„Dobře, tak začni."
„Vlastně ne, tebou. Proč tu seš?"
„Neudělala jsi testy."
„Co to znamená?"
„Neprošla, nezvládla, zvládla špatně, 3 chyby ze tří."
„Aha.. později se k tomu vrátím, ale myslím spíš proč zrovna ty. Jaký tu máš význam po tom, co jsem neudělala ty ..'testy'?"
„Vlastně jsem Patrikův nepřímý vývoj."
„Aha, jakože přísnější?"
„Jo, to je přesně ono. Když ty neuspěješ, posuneš svou pozici o úroveň níž a dostaneš jinou úroveň dozoru. Nepřímá úměrnost. Čím nižší úroveň máš, tím přísnější budeš mít dozor."
„Hm.. budiž. Takže to funguje tak, že po tom, co se ti do života při- dá.. přidá nějakej týpek a změní ti ho, tuším, docela k horšímu-"
„Někdo by možná řekl, že mu život mění zásadně nebo radikálně, ale ty jsi prostě nepozorná."
„Kušuj. Prostě přijdeš-"
„Dozvíš se," opravil mě s úsměvem.
„Jak můžeš vědět, co chci říct?" zavrčela sem na něj a přivřela oči.
„Tak pokračuj." Ledabyle mávl rukou a dychtivě čekal, než to dořeknu.. jo, taky jsem věděla, že to ví, ale nechtěla sem si to připustit. V hlavě mi vypnula Patrikova slova: paličatá, omezená, protivná a nesnesitelná.
„Přijdeš na to, co ve tvém životě změnil ten někdo, kdo si říká Mentor."
„Dozvíš se, co ve tvém životě změnil," opravil mě znova. Vypadalo to, že se v opravování mého vyjadřování opravdu vyžívá.
„Ňňáh. Potom děláš .. 'testy'," řekla jsem opatrně a prsty naznačila uvozovky. Byla jsem nejistá, protože jsem nevěděla, jestli je to tak úplně pravda. Přeci jen, když si se mnou Patrik povídal.. přenesla jsem se pak do jiné reality nebo minimálně jiného koutu světa.
Uvědomila jsem si, že v době, kdy má mysl úplně podělávala (Helena slovník 2015) testy, jsem vlastně nevnímala, co se nacházelo kolem. Kromě mluvícího bankomatu, jehož řeč byla krapet rozdílná od mého telefonu a já jinou řeč neznám, kromě lidské, ale tou ten bankomat určitě nemluvil, jsem si okolí opravdu nevšímala. Pravděpodobně bylo.. všude ... bílo ..?
„Říkejme tomu pomyslné vracení se časem."
Chvíli se na mě usmíval, zatímco já mu oplácela, myslím, docela nechápavým a nečinným pohledem.
„Zamítá se." Odmlčela jsem se a pokračovala, „pak - když neuspěješ - přijde někdo.. jiný, kdo ti ten život asi pojeb-"
„ZMĚNÍ, pozmění," zavrčel na mě přísně, asi nemá rád neslušné vyjadřování, to někdy využiju.
„Faajn.. pozmění ještě víc. A pak přijde co? Pterodaktyl?"
„Ne, Triceratops, ale to nechtěj. Litovala bys ještě víc než toho, že tu máš mě," zamumlal a prohlédl si nehty. Možná bych mohla zkusit odhadnout, kterým mě .. řízl, nebo sekl? Co je výstižnější?
„Teď vážně, ne. Pak přijdou situace, jako je tahle. Vsadím se, že to není poprvé, co ti někdo něco musí vysvětlovat téměř přímo." Zvedl pohled k mé hlavě - lépe řečeno k ofině, která je zrovna teď napůl odrostlá - a pousmál se. „Ale jinak máš pravdu, vlastně to tak funguje." Kývl a protáhl si na židli nohy.
„Faaajn, to by bylo. Už dlouho mě zajímá, jakou roli v tomhle všem má Mia."
„Konkrétněji, pokud nechceš moc obecnou odpověď."
„Proč jsi s ní byl ty a proč jsi jí sehnal ta čísla? A proč jsi mi pak to její podstrčil?"
Felix se soucitně usmál. Podíval se na svého psa a pohladil ho po hlavě, přísahám, že ten přs předl. PŘÍSHÁM, že PŘEDL JAKO KOČKA.
„Je to.." odmlčel se, výraz ..jako kdyby si vzpomněl na nějakou skutečnost, která se mu nelíbí a je z ní ...možná smutný??
