Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)

Zpátky doma

„Nialle já-já" odmlčela jsem se. „Pojedu s tebou k tobě domů" řekla jsem s lehkým úsměvem. „Ne ke mně, ale k NÁM domů" řekl rázně. „Miluju tě a nikdy tě nechci ztratit" řekla jsem, jenže jsem si až potom uvědomila, co jsem řekla. Já se mu přiznala. Sklopila jsem oči. „Já tebe taky zlato" řekl s úsměvem a políbil mě. Tak moc mi chyběl, nechápu, jak jsem to bez něj mohla vydržet.

„Hele kluci, El a Soph já-já....vadilo by vám, kdybych se přestěhovala zpátky k Niallovy?" zeptala jsem se nesměle. „Vyšlo to" křikli všichni. „Konečně jste zase spolu. Jste spolu sladcí" řekla El. Já na ni jen hodila nechápavý výraz. „Tak si běž zabalit věci, já pak pro to přijdu" šeptl mi do ucha Niall, já jen přikývla, vyběhla schody a začala balit všechny svoje věci.

„Nialleeeeee!!" křikla jsem. Slyšela jsem dupot po schodech, pak se otevřeli dveře a v nich stál vyplašený Niall. „Co se děje lásko?" zeptal se starostlivě. Začala jsme se smát. Byl to nekontrolovatelný záchvat smích. „Nic se nestalo, jen že už mám sbaleno" řekla jsem asi po 5 minutách, kdy jsme se uklidnila. „Uff, já se lekl, to mi už nedělej" oddechl si Niall. „Tak pojedeme už, jsem docela unavená" „Jo tak pojď,rozloučíme se a pojedeme" řekl, dal mi pusu na tvář, vzal kufry a odešel. Já se naposled porozhlídla po pokoji, jestli mám vše.

Sešla jsem schody, všichni byli nastoupeni v předsíni a čekali, až sejdu schody. „Budeš nám chybět" řekl Louis. „Však vy mě taky" řekla jsem a objala je všechny, jenže to by nebyl Harry, kdyby mě neplácl po zadku. „Héj to můžu jen já, můj majetek" řekl ochranářsky Niall. „No tak brzdi, to je můj majetek" řekla jsem hrdě. Všichni jsme se zasmáli. „Však se budeme vídat, to se neboj, o to se postaráme" mrkl na mě Liam.

„Tak můžem vyjet?" zeptal se Niall, když jsme seděli v autě. „Jo, můžeme" šeptla jsem. „Neboj, nevidíš je naposled, budeme se vídat častěji" řekl konejšivě a pohladil mě po ruce. Jen jsem přikývla a zavřela oči.

NIALL:

I když je to k nám domů jen pár minut, Am stihla usnout. Nedivím se jí, je toho na ní teď moc. Přijeli jsme k nám, Am pořád spala. Vyndal jsem všechny kufry z auta, zanesl je domů a teprve potom jsem šel pro svou princeznu. Byla tak sladká, když spala. Vzal jsem ji do náruče a opatrně přenesl do poschodí, do ložnice a nakonec položil na postel. Zakryl jsem ji, dal jí pusu na čelo a chystal se odejít, jenže mě zastavil její hlásek. Byl rozespalý.

AMBER:

Věděla jsem, že mě Niall přenesl do postele. Dal mi pusu na čelo a chtěl odejít. Myslela jsem si , že už odešel, proto jsem řekla „Miluju tě, nejvíc na světě" . Pak jsem zjistila, že je pořád v pokoji. Měla jsem zavřené oči a dřímala, ale i přes to všechno jsem cítila, že přišel ke mně, políbil mě a řekl „Taky tě miluju, víc než si myslíš" odešel a já hned upadla do hlubokého spánku.

NIALL:

Miluju ji. Už nikdy ji nenechám odejít ze svého života. Zavřel jsem dveře, sešel schody a dal se do uklízení a vybalování věcí z kufru. Vím, je to spíše ženská práce, ale mě to baví. Asi po 2 hodinách jsem se osprchoval a lehl si vedle Am, která již pravidelně oddechovala. Přitáhl jsem si ji blíž, obejmul a usnul. Hned se mi usíná lépe, když je vedle mě žena mého života.

Po 14 dnech

AMBER:

Žiju s Niallem, jako jeho právoplatná partnerka. Miluju ho a on zase mě. Pořád mi nosí květiny. Dneska má moje matka narozeniny. Nevím jestli ji mám zavolat, nebo nemám. „Nialle?" zeptala jsem se zoufale „Copak zlato?" zeptal se. „Dneska má moje mamka narozeniny, mám ji zavolat?" „Asi jo, je to slušnost, třeba se změnila a lituje toho" řekl „Tak dobře" usoudila jsem a už brala telefon do ruky. Než jsem však stihla vytočit její číslo, začal zvonit. Neznámé číslo. „Prosím, tady Amber Andersnová" řekla jsem. „Dobrý den, jste Lenka Andersnová?" „Ano jsem, změnila jsem si jméno, co potřebujete a kdo jste?" zeptala jsem se. „Doktor Vladimír Kostka, Nemocnice v Brně. A volám, protože......."