Doma prásknu dveřma a rovnou si to namířim k sobě do pokoje, kde se rozplácnu na posteli a hlavu zabořím hluboko do polštáře. Po chvíli se ale musím odtáhnout, jinak bych se udusil. Změním polohu a lehnu si na záda.
Takže...všechny ty náznaky a narážky....všechno to je pravda...
Nemůžu tomu uvěřit!
Schovám hlavu do dlaní. Musím si vzít prášek proti bolesti hlavy. Vždycky, když si na něco vzpomenu, tak mě rozbolí. Měl bych se taky dát trochu do kupy, jestli zítra přijedou rodiče. Ale hezky jedno po druhém.
S námahou jsem se zvedl z postele a za doprovodu Etty jsem se vydal do kuchyně najít nějakej prášek.
Prášek jsem vyštrachal někde v horní polici a zapil ho vodou. Pak jsem se zase vrátil do pokoje a lehl si do postele. Díky bohu, je zítra sobota.
Ještě chvíli jsem zíral do blba, než jsem usnul. Po dlouhé době se mi zdál sen....o Adamovi...
"Tommy! Tommy!" Z dálky uslyším hlas. Nedokážu ale identifikovat, čí je.
"Adame..." zašeptám a zkusím otevřít oči. "No konečně!" Oddychla si moje mamka...mamka! Dřív než něco stačím říct, se mamka zeptá mě. "Co je s Adamem?" Zeptá se mě podezíravě.
"Já...já nic, jen...myslel jsem, že jste měli přijet až zítra..." a moment, ona Adama tedy zná? Mám tolik otázek, na které potřebuju odpověď. "Ty nejsi rád, že jsme přijeli dřív? A já myslel, že budeš mít radost." Zadívá se mamka na oko dotčeně. "To jo jen...jsem vás nečekal." Pokrčím rameny a obejmu ji. Mamka mi obětí opětuje. Mám co dělat, abych se nerozbrečel. "Tak já jdu udělat něco k jídlu." Usměje se na mě mamka a opustí můj pokoj.
"Kruci." Zakleju a znovu se svalím do postele. Takhle se prořeknout.
Chvíli se ještě válím v posteli, než mě mamka zavolá na jídlo.
"Táta jel do města, nechceš něco přivést?" Informuje mě mamka. "Ne...to je dobrý." Zavrtím hlavou.
"Tommy..." ozve se mamka, když pokládá na stůl talíř. "Jak je to mezi tebou a...Adamem?" Překvapeně na matku vytřeštím oči a zalapám po dechu. Ale mohl jsem čekat, že se na to zeptá. "Já...nevím...nijak." zakoktám se. "Tommy....nemusíš mi lhát...a podle tvé reakce asi víš, o čem tady mlvím." Usměje se na mě mamka povzbudivě a sedne si ke stolu na proti mě.
"Vzpomněl sis na něco?" Ptá se dál.
"Hm...jo." nemá cenu lhát. "To je dobře." Zatváří se spokojeně a chytne mě za ruku. "Chci, aby jsi mi říkal všechno, ano?" Pozvedne mamka obočí a přivře oči. Zmohu se jen na přikývnutí. Na sucho polknu. Mamce se na druhé objeví spokojený úsměv.
"Tak dobře. Jdu nandat to jídlo." Pohladí mě po ruce.
Po jídle přijel i táta, takže jsme se společně domluvili na filmu. Mamka vybrala, nějakou komedii. A nebylo to špatné.
"Hezky se vyspi." Popřeje mi mamka dobrou noc......
Konečně zalehnu do postele. Jsem tak unavený, že jakmile se moje hlava dotkne polštáře, spím jak zabitý.
"Půjdu tě doprovodit." Usměje se na mě černovlásek oslnivě. "Já...m-myslím, že to nepotřebuju..." zahihňám se. "A já si zase myslím, že jo." Zasměje se můj společník. "Neměl bys tolik pít." Zavrní mi do ucha a následně mě políbí...
"Večer tě přivedl nějaký kluk...prý se jmenuje Adam. Byl si opilí, měl by jsi mu poděkovat..." svraští moje mamka nespokojeně obočí....
"Hm...moje hlava..." zabručím nespokojeně a otevřu oči. Ihned vyhledám pohledem mobil. "Kruci, je hodina po půlnoci..." povzdechnu si.
Vzpomínky se mi vybavují častěji, než dřív... že bych si opravdu začínal vzpomínat?
_____________________________________
Opět po dlouhé době další díl xD
Nevím, jak budu mít pak čas na psaní, jelikož začne škola....
Ale tak snad se nějaký ten kousek času najde :)
Děkuji všem, co tuto povídku čtou! :)
