Amnesia 18

193 25 9
                                    

Nervózně se zadívám z okna. Celou tu dobu cítím na sobě Adamův pohled.
Kruci, tohle ticho mě ubíjí.
"Tak si třeba...pustíme televizi?" Adam jen pokrčí rameny a sedne si na gauč vedle mě. Je nějak podezřele zamlklý. Ach jo...a v televizi jak napotvoru nic nedávaj.
"Kde máš Ettu?" Zeptá se Adam po dlouhé chvíli ticha. "Hm...asi u mě v pokoji. Můžeme se jít podívat." Navrhnu. Adam s úsměvem přikývne.

Samozřejmě jsem měl pravdu. Etta byla uvelebená u mě na posteli.
"Ahoj holka!" Sedne si Adam k Ettě na postel a začne ji hladit za uchem. Etta mu za to olízne ruku. Mírně se pousměju. "Vůbec se to tu nezměnilo." Rozhlédne se Adam po mém pokoji.
"Ty už jsi tu někdy byl?" Spozorním. Tohle mě zajímá. "Jo. Párkrát jsem tu byl." Skloní Adam hlavu a dál hladí Ettu. Skousnu si ret, a taky se na postel posadím. "Kruci Etto, musíš si svoje hračky pořád skladovat v mojí posteli?" Vytáhnu z pod peřiny gumovou kost. Adam se ihned rozesměje a vezme mi kost z ruky. Začne se o ní s Ettou přetahovat. "Má fakt sílu." Konstatuje Adam rozesmátě. "No tak! Budu mít poslintanou peřinu. Pusť tu kost Etto!" Zasměju se. Rozhodl jsem se, že Adamovi pomůžu. Společnými silami Ettě tu kost sebereme a já ji hodím na zem. Etta se za kostí zuřivě rozběhne a seskočí z postele. Znovu se rozesměju a lehnu si do postele. "To je tele a ne pes." Chvíli ještě takhle lenoším, než se zase zvednu a posadím se vedle Adama.
Etta na zemi zatím žužlá a okusuje svoji kost. "Pořád máš na stole tu fotku..." poznamená Adam s mírným úsměv. Chvíli na něj nechápavě zírám, než mě jeho pohled navede ke stolu. "No...jo..." pousměju se a zadívám se na fotografii.
Adam mě nečekaně chytne za bradu a natočí si mě k sobě. Tím mě donutí zadívat se do těch jeho nádherných, upřímných očí. Snažím se uhnout pohledem, ale nejde to. Otevřu rty ve snaze něco říct, ale jako bych oněměl. Nakonec to za mě vyřeší Adam. "Ani nevíš, jak moc mi tohle chybělo." Zašeptá Adam v blízkosti mých rtů, které následně jemně políbí. Pak mě hravě zatahá za spodní ret a znovu spojí naše rty. Tentokrát, ale dravěji. Slastně pootevřu svoje rty, aby měl Adam lehčí přístup do mých úst. Jakmile se dotkne mého jazyka tím svým, jsem ztracený. Blaženě mu zasténám do úst a paže mu oddaně obtočím kolem krku. Svoje dlaně zabořím do jeho vlasů ve snaze, připomenout si tu sametovou hebkost. Adam se pousměje do našeho polibku a povalí mě na postel. Pohodlně se usadí na mém klíně,což mě opět donutí znovu zasténat. Připadám si jak v tranzu. Adam mi zajede svýma rukama pod tričko a svoje rty přesune na můj krk. Zakloním hlavu, abych mohl uvolnit hlasivkám a přitáhnu si Adama k dalšímu žhavému polibku. Ten moji prosbu s radostí vyplní. Adam mi taky zaboří ruce do vlasů a mírně za ně zatahá, abych zaklonil hlavu a mohl  tak víc prohloubit polibek. Po chvíli se ode mě Adam odtáhne z nedostatku vzduchu. "Bože..." zašeptá Adam omámeně a při tom se mi dívá do očí.
Tuhle kouzelnou chvíli, ale přeruší můj pes svým štěkáním. Natočím halvu na bok, abych na ni viděl. Dívá se na nás s nakloněnou a vyplazeným jazykem. Ihned se začnu červenat.
Otočím hlavu zpět na Adama, který psa proklál vražedným pohledem a něco nesrozumitelného zavrčel. Následně ze mě slezl. Okamžitě mi začne chybět to příjemné teplo, ale nesmím to na sobě nechat znát....ikdyž to už je stejně asi jedno.
Sakra....nějak se mi to vymyká z rukou. Kam se poděla moje zdrženlivost? A taky moje přesvědčení o tom, že jsem hetero? Ale co když má Adam třeba pravdu...? Ví o tom někdo?
Celou dobu oba mlčíme. A venku pořád prší. "Nemáš hlad?" Zeptám se do ticha přerušovaném deštěm. "Ani ne." Zamumlá Adam nevrle. Z nějakého důvodu mě jeho tón hlasu donutí pousmát. Je naštvaný, že nás Etta vyrušila, a že to nezašlo dál...

Po nějaké chvíli jsme se přesunuli zpět do obýváku a znovu si pustili televizi. Kolem páté konečně přestalo pršet a Adam odešel domů. Ve dveřích mi ještě stihl dát pusu na tvář.

Teď unaveně ležím v posteli a přemýšlím o všem, co se dnes stalo...a vlastně mohlo stát. Při té vzpomínce se začnu opět červenat. Zabořím hlavu do polštáře a po chvíli usnu.

_____________________________________
Tak tady je další díl :)
Doufám, že se líbil :D
Opět děkuji za votes a povzbuzující komenty!! ;)

Amnesia Kde žijí příběhy. Začni objevovat