Etta mě celou cestu domů za sebou vleče. Je celá zadýchaná, proto zrychlím krok.
Byl jsem venku celkem dlouho. Docela už se těším domů. Jen doufám, že táta zapomněl na ten slib, který se týkal motorky. Ale nemůžu kolem něj chodit neustále po špičkách. Jednou to stejně přijde. Budu se na to muset připravit.
"Jsem doma." Oznámím, když naklušu do obýváku, kde si mamka hoví na gauči a čte si nějakou svoji detektivku. "Ahoj Tommy! Kde jsi byl? Myslela jsem, že s tátou ještě zajedeš do města, ale ty jsi pořád nepřicházel, tak jel táta sám." Přivře na mě zvýdavě oči.
"Tak snad příště." Pokrčím omluvně rameny, v duchu si však oddychnu.
"Kde jsi byl tak dlouho?" Vyzvídá dál.
"No...na procházce." Usměju se nevině. Mamka si mě pořád měří zvídavým pohledem, než přikývne a zase se věnuje knize. "Nemáš hlad?" Zeptá se ještě. "Ani ne." Zamumlám a raději se dám na odchod, než mamka vypustí nějakou další všetečnou otázku.
Otevřu dveře od balkónu, aby do pokoje proudil čerstvý vzduch. Etta mě celou cestu pronásleduje, jako zprávný věrný pes. Samožrejmě mě následuje i do postele, kde se uvelebí těsně u zdi, ke které je postel přisunutá.
Vyndám mobil z kapsy a chvíli hraju nějakou nesmyslnou hru, než mě to přestane bavit, protože mi to nejde.
Odložím mobil na noční stolek a pohodlně si lehnu do postele. Ruku zabořím do psího kožichu a zavřu oči. Netrvá dlouho a já spím jak zabitý...
"Tvoji rodiče jsou pryč?" Rozhlédnu se po prostorném a útulném obývacím pokoji. "Hm...máme celý dům jenom pro sebe. Naši jsou až do zítřka pryč." Zavrní mi do ucha svůdný hlas. Nervózně se ošiju. Pak se ale sebevědomě otočím za hlasem. "A co budem dělat?" Nasadím provokativní tón. "Můžem se třeba dívat na telku..." Navrhnu. Adam zakroutí hlavou a přistoupí ke mě ještě blíž, takže mě ovane jeho příjemná vůně. "Věděl bych o něčem lepším..." usměje se laškovně. "Pochybuju." Zářivě se na něj usměju.
"Provokatére jeden." Plácne mě laškovně po zadku, a potom se vpije do mých rtů. Ruce mu okamžitě zabořím do vlasů, protože se nedokážu nabažit té sametové hebkosti. Adam mě ještě víc natiskne na sebe a zavrní mi do rtů. Vím, že se mu to líbí.
Po chvíli se od něj odtáhnu, abych mohl nabrat vzduch do plic. "Co takhle pokračovat nahoře?" Kývne hlavou ke schodům a při tom mě pořád drží v pevném objetí a nevypadá, že by mě chtěl pustit. "To si mě tam ale budeš muset odnést..." ušklíbnu se, abych zamaskoval svoji nervozitu. Tentokrát ho políbím já. Ruce mu ovinu kolem krku a nohy mu obtočím kolem boků. Adam mě chytne za zadek a unáší mě po schodech do svého pokoje. Víc prohloubím ten dokonalý polibek a zasténám mu do úst.
Pomalu mi dochází kyslík, ale to se raději udusím, než přerušit tuhle dokonalost.
V pokoji mě povalí na postel a skloní se nade mnou, jako bych mu chtěl utéct. Znovu mě dravě políbí a pohladí mě v klíně, což mě donutí zasténat do jeho rtů.......
Prudce otevřu oči a vymrštím se do sedu. Co to....co To mělo být?! A proč se dotýkám svých rtů?....
Že by....nějaká další vzpomínka?
Jediné co vím je, že Adam má něco společného s mojí zamlženou minulostí. Adam mi něco tají a já chci vědět co!
__________
Tak další díl je na světě :D je sice trochu kratší, ale i tak doufám, že se vám líbil :)