„Byla to moje svěřenkyně," opravil se a pokračoval, „Mia má skoro chorobný problém a tím je posedlost," mluvil vážně. Znova za větou udělal odmlku.
„Hodně lidí ..všichni ve vašem věku se prostě jen chovají trochu jinak. Konkrétně holky se třeba líčí a dvakrát týdně chodí do nákupáku pro nové hadry, ale -"
„Puberta není choroba, nebo snad ano? Ty vypadáš taky tak na 15, takže mi neříkej, kdo tu má pubertu."
„Za prvé: nepřerušuj mě. Za druhé: tobě je 15 a mě 17, nepleť si to. Za třetí: neřekl jsem, že puberta je choroba, jen ..dočasné ochrnutí. Pro rodiče." To jsou mi argumenty, je mi 17 a tobě jen 15 mněéé..
„Blbe," zamručela jsem uraženě. (best urážka evir)
„Navíc.. ona se líčí a nakupuje dvakrát denně.. neustále si shání kluka, pije kafe, což mimo to v 15 ani neni zdravý, a maluje se, s prominutím, jako děvka.. přijde ti to normální?" Mluvil zase trochu tišeji, jako by tady Mia stála a on se snažil to před ní utajit, nedávat to najevo. Nicméně měl pravdu, to není normální.
„Ale proč to tak má?"
„S tím jsem měl něco udělat.. jenže neudělal, navíc bychom se stejně museli vyměnit, protože já mám těď na starost tebe, ale k tomu se určitě taky dostaneš." Poslední slova zamumlal a pohrdavě se usmál.
„Takže.. čistě teoreticky jste ty i Patrik neschopný podřízení Ananase -"
Felixův výraz se hned změnil z pohrdavého na vražedný pohled.
Jakmile jsem dořekla slovo ananase, cinkl mi telefon. Neznámé číslo mi bylo povědomé.
„Kdo ti napsal, hm?"
„Nevím, možná Mia."
„Jaktože nevíš? Pokud nevíš, měla bys to ignorovat."
Cože..? On snad nechce, abych to četla.
Přemýšlela jsem, kde už to číslo bylo. Není to přeci tak dávno, co jsem - otevřela tu obálku! Buď Mia, nebo Patrik.
„Už vím, vzpomínám si." Usmála jsem se. „Nevadí, když si to přečtu?" Zvedla jsem hlavu.
„Jasně, nevadí .." Jako by slova nepatrně procedil mezi zuby, nevypadal moc přívětivě.
Místo toho, abych si oddychla při tom, že je to Patrik, zděsila jsem se slov, která mi přišla SMSkou.
„Můžu si na chvilku zavolat?"
„Komu?"
„To tě snad nemusí zajímat," odsekla jsem. Necpi se mi do soukromí.
„Ale může," zvrčel, „a zajímá."
„Tak jinak. Do toho, s kým si volám a píšu, ti nic není."
„Jaasně, taky si něco vyřeším."
Najednou dal pokoj. Využila jsem toho, že vstal od stolu a s telefonem v ruce se usídlil mezi linkou a kuchyňským ostrůvkem.. lépe řečeno toho, že ten prokletý čokl šel za ním.„Haló..? Patriku!"
„Musíš se od něj dostat, všechno je jeden podvod-"
„Cože? Jak jako podvod?!"
„Ty testy byly podvod, on je podvod, v hlavě jsi měla mlhu. Vymyslel si to, aby tě mohl-"
Telefon mi vytrhl z ruky. Když jsem se otočila, ucítila jsem tupou ránu do spánku, až mi cukla čelist. Bylo to taky to poslední, co jsem cítila.Zdravím. Celý ty dva týdny sleduju, jestli se tady objeví i to 150. přečtení bez přidání nové části, ale nic, a tak to vzdávám a tady je nová.
lol
Mám dojem, že příští část bude kratší s delším doslovem, tak se nezlobte... (pls ._. )
(ps. kromě nárůstu přečtení kapitola jako taková má přes 1000 slov, narůstá mi ego)
ČTEŠ
Scesta
General FictionSvůj život vedete svobodně, tak, jak chcete, jak je to pro vás pohodlný. Může se stát, že pro ty nahoře to tak pohodlné není a prostě se rozhodnou, že to změníte.. takže vlastně rozhodují o vašem životě. Teď už to není taková svoboda, co? Představ s...