Probudím se až další den ráno.
Venku konečně přestalo pršet. Aspoň nějaká dobrá zpráva. Už jenom přežít školu a zítra už budu mít klid. Myslím, že by měli zítra přijet rodiče. Bože, kdyby zjistili, co se tady včera stalo....
Na sucho polknu. Ale co když to ví? Adam říkal, že už tady dřív párkrát byl....
Tahle nevědomost mě začíná štvát! Jenže mi nikdo nic neřekne. Prý si na to budu muset vzpomenout sám. Aspoň, že už nemusím brát ty hnusné prášky. Celý rozlámaný se zvednu z postele a vydám se do koupelny.
Mám pocit, že to, co na mě kouká ze zrcadla ani nejsem já. Vypadám jak oživlá mrtvola.
Ze skříňky vytáhnu nějaký pudr, abych zamaskoval ty kruhy pod očima. No, není to úplně nejlepší, ale aspoň už to není tak nápadné.
V pokoji rychle vyhrabu ze skříně nějaké tričko a džíny. Všechno to hodím na sebe a cestou do kuchyně popadnu batoh. V kuchyni dám Ettě do misky granule, aby mi tu přes den nepošla hlady.
Já sám nemám na snídani ani pomyšlení, takže se rovnou vydám do školy.
Před hlavními dveřmi do školy mě odchytí Tessa. "Nazdar,brouku." Mrkne na mě. Trochu se bojím, jestli jí o včerejšku Adam něco neřekl.
"Jak ses vyspal?" Vyzvídá. "Šlo to." Zamumlám. "Jo, na tohle vstávání do školy si nikdy nezvyknu." Postěžuje si. Mezi tím dojdem ke skříňkám, kde se s Tessou přezujeme. Tam zase narazím na Adama. Když si mě všimne, zamává mi. Zaraženě ho sleduju, než ho pozdravím taky. "Co je?" Zeptá se mě Tessa. "Jé Adame! Co tak brzo?" Škádlí ho. Asi si ho před tím nevšimla. "Prostě jsem vstal brzo. To nemůžu jednou přijít včas do školy?" Zazubí se na ni. "To jo, ale že ty se většinou uráčíš přijít až po zvonění." Pokrčí Tessa rameny.
"Tak jestli je to všechno, už půjdu. Uvidíme se na další hodině." Rozloučí se s námi Adam. "Tak mi taky půjdem, ne?" Tessa na mou odpověď nečeká a táhne mě rovnou do třídy na první hodinu.
V lavici zaujme místo hned vedle mě.
"Tak copak se stalo?" Zadívá se na mě Tessa spodním pohledem a pozvedne obočí. "Nevím...co by se mělo stát?" Ošiju se. "No....včera jsem psala Adamovi. A když mi po dlouhé chvíli odepsal, že byl u tebe, zeptala jsem se ho, co tam dělal....a to už mi neodepsal. Nevíš proč?" Zadívá se na mě očima plného očekávání. A její rošťácký úsměv taky nešel přehlédnout. "Ne to co si myslíš." Zalžu. "Tommy, ty se červenáš!" Ukáže na mě prstem pobavená Tessa a zahihňá se. "Ne." Odseknu. "Když jsme šli ze školy, začalo pršet, a tak jsem pozval Adama k sobě. Nic jiného za tím nehledej." Snažím se zamluvit svoje rozpaky. "Když myslíš...ale stejně si myslím svoje." Zamumlá si Tessa spíš pro sebe. Stejně ji ale slyším.
Bohužel, nebo bohu dík přichází do třídy učitelka.
Snažím se dávat pozor, ale po tom včerejšku to prostě nejde. Ať se snažím jak chci...
Celý den proběhne jak na běžícím pásu a než se naděju, je poslední hodina. "Konečně!" Oddychne si Adam a rozvalí se na lavici přede mnou. Musím se pousmát. "Adame, tohle je lavice a ne postel." Řekne Tessa znalecky. "No nepovídej." Zakroutí Adam očima. Na tváři mu však pohrává jemný úsměv. "Mám snad právo na odpočinek, když jsem dneska přišel do školy brzo." Zamrká na ni. "Jo, po sto letech." Založí si Tessa ruce na prsou. Musím se zasmát.
"Konečně! Víkend!" Zaraduje se Tessa.
"Tak, uvidíme se v pondělí. A do té doby žádné vylomeniny." Zazubí se na nás, a poté si jde po svých. "To by nebyla Tessa, aby si nerýpla." Poznamená Adam nevrle. "Půjdem?" Pozvednu obočí. Nehodlám před školou stát víc jak pět minut, když nás čeká víkend. "V pondělí píšem z matiky, víš to?" "Jo." Odvětím obratem. Tentokrát se na to budu muset podívat. Nechci mít za pět.
"Tak teda v pondělí." Usměje se na mě Adam směle a políbí mě na tvář.
V tu chvíli se mi zatmí před očima....
"Ty jsi tu nový že? Jsem Adam." Usměje se na mě černovlásek přívětivě.
"Tommy." Úsměv mu oplatím.
"Takže...Ty jsi na kluky?" Zavrní Adam svůdně a přisune se ke mě s barovou stoličkou blíž. Všude v baru je hrozný hluk..... "Hm...ale nic si od toho neslibuj..." zaflirtuju. Oba se na sebe pobaveně zazubíme.
"Tommy!" V dálce slyším Adamův hlas. "No?" Zamumlám. "Jsi v pohodě?" Zatřese se mnou. "Jo...promiň. Uvidíme se v pondělí. Zatím." Vymaním se z jeho sevření a vydávám se domů. Celou dobu na sobě cítím Adamův pohled.
Co to kruci bylo? Právě jsem si vzpomněl na další kousek mé minulosti....
_____________________________________
Další díl je tu. :)
Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala. Momentálně mám rozepsanou ještě další povídku :)
- opět adommy
Jinak bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat!!!
Už přes tisíc zhlédnutí!! Pořád tomu nemůžu uvěřit!
Opravdu všem děkuju za votes a komentáře!
Jste úžasní!!
