Tommy
Pomalu se ploužím domů jak tělo bez duše. Když přecházím přes silnici, ani se neobtěžuju ohlédnout se. A to, že mě málem srazil nějakej cyklista beru už jenom jako maličkost.
Když dorazím domů, pozdravím rodiče tak, že si ten pozdrav spíš domyslí. Rovnou zamířím do pokoje, kde sebou plácnu o postel. Zarytě sleduju strop. Do té doby, než uslyším tiché kroky. Do pokoje vkráčí mamka. Samozřejmě i s Ettou, která se rozběhne k posteli a skočí na ni. Pak se mi uvelebí u nohou. "Děje se něco?" Tahle otázka už mi přijde jak rutina. "Ne, všechno je v pohodě..." jenom se mi nejspíš vybavila vzpomínka z .... . "Opravdu? Jsi trochu bledý. Je ti dobře?" Asi jsem zjistil další fakt, že mám starostlivou matku. "Je mi opravdu fajn. Jen jsme trochu unavený. Asi si potom vezmu prášek." Zalžu. "Tak dobře. Za chvíli bude jídlo, když tak tě zavolám." Krátce se usměje. Ještě se podívá na Ettu, a potom odejde z pokoje. Jestli to takhle půjde dál, tak se zcvoknu. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdybych zůstal v tom blbým kómatu. Ono by to v podstatě vyšlo na stejno. Pohladím Ettu za uchem. "Závidím ti holka. Jaké ty máš starosti..." Etta se na mě zvědavě podívá. Aspoň, že Etta neumí mluvit. Můžu se ji svěřit, a ona nikomu nic neřekne. A taky mě pořád nebudu bombardovat otázkami, jak u výslechu.
Sedím u skromně prostřeného stolu a nimrám se v talíři s nudlemi. "Tak jak bylo ve škole?" A je to tady znova, trpce si povzdechnu. "Šlo to." Zabručím. Nemám náladu na mluvení. Koutkem oka se zadívám na tátu, který se na chvíli zachmuří. "Tommy jez." "Nemám hlad." Odvětím rychle a zvednu se.
Vyběhnu po schodech, a potom do pokoje. Otevřu dveře na balkón a sednu si na zem. Opřu si halvu o futra a zavřu oči. Studený vánek mě dokonale uspí.
Zdál se mi krásný sen. Pamatoval jsem si všechny svoje vzpomínky a lidi kolem sebe...
Krásný sen končí lusknutím prstů. Probouzím se uprostřed noci na podlaze. Vzpomínky někde ve slepým bodě v mým mozku. Právě jsem se probudil do noční můry.
Je čtvrtek a zbývají mi asi tak tři hodiny, než se vrátím do pekla reality - škola.
Zatímco já se uvelebil na podlaze, Etta se uvelevila na moji posteli. Zase. Nemělo by to být spíš obráceně? Cítím se jak podpantoflák...jestli se to tak dá říct. Nemotorně se zvednu a přejdu k posteli kde spokojeně chrní Etta. Trochu ji popostrčím ke zdi a sám si k ní lehnu. Jen co se moje hlava dotkne polštáře, spím jak zabitý. Zkusím nějak dopřát ty tři hodiny spánku...
Ráno ani nestojí za řeč. Vůbec jsem se nevyspal a snídaně jsem se pomalu ani nedotkl, protože jsem spěchal do školy. Jinak bych asi přišel pozdě.
"Ahoj Tommy." Pozdraví mě Tessa, když si vyndavám učebnice na biologii. "Ahoj." Zívnu. "Páni, tady někdo vstával levou nohou." Uchichtne se. "Ano mi nemluv. Spát na zemi není moc pohodlný." "Tys spal na zemi?" Podívá se na mě pohledem : jsi normální? "Nějakým způsobem jsem usnul na balkónu. Potom jsem se vzbudil bůh ví kdy a šel jsem si lehnout do postele, kde jsem se mačkal s Ettou." Povzdechnu si trpce. "Měl jsem za sebou těžký den." Dodám. "Tak se koukej vzpamatovat." Poplácá mě po rameni a ušklíbne se. "To by jsem si musel do školy ještě přinést postel." "Co s postelí?" Ozve se za mnou zvědavý hlas. Trochu se mi rozkoší srdce. "Ahoj Adame." Usměje se Tessa zářivě. "Ále...probíráme Tommyho nespavost. Nic neobvyklého." "Nespavost?" Přivře Adam oči. "Bůh ví, co večer dělal." rýpne si Tessa. Upřu na ni vražedný pohled. I Adam ji z nějakého důvodu obdaří pohledm I"ll kill you. Tessa se ušklíbne a zamává před sebou rukama jako obranné gesto. "Klid. To byl vtip. Radši pojďme." Protočí očima. "O co tu jde?" Zeptám se potichu. "Časem to pochopíš. Nakonec...na to jednou příjdeš sám." Řekne Tessa tajemně. Najednou na svém boku ucítím hřejivou dlaň. Znovu se mi rozbuší srdce z toho, že je to Adamova dlaň. Snažím se zachovat klidnou tvář, ačkoliv to jde ztežka. Dokud nedojdem do třídy, pořád má na mém boku dlaň a kupodivu mi to ani moc nevadí....
