Celý víkend jsem zůstal doma, zavřený v pokoji. Přesto, že za mnou mamka několikrát přišla, aby mě vyhnala ven.
Od pátku už se mi žádná vzpomínka nevybavila. Když si vzpomenu na všechny ty vzpomínky...tak byly většinou o Adamovi.
Do háje, proč nemůže být všechno jako dřív? Proč se to muselo takhle zkomplikovat?
"Tommy, vstávej, příjdeš pozdě do školy." Mračí se na mě ze dveří mamka. Škola...to je to poslední, co by mě zajímalo. "Tommy..."řekne mamka o něco starostlivěji. "Jo, vždyť jo..." Zamumlám do polštáře a vyhrabu se s peřin. Když se ohlédnu směrem ke dveřím, mamka už tam nestojí. Aspoň, že tak.
Rychle vpluju do koupelny a dám si rychlou sprchu.
V pokoji vyhrabu nějaké tričko, džíny a mikinu. Všechno to na sebe nahážu a vydám se za mamkou, která zase úřaduje v kuchyni. "Nemám hlad." Oznámím, když vejdu do dveří v kuchyni. Mamka na mě přivře oči a sjede si mě pohledem od hlavy, až k patě. Pak si dlouze povzdechne. "Dobře. V tom případě, ale upaluj do školy." Položí Ettě misku s granulemi na zem a dlouze se mi zadívá do očí.
Na sucho polknu a kvapně se rozejdu ke dveřím, než se mě bude chtít na cokoliv zeptat. Stejně si ale myslím, že mě výslech nemine.
Studený vítr, který venku fouká mě trochu probere. Když přiběhnu ke škole, nikdo už před ní není. Kruci, zakleju v duchu. Ještě mám pět minut a učitelé chodí pozdě. Mohl bych to stihnout, ale budu to mít jen tak tak.
Znovu se rozeběhnu k šatnám, kde se přezuju, a pak pádím na druhý konec školy, kde máme mít matiku.
Zastavím se až před třídou a snažím se trochu vydýchat, než tam vlezu. Naštěstí jsem to stihnul.
Vešel jsem dovnitř a zabral místo v zadu u okna. "No to je dost. Už jsme si s Adamem mysleli, že ani nepřijdeš." Spustí na mě okamžitě Tessa. Ani si nestihnu sundat batoh. "Prostě jsem zaspal.'' Řeknu poněkud podrážděně.
A i kdybych dnes nepřišel, ten jeden den by se snad nic nestalo.
Rychle jsem si připravil věci na matiku a znaveně se usadím do lavice. Za chvíli přišla o učitelka. Jak jsem říkal, měl jsem to fakt těsný. Ve dveřích rovnou rozkázala, abychom si sedli. Já se ani neobtěžoval před tím vstát. Hodina začala v poklidu, což se tedy nedá říct o konci. Deset minut před koncem hodiny už se nikdo nedokázal soustředit na matiku a všichni začali potichu klábosit. Učitelka z toho byla samozřejmě na nervy a snažila se nás všemožně zpacifikovat. Nakonec nás pustila o chvilku dřív. Asi pochopila, že to stejně nemá smysl.
Další hodinu byl zeměpis. Tam nikdo nevnímal už vůbec. Akorát si vždycky všichni poznamenali zápis, a pak vesele klábosili dál. Taková anarchie...
Škola skončila hodinou fyziky. Fakt nechápu, kdo dál jako poslední hodinu fyziku.
Courám se ze dveří školy, dokud na svém rameni neucítím mírný stisk, který mě donutí se zastavit. "Vyhýbáš se mi?" Spustí na mě hned bez pozdravu. "N-ne...proč bych měl?" Vymaním se jeho stisku a pokračuju v cestě. Adam mě ovšem dohnal. "Nechceš se jít projít do parku?" Navrhne po chvíli ticha. "Proč ne." Pokrčím rameny. I když jsem chtěl původně říct něco jiného.
Celou dobu jdu mlčky po boku Adama, který mě vede do parku.
V parku se posadíme na jednu z laviček, která je umístěna pod stromem. Oba mlčíme a díváme se někam do dálky. V hlavě mám úplně vymeteno. Sluneční paprsky mi svítí do očí, takže je musím trochu přivřít.
"Tommy...."
_____________________________________
Bývalá bych přidala další díl už včera, ale jela jsem na výlet, dokud ještě můžu. xD
Musím se z toho všeho vzapamatovat xD
Moc děkuju za povzbudivé komenty a votes!! :)
