"Vzpomněl jsem si..." přeruším ho rychle a trhaně se nadechnu. Adam na mě jen vyjeveně civí. "Teda....ne na všechno...jen na útržky." Skloním hlavu. Určitě si po mém výroku myslel, že jsem si vzpomněl úplně. Do očí se mi ženou slzy. Snažím se je zadržet.
Adam znenadání uchopí moji bradu mezi prsty a natočí si mě k sobě. V tu chvíli se mi přece jen jedna zbloudilá slza sveze po tváři. Adam ji hned prstem rozetře. Znovu se zadívám do těch upřímných očí a znovu se mi po tváři sveze slza.
Adam mezi námi začne pomalu zkracovat vzdálenost, dokud se nedotkne mých rtů. V tu chvíli zapomínám na všechno a ruce mu obtočím kolem krku. Ucítím pevný stisk kolem pasu, který mě donutí víc se na něj natisknout a víc tak prohloubit polibek.
Adam se ode mě po chvíli odtáhne, ale ruku nechá kolem mého pasu. Druhou ruku mi položí na tvář a opře si čelo o to mé. "Nikdy tě nepřestanu milovat, rozumíš?" Řekne Adam zcela vážně. Trhaně přikývnu a vytřeštím oči...
"Díky, že jsi mě v tom baru včera nenechal samotnýho." Konečně jsem sebral odvahu na něj promluvit. "To bych ti přece neudělal..." usměje se potutleně. "Co se vlastně včera stalo...?" Pamatuju si jen útržky. "Páni, ty ses musel hodně opít." Uchcetne se. Odvrátím hlavu zahanbeně do strany....
Překvapeně zalapám po dechu. Adam se ode mě odtáhne a starostlivě se mi zadívá do očí. Trochu se ošiju. Co mu mám teď říct?
Naštěstí to vyřešil Adam za mě.
"Doprovodím tě." Prohlásí rozhodně. Vstane a podá mi ruku, abych do ní mohl vložit tu svoji. Po chvíli váhání ji přijmu a pomalu odcházíme z parku pryč.....
Jak Adam slíbil, doprovodil mě přímo k domu. Před dveřmi se zastavil a natočil se směrem ke mě. Napodobím ho a nechápavě natočím hlavu do strany. Pochopím až ve chvíli, kdy mi Adam daruje další polibek.....
"Jsi nedočkavý..." vzdychnu a víc zakloním hlavu, abych mohl uvolnit hlasivkám. "To ty taky..." zavrní mi do kůže na krku a pohladí mě rukou po klíně. "Bože..." zavzdychám....
Zalapám po dechu a vrávoravým krokem od Adama poodstoupím. Ten mě ihned podepře rukou. "Tommy..." zašeptá ustaraně. "N-nic mi není." Ujistím ho a pokusím se usmát, ale moc se mi to nedaří. Ještě mu rychle vlepím pusu na tvář. Ve chvíli, kdy se natáhnu po klice, se dveře otevřou sami. "Mami..." Vydechnu vyděšeně. Za to mamka se usmívá jako sluníčko. "To je dost." Řekne mamka mým směrem, než svou pozornost stočí k Adamovi. "Adame...dlouho jsem tě neviděla." Usměje se přívětivě a obejme ho. Adam se na mě překvapeně ohlédne. Já jen pokrčím rameny a dál sleduju moji mamku objímající Adama. Po chvíli se odtáhne a oba si nás shlédne od hlavy, až k patě. Její rentgenový pohled mě donutí polknout a uhnout očima do strany. "Nechceš jít dál?" Zazmatkuju a zadívám se na mamku, která svou pozornost opět věnuje mému doprovodu. "Já nevím...mám ještě úkoly..." "Jenom na chvíli..." odstoupí ode dveří, abychom mohli vstoupit. Vypadáto, že Adam nemá na vybranou.
_____________________________________
Gomenasai, že jsem dlouho nic nepřidala, ale mám toho teď hodně...
Učitelé fakt nezahálí...úkolů a učení je požehnaně...snad to tenhle týden přežiju xD
No...doufám, že se nový díleček líbil 😃
Moc všem děkuju za komenty a votes!! :)
