Ráno opět stálo za nic. Znovu jsem se vzbudil s bolestí hlavy a celý zpocený. A všechno to měl na svědomí jeden jediný sen. Ten, ze kterého se vždycky začnu červenat, když si na něj vzpomenu a díky kterému se Adamovi nedokážu podívat do očí.
Taky jsem ještě málem přišel pozdě do školy. Když jsem tam ale dorazil, zjistil jsem, že mám ještě deset minut čas.
"Zaspal jsi?" Otočí se ke mě Tessa.
"Trochu..." zamumlám. "S těmi kruhy pod očima by jsi měl něco dělat."
"Hm..." zabručím ospale. "Hey! Země volá Tommyho!" Zatřese se mnou Tessa. "Tohle není normální. Vím, že trpíš nespavostí, ale takovéhle kruhy pod očima jsem u tebe ještě neviděla." Zadívá se na mě podezíravě. "Rušná noc?" Ušklíbne se. "Ne!" Odseknu hned. Tessa se zachichotá. "Máš pravdu. Kdyby to bylo TO, co si myslím, vypadal by jsi jinak." Zadívá se z okna. "Kde jsou ty časy?" Řekne najednou. "Jak to jako myslíš?" Pozvednu tázavě obočí. "Tak jak to říkám, brouku." Usměje se na mě lišácky. "Náznaky Tommy..." poťuká si kloubem ukazováčku o spánek.
"Jaké názanaky?" Uslyším za sebou hlas, ze kterého se mi podlamují kolena. "Cizí rozhovory je neslušné poslouchat, pane Lamberte." Zakření se Tessa. "Jen se nedělej. Ty to děláš taky." Ukáže na ní prstem a našpulí uraženě rty. "Já to aspoň nedělám tak okatě." Vyplázne na něj jazyk. Adam jen zakroutí očima. "Ahoj Tommy!" Usměje se na mě rozpačitě a hodí svoji tašku na židli vedle mě. "Ehm...ahoj." opaltím mu stejný úsměv. "No ne...že by mi něco uniklo?" Zadívá se na nás Tessa podezíravě a pak se najednou zářivě usměje. "To tedy nevím co." Odseknu. "Ty máš teda náladu." Zabručí. "A co že jsi zavítal do zadních končin naší třídy? Vždycky přece sedíš ve předu." Střelí pohled na Adama. Pořád se ale usmívá. "Změna je život. Prostě jsem si chtěl sednout ke svým nejlepším kámošům." Pokrčí flegmaticky rameny. "Jáásně..." řekne Tessa teatrálně. "Ach...já věděl, že mi neuveříš. Přece...budem psát test a já se na něj naučil." Povzdychne si Adam. "Test?!" Vyhrknem s Tessou na ráz. Adam najednou vyprskne smíchy. "Měli by jste se vidět." Směje se dál.
Zmateně se na sebe s Tessou zadíváme. "To byl vtip." Odkašle si a pobaveně se na nás zadívá. Mám chuť mu jednu fláknout a vidím, že nejsem sám."Seš blbej." Vrhne na něj Tessa vražednej pohled. "Tohle se kamarádům nedělá." Našpulí rty. "To máš za tu svoji nedůveřivost."
"A ty se mi po tomhle divíš?" Zavrčí Tessa. "Já mám ale dojem, že učitelka o testu fakt něco říkala..." ozvu se po dlouhé době. "Děláš si srandu?" Vytřeští na mě Adam oči. "Ty! Jestli je tohle zase vtip, tak....jistěže je to vtip!" Přeruším ji rychle, než stihne dopovědět tu horší část a zasměju se. Oba na mě upřou své vražedné pohled. "Vy dva jste se fakt hledali. Podejte si ruce." Zamrmlá Tessa podrážděně.
V tu chvíli přijde učitelka. Tessa se zase otočí dopředu. Všichni jak na povel vstanou a narovnají se jak pravítka. "Sedněte si." Pokyne učitelka a usedne za svůj stůl. Začne něco klapat do počítače. "Napíšeme si test..." pronese náhle a Tessa se na mě v tu chvíli otočí s tázavým a zároveň vražedným pohledem. "...v pátek." Dodá ještě učitelka. Všichni tři se na sebe podíváme, a pak vyprskneme potichu smíchy.
Dnešek nakonec dopadl líp,než jsem si myslel. Celou dobu jsem vlastně ztrávil s těma dvěma.
"Tak zas zítra!" Rozloučí se s námi ještě Tessa před školu, než se vydáme domů. "Doprovodím tě." Ozve se vedle mě Adam nekompromisně. Povzdychnu si a přikývnu. Celou cestu tradičně mlčíme. Když dojdeme k přechodu, z ničeho nic začne pršet. Rychle si nasadím kapucu. "Kruci. Tak já půjdu, mám to ještě daleko a nechci zmoknout na kost." Zavrčí naštvaně. "Počkej. Tak....pojď ke mě..." polknu. Fakt nechapu, jak mě to napadlo, a že jsem to vůbec řekl nahlas.
Záčíná pršet čím dál víc, takže nečekám na Admovo rozhodnutí a popadnu ho za rukáv od bundy. Celou cestu ho táhnu za sebou, až ke dveřím našeho domu, kde ho pustím, abych mohl popadnout dech, a pak odemknout dveře. Oba celý prochladlý a mokří vpadneme do domu jak zásahovka. Sundám si boty a vydám se do kuchyně. Je opět prázdná. Na stole opět objevím papírek se vzkazem.
Aby ses neděsil, že doma opět nikdo není, tak jsem jeli na dva dny k babičce. Jídlo máš v ledničce, tak si ho ohřej. Pokusíme se přijet co nejdřív.
Zatím Pa ;)
"Co to je?" Skoro nadskočím, když mi Adam položí hlavu na rameno a rukama mě chytne za boky. "T - Tohle je dopis. Rodiče jeli za....babičkou." Rychle ho zmuchlám a udělám s ním stejný proces jako minule.
Pak se otočím na Adama, který se mi zadívá do očí. V hlavě mi propluje jen jediná věc....
Co budem dělat teď?
_______________
A po nějaké době další díl :D
Moc moc všem děkuju za votes a za úžasné komentáře!!! :)
