému jsem nerozuměla.
Vzala mě za ruku a dotáhla mě doprostřed kruhu.
"Dítě měsíce." Řekl šaman.
"Jak... Jak jste mi to řekl?"
"Dítě měsíce! Měsíc si tě vybral! Budeš silná a hodně toho dokážeš. Tvá síla bude ničit i ty nejvyšší domy!" Zvolala šamanka a uklonila se mi.
"Ne.. Já jsem jen obyčejná holka." Řekla jsem zmateně.
"Kdyby jsi byla obyčejná. Nejsme tady." Mluvila jsem jenom s tou ženou. Šaman nejspíš neuměl moc naším jazykem.
"Budeme tě učit všemožné rituály. Jak komunikovat s měsícem a živly. Jak komunikovat s živými a mrtvými a jak se naučit naším jazykem a také tě naučíme základní kouzla."
Věděla jsem, že být šamanka je skvělé, ale kouzla?! Sakra chci vědět víc!
"Začneme obyčejnými rituály, které si určitě už aspoň jednou zkusila. Chci vědět, co se v tobě skrývá. Takže vem si co potřebuješ a ukaž nám, co ses tu naučila."
Vzala jsem si tedy vše potřebné. Pořádně jsem se připravila a zopakovala smuteční rituál.

Po skončení na mě oba zamysleně hleděli.
" Ty dobrá. Ale málo. My tě naučit víc." Řekl muž.
"Neboj, budeme to trénovat každý den." Vysvětlila šamanka a dala mi pár rad. Prý se vůbec nedívám k měsíci. To je při rituálech hodně důležité. Musím s ním více komunikovat. Také se málo pohybuji, takže mě naučí i nějaké tance.

Zrovna jsme nacvičovali text rituálu, když v tom, vlítla do chrámu žena s rudými vlasy.
"Co tu sakra děláte? Už na tu holku čekám hodinu!" Vypadala opravdu rozzuřeně.
"Kněžka krásná. Ale ne když ona vzteklá." Řekl šaman s klidným hlasem.
Kněžka nic neříkala a jen mě odtáhla za ruku pryč.
"J-já... Omlouvám se. Úplně jsem zapomněla na čas." Měla jsem z ní opravdu strach.
"To nic není. To je jejich chyba. Šamani jsou sice úžasní, ale také nespolehlivý. Hlavně tajti dva." Vysvětlila a usmála se na mě.
Vešli jsme do prázdné místnosti bez nábytku.
"Já jsem kněžka Medusa. Jsem nejsilnější vlkodlačí kněžka, která kdy žila. A mým úkolem je, pomoct ti ovládat tvou mysl a tvé smysly. Naučím tě, jak se někomu dostat do hlavy, a jak zabránit tomu, aby se někdo dostal do té tvé." O Meduse jsem slyšela. Byla jsem ráda, že mě bude učit zrovna ona.
"Dnes se ti budu neustále dostávat do hlavy a ty se budeš bránit."
"Ale já nevím jak.."
"Každý na to příjde sám neboj. Nejlepší je, představit si, že máš kolem své hlavy vysoké zdi, přes které se ti nemůže nikdy dostat. Až ucítíš pichlavou bolest v hlavě, braň se!" Zhluboka jsem oddychovala. Pak jsem kývla na Medusu, na znamení, že už můžem začít. Zavřela jsem oči a okolo mysli si budovala onu pomyslnou zeď. Najednou jsem ucítila tu bolest. Okamžitě jsem se jí snažila zbavit. Vyháněla jsem jí ze své hlavy, snažila se jí potlačit ale nic... Na chvíli se mi zdálo, že bolest se snížila, ale ne na dlouho. Po pár minutách jsem byla už vyčerpaná. Otevřela jsem oči a těžce vydechla.
"Vedeš si dobře." Usmála se Medusa.
"Jsem vyčerpaná." Zafňukala jsem jako malé dítě.
"Ze začátku je to těžké. My to zvládnem neboj." Uklidnila mě a znovu jsme šli trénovat.

Ke konci hodiny mi bylo na omdlení. V životě jsem nebyla tak vyčerpaná. Ale jednou se mi povedlo, se bolesti zbavit. Medusa mě poslala domů ať si odpočinu.

Přišla jsem do pokoje a mrskla sebou o gauč. John ještě nebyl doma. Přicházel vždycky okolo šesté hodiny večer. Dala jsem si hlavu pod polštář a ne chvilku zavřela oči.

"Tady nám někdo usnul na gauči." Probudil mě posměšný Johnovo hlas. Hned jsem sebou trhla a vyskočila z gauče.
"Co? Já nespím jsem vzhůru!" Na chvilku zavřu oči a už chrápu jako medvěd.
Po chvíli jsem si všimla, že za Johnem stojí Nico.
"J-já ... Omlouvám se. Jsem unavená." Řekla jsem omluvně, protože mi bylo jasné, že po mě něco chce.
"Pořádku. Musíš být unavená." Usmál se Nico. "Jen jsem chtěl vědět, jak ti to dneska šlo."
"Výborně. Hodně mě to baví."
"To je dobře. Tak já zase půjdu. Ty si hlavně odpočiň." S takovými slovy odešel.
"Promiň nebudil bych tě, kdyby tu nebyl." Vysvětlil John.
"To je v pohodě stejně musím udělat večeři."
"Nemusíš. Přinesl jsem jí." Zazubil se na mě a ukázal na dva boxy s jídlem na stole.
"Ty šeš vážně úžasnej. Víš to?" Řekla jsem a políbila ho.
"Já vím." Zasmál se. "Najíme se a pak si uděláme hezkej večer ano?" Zašeptal a já jen přikývla.

Po večeři jsem si dala sprchu a John už mě čelak v ložnici a nějakým připraveným filmem.
"Na co budem koukat?" Zasmála jsem se a přitulila se k němu na posteli.
"Pán prstenů."
"Já tě fakt hrozně miluju." Jen se usmál a přitiskl si mě k sobě. Svou hlavu jsem si položila na jeho hruď a po pár minutách filmu jsem spokojeně usnula v jeho náručí.