Přesně v té samé minutě, kdy jsem si dala dohromady 2 a 2, se mi neznámo proč zdeformoval mozek. V realitě se to mohlo jevit jako smáznutí mé maličkosti z povrchu zemského, ovšem před mýma očima to probíhalo trochu jinak.
„Dobrý den stop Jak zní vaše jméno otazník Vyhláskujte stop"
„H-E-L-E-N-A."
„Procházím databázi středník hledání dokončeno stop Odpovězte na následující otázky stop"
„Dobrá," špitla jsem ke stroji ve zdi.
Vypadal jako bankomat. Obrazovka byla širší a místo několika kláves byly pouze tři. V prostoru, kde obvykle vyjíždí peníze, se objevil papír s tenkými černými linkami, které místy nepatrně porušovaly přesnou linii. Jako kdyby ukazovaly záznam tepu srdce.
Na obrazovce se objevila obří pixelovaná = nekvalitní tabulka, kde se později nějakým efektem, který bych nazvala blik, zjevil obří nápis OTÁZKA ČÍSLO JEDNA. Zajímavé na tom bylo, že pod ním nic nebylo. Žádný efekt blik nebo jiný, nic.
„Co to má být?" zamumlala jsem pro sebe. Chvíli jsem zírala na obrazovku, než se tam pomalu začal psát text, který byl roztáhlý na dvě řádky. Ano, začal psát, protože nevím, jak se tam dostal.
Vzala jsem bratrovi bonbóny. Co udělám?
1) sním je hned
2) sním je až po tom, co je schovám pod polštář a budu předstírat, že jsem je nevzala
3) sním je až po tom, co s nimi naschvál vyprovokuji bratra, rozběhnu se po pokoji, nechám ho za mnou rozšlapat lego a pár špendlíků, načež mu dojde trpělivost, ve vzteku si ukopne malíček o skříň, ozve se hlasité au a až potom je schovám do kapsy...
„Co to je..?" nechápavě jsem nad otázkou nakrčila obočí a sledovala obrazovku bankomatu.
„Odpovězte stop" ozvalo se, všechna tlačítka se rozsvítila. Čekala bych červenou, žlutou a zelenou, ale tady byla 1 fialová, 2 růžová a 3 modrá.
Znova jsem si pečlivě přečetla otázku a písmeno po písmenu přejela i odpovědi. Když jsem se konečném odhodlala zvednout ruku a v duchu si vybrat odpověď, ukazváček nad tlačítkem mi zastavil hlas, který mi začal šumět v uších.
Co by udělala HELENA..
Co bys udělala TY..
Co bych udělala JÁ?
Odpověď: 3)
Stojím před svou šatní skříní. Co udělám?
1) vezmu si šaty a obleču se
2) vezmu si šaty a obleču se až po tom, co si jich pár vyzkouším
3) budu ignorovat matčina oznámení o focení a šaty si obleču až po tom, co dojdu do koupelny pro kartáček na zuby, který si dám do pusy, načež si vezmu tunu náramků a jiných nekvalitních podvrhů, nařasím si oči (na protest si přes obličej nakreslím rtěnkou pentagram) a obléknu se do potrhaných džín, vytahaného trika a černých tenisek.
Odpověď: 3)
Vzala jsem bratrovi notebook. Co udělám?
1) smažu z něj všechna data a historii ukážu matce
2) smažu z něj všechna data a vymažu historii, ale až po tom, co se na něco podívám
3) udělám screenshot historie, složku vymažu, počkám si až přijde bratr a budu ho vydírat, bratr se velmi naštve a vrátí mi můj telefon.
Odpověď: 3)
Po zodpovězení všech otázek mě přepadl pocit únavy, úzkosti a naprosté sebedestrukce. Má hlava v několika vteřinách explodovala dalšími smíšenými, ale negativními pocity.
Zklamání
Zoufalství
Pocit zrady a nebezpečí
Nestabilita
Samota
Zhroucení
ČTEŠ
Scesta
General FictionSvůj život vedete svobodně, tak, jak chcete, jak je to pro vás pohodlný. Může se stát, že pro ty nahoře to tak pohodlné není a prostě se rozhodnou, že to změníte.. takže vlastně rozhodují o vašem životě. Teď už to není taková svoboda, co? Představ s...
