Scesta

10. Měníí II.

Pátky. Jak já je zbožňuju!
Nicméně tenhle fakt mi při vstávání z vyhřátého pelechu nepomohl, spíš mě přesvědčoval, abych zůstala doma.

Heleno, je pátek, stejně už ve škole nic neděláte, tak zaspi nebo zůstaň domaaa.

Ticho démone, musím - chrrrr... zzz.

„Heleno!!!!!" zařvala mi matka vedle ucha a strhla ze mě peřinu. To je věc, kterou z celého srdce nenávidím..
„Když mi někdo strhne peřinu! Kašlu na školu..!" zasyčela jsem a zabalila se do klubka.
„No tak to tedy ne, brouku. Teď hezky vstaneš, oblíkneš se a připravíš si věci, nebo to udělám za tebe.." sykla a založila si ruce na hrudi.
„Fajn, tak prosím.."
„Dobře." vzala mě z postele do náruče a postavila na zem, bez upozornění mé rozespalej maličkosti stáhla pyžamo a začala mi zapínat podprsenku. Rozespale jsem se na ni koukla, to je servis.. přetáhla mi přes hlavu triko a mikinu, kalhoty jsem na sebe natáhla pro jistotu sama. Pak mi začala ze stolu brát věci a skládat je do batohu, našla moji žákovskou.. mother alert! Vyškubla jsem jí sešit z rukou, až se skoro roztrhl.
„Ukaž co tam máš..!" hrábla po něm, ale já zas uhnula, naneštěstí na kur papíru na zemi a znova jsem uklouzla a spadla na kostrč. Sešit mi vylétl z rukou téměř přesně do těch jejích.
„Děláš si prdel?! F-ko z francouzštiny?! C-čka z matiky a dějepisu?! Co mu k tomu řekneš?!" propálila mě dalším zlostným pohledem.
„Že francouzštinářka je kráva, Katy mě v matice vyšplouhla a z dějepisu jsme tu samostatnou práci měli odevzdat.." pokrčila jsem rameny. „A přešla jsi ty tři A-čka z biologie a B ze sociální výchovy." dodala jsem a rozešla se z pokoje dolů pro svou snídani v podobě housky se salámem (a vegetariáni šílí!), znova jsem si o skříň ukopla malíček a na roh stolu se napíchla bokem. „Au..! Kur..válec..." sykla jsem pro sebe, když se dole v kuchyni objevil můj fotr, opět se svým pedofilním zaobličejováním (Helena slovn- dafuq, tohle už se ani nedá považovat za normální mluvu) ... výrazem.

Svačina mi naštěstí v pytlíku ještě hodněkrát spadla, praštila jsem se do dveří, které jsem zapomněla otevřít a můj bratr se opět nehorázně smál. Nejvíc, když mi ujel autobus pár vteřin před nosem. Mával mi z okýnka a smál se. Druhým jsem přijela pozdě, učitelka mě seřvala a třída se smála. O přestávce jsem v záchvatu vzteku a nepozornosti opravdu omylem šla na kluky místo holek. Trapas jako .. mmh. Začínalo mě to pořádně vytáčet. Ve třídě o hodinách nic nového, vylilo se mi pití, skoro jsem praštila Williama, opět omylem, a opět jsem vrazila do dveří, tentokrát třídních, přímo před učitelkou na fráninu, ze který jsem dostala další F-ko. Nevím, jestli kvůli výslovnosti, těm dveřím nebo obojímu. Hlavní bylo, že spolužáci ve třídě měli o zábavu postaráno. Dále jsem se dlouho neviděla s Miou, i Patrik a Felix mi začínali chybět.

