"Nejdřív pokoj." Oznámí mi táta umanutě a potom zmizí v chodbě. Ihned běžím za ním. Zastihnu ho na schodech. Nahoře zahneme do prava.
Mineme tři dveře. U posledních se zastavíme. Táta otevře dveře a stoupne si na stranu, abych mohl vejít.
Pokoj byl laděn do světlejšího odstínu černé. Na zdech bylo pár plakátů. V pravém rohu byl psací stůl a skříně. Na psacím stolku mě zaujali nějaké fotky. Potom to byly prosklené dveře. Nejspíš balkón. Jako poslední se zadívám na postel. Trochu se vyděsím. "Tohle je tvoje psí kamarádka Etta." Dá mi ruku na rameno. Nejdřív se zadívám na tátu. Vidím na jeho tváři potutlený úsměv. A pak zpátky na postel, na který si hoví spokojeně buldok. "To je můj pes?" Zeptám se, abych se ujistil. "Ano. Vybral sis ji, ještě když jsi byl malý. Měl jsi ji už od štěněte. V podstatě jste spolu vyrůstaly. Byly jste nerozlučná dvojka. Viď, Etto." Pes zvedne hlavu, nastraží uši, olízne si čumák, a pak vyplázne jazyk. No super, pomyslím si. Aspoň tady nebudu tak sám.
"Hrozně se jí po tobě stýskalo." Dodá táta. "Vážně? nevypadá na to." Rýpnu si a znovu se zahledím na psa roztaženého v moji posteli. No..asi to tak super nebude. Vypadáto, že mi nejspíš zabrala postel, takže já budu muset spát na zemi. Fakt dobrý. Nejsem tu rok a půl, a ten pes, už si přivlastnil můj pokoj včetně postele. "Nezapomeň na svou sbírku.'' 'Probudí' mě otec. Trhnu sebou. Právě jsem v duchu pomlouval svého psa. To přece ale není zločin! Otočím se za hlasem. Spatřím tátu, jak stojí v rohu u stojanu s kytarami. "Já mám kytaru?" Vydechnu překvapením. "Kytary." Opraví mě táta a ustoupí kousek dozadu, blíž k posteli. "Já mám tři kytary?" Nepřestávám se divit. Přistoupím blíž ke stojanu a vezmu do rukou jednu z kytar. Podle počtu strun usuzuji, že je to basa. Když se chci dotknout strun, zarazím se. Co když už hrát neumím? Zvědavost je ale silnější, a nakonec zabrnkám pár akordů. Kupodivu to nezní až tak špatně. Otočím se na tátu. Tváří se spokojeně, což mi trochu zvedne náladu. Jakmile si ale vzpomenu na psa spícího v mé posteli, můj úsměv pohasne. "Oběd!" Zavolá mamka z kuchyně. "Tak pojď, ať nám to nevystydne." Opět sebou trhnu. Sakra. Nakonec jenom přikývnu a poslušně jdu do kuchyně. Otec je mi v patách.
V kuchyni to příjemně voní. Na stole už jsou položené talíře se slíbenou rýží. Pokud si pamatuju, tak s mým oblíbeným jídlem. Usednu ke stolu a hladově se oženu po příboru. "Zítra by jsi měl nastoupit do školy. Už jsme to domluvily s panem ředitelem." Oznámí mamka jakoby nic. Zrovna když si chci nabrat porci, vydlička mi vypdadne z ruky. "Cože?" Vydechnu zmateně. Už? Ale..."Jaké cože?" Už je na čase Tommy. Spoustu si toho promeškal. Vím, že je to narychlo, ale čím ďřív tím líp. Věřmi." Zadívá se na mě mamka prosebně. "Tak jo..." co můžu dělat? Už je to přece domluvený. Zbytek večeře už všichni jíme mlčky. Dokonce přiběhla i Etta, aby se nažrala. Bohužel pro ní pozdě. Potlačil jsem nutkání vypláznout na ní jazyk a vydal jsem se do pokoje...
Ihned jsem se rozešel ke stolku. Měl jsem v plánu se ještě podívat na ty fotky. Uchopím první dřevěný rámeček. Jsou na něm ti dva. Ti, co se mi vybavili v mojí vzpomínce. Zatřesu hlavou. Teď na to nebudu myslet. Uchopím další rámeček, na kterém jsem já s nějakým klukem. Držíme se kolem ramen. Trochu se zarazím. Ne, tady na těch fotkách jsou nejspíš moji kámoši. Na ostatních fotkách jsou moji rodiče a Etta. Povzdychnu si. Všechny tyhle lidi bych měl znát, ale neznám je. Rozejdu se ke dveřím s rozhodnutím, že najdu koupelnu.
Netrvalo mi to ani pět minut, protože to byly dveře hned vedle mýho pokoje. Vplul jsem dovnitř a zamkl za sebou...
Když se později vrátím do pokoje, zjistím, že na mé posteli se zase routahuje ten pes. "Ale noták..." svěsím ramena. "Běž si lehnout jinam. " strčím do psa jemně. Etta jen dál nechápavě civí. "To je snad zlej sen. Nakonec tady budu rozmlouvat se psem o tom, kde budem spát. Tak se aspoň posuň." Strčím do psa o něco víc, takže ji šoupnu až ke zdi. Teprve tehdy si konečně mohu lehnout do postele. Etta se ke mě připlazí a natiskne se ke mě. Chvíli váhám, ale potom ji pohladim po hlavě. Její jemný kožich a pohled do prozklených dveří odkud prosvítá měsíční záře mě uspí.