„Panenko Marie!" zavrčela jsem nad somácímí úkoly. „Tohle jsme nikdy nebrali!"
„Neber si boží slovo do huby." ozvalo se za mnou. Silně jsem sebou trhla a skoro z toho zlomila tužku. Přes rameno se mi natáhla ruka a začala listovat v sešitě, bylo to ladné a tiché přetáčení stránek. Nakonec zabodl ukazováček do stránky ke konci. „Tady."
„Heh.. děkuju." nervně jsem se usmála a ruka se jako had stáhla zpátky. „Patrik?" zeptala jsem se, měla jsem nervy .. ačkoli jsem nevěděla z čeho.
„Ano, Patrik." odpověděl klidně a sedl si na postel, už jsem na něj viděla a byl to on, ale vypadal trochu sklesle.
„Děje se něco ..?" pořád nervně, teď už jsem ale věděla proč. Když se někdo, kdo o svém životě vtipkuje s kamennou tváří, s každým se najednou zná a má prostě jinou náladu, chová takhle, nemůže to být něco dobrého.
„Vlastně jo, z jedné strany je to děsně vtipný, ale z druhé je mi to docela líto.. a to to není nejhorší."
„A hádám, že mi to nevysvětlíš-"
„Nope."
„Aha. To číslo na obálce je tvoje?"
„To jo, je, čí jiné?"
„Jak čí jiné..?"
„No koho jsi myslela, že bylo?"
„Tvoje, jen se ujišťuju."
„Dobře."
„A to druhé?"
„Jaké druhé?"
„S anglickou předvolbou, dovolala jsem se Mie."
„Tam bylo i jiné?" vykulil oči, vstal z postele a začal se mi hrabat v šupleti, ze kterého vytáhl roztrženou obálku. „Co ti o něm Mia řekla?" zajímal se a prohlížel číslo.
„Jak víš, ve kterým ta obálka byla?"
„Já se ptal první."
„Ale odpovíš.."
„Ano."
„Že ho má jen na kluky, teď odpověz."
„Prostě to vím. To číslo není její." zamumlal a zkoumal celou obálku. „Nemáš baterku?"
„V telefonu."
„Můžu?"
„Hm." podala jsem mu telefon. Začal obálku nasvěcovat, objevilo se tam i tenké fialové .. to text. Tenký fialový nápis. „Páni, co tam je?" zvědavě jsem koukala Pájovi přes ruku. Zadíval se na obálku a natočil ji odemě.
„Nepodceňuj mě. Ananas zná pravdu." přečetl nahlas, pak chvilku mlčel, ale.. „Blbost." zasmál se a hodil obálku za sebe.
„Kdo to psal..?"
„Felix."
„Ten-"
„- něco kutí u Miiných rodičů v ložnici za blokem betonu, absurditu a dvojsmysl ve významu téhle věty ignoruj, ber to jako fakt." dokončil za mě.
„Takže tam pořád je?"
„Je, ale teď je naprosto neškodný, o Ananasovi lže, nezná ho." zas kamenný výraz.
„Co tu vůbec děláš?"
„Ah, to je ono! Chtěl jsem vidět, jak na tom jsi s hledáním pravdy." usmál se, já byla opět totálně mimo, jaktože o všem ví?
„Jaktože o šem víš?"
„Už jsem řekl, mám své zdroje."
„Budiž, hledáním jaké pravdy?"
„Tak zlé to není, ne?"
„Ne, vážně, jaké pravdy..?"
„Tak asi je, nevadí, zjevně to ještě bude muset počkat. Jak pokračuje kuře na kari?"
„To nebylo plánované na dnešek."
„Můj příchod taky ne a přesto tu jsem."
„Diskutabilní. Nejsi tu náhodou."
„To kuře by tu taky nebylo náhodou."
„Bavíme se o fikci. To kuře prostě není, kari taky ne, rýže taky ne."
„Tak zítra."
„Když slíbíš, že zítra přijdeš.."
„Nepřijdu, až za dva dny .."
„Tak za dva dny, slib to."
„Slibuju, že za dva dny si sem přijdu pro kuře na kari."
„Výborně."

Dík za čtení, za chvilku to bude stovka. Nevím co k tomu říct, snad jen to, že tady opravdu není náhodou. Dobrou.