Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)

Niall

Zpíval ho Niall?! Co ten tu dělá? Tak já odjedu, abych na něho zapomněla, a on přijede sem? Co je to za logiku a proč ksakru zpívá sólo od Luka? Pak jsem se zaposlouchala do textu písně a hned je mi jasné, proč to zpívá. On se mi omlouvá. Dozpíval, a já se už otáčela, že odejdu. Zastavil mě jeho hlas „Prosím neodcházej. Já vím, že jsem ti hodně ublížil a taky vím, jak si trpěla. Byl jsem vůl, že jsem tě nechal, a ještě k tomu jsem chodil s tou barbínou. Moc mě to mrzí a věř mi, že si to budu vyčítat do konce života. Omlouvám se ti, strašně moc tě miluju Lenko. Nechci o tebe přijít a doufám, že mi odpustíš" dořekl. Já se rozplakala. Proč mi to dělá tak těžké. Já ho miluju, ale on mě nechal být. Dá se tohle odpustit? Možná bych měla. Myslela jsem si. Slzy mi tekly proudem, viděla jsem rozmazaně. Otočila jsem se a vyběhla z haly. Nemohla jsem tam zůstat.

NIALL:

Zazpíval jsem sólo od Luka. Řekl jsem, co jsem si nacvičoval. Plakala. Zase plakala kvůli mně. Otočila se a rozeběhla se pryč. „Lenko!" „Leni!" křičel jsem na ni. Ona však, jakoby mě neslyšela. Slezl jsem z pódia a vydal se za ní. „Nialle!" zastavil mě hlas všech kluků, otočil jsem se „Hodně štěstí" usmáli se a já běžel za ní. Vyběhl jsem z haly a viděl, jak Lenka běží po cestě, ale zakopla a upadla. Rozutíkal jsem se za ní.

LENKA:

Vím, že běží za mnou, ale snažím se ho ignorovat. Přes slzy, které mi zaplnily oči, nevidím na cestu. A to je taky příčina toho, že padám na zem. Nemám sílu se zvednout, a tak si sednu, přitáhnu si nohy k tělu a pláču. On ví, že ho miluju, a potřebuju se s tím vším vypořádat bez něj, ale on si přijede, abych ho měla na očích. Myslím si . „Lenko, jsi v pořádku?" přilítl za mnou Niall . „Co tu děláš?" zeptala jsem se plačtivě. „Chtěl jsem tě vidět, to zaprvé. A za druhé, moc tě miluju a nechci o tebe přijít. Musel jsem to udělat, jsem rád, že tě zase vidím. Chyběla jsi mi, strašně moc" řekl smutně a chtěll mě obejmout. Já však uhla. „Nialle, já tě milovala, miluju a milovat budu. A ty to moc dobře víš, chtěla jsem se s tím vypořádat a smířit se s tím, že jsi si našel jinou, ale nejde to. Pořád tě mám ráda. Ale nejde to, nemůžu ti tak rychle odpustit"

„Zlato, mě je to moc líto, nechtěl jsem. Říkali ti kluci, co se stalo, když tě Harry odnesl do pokoje?" „Ne neřekli" řekla jsem uplakaně. „Já- já slyšel jsem všechno, co ti Simona říkala. I to, jak ti dala facku. No víš, že jsem tam pak vlítl." Odmlčel se a já jen kývla na souhlas „No, když jsi skočila Harrymu do náruči, záviděl jsem mu. Chtěl jsem tě utěšovat já. No, ale když tě Harry odnesl, Louis mi řekl, že mám odejít. Mezitím jsem se však rozešel se Simonou a měl jsem co dělat, abych ji nedal taky facku. Pak jsem si vše uvědomil. To, že mi kluci říkali celou dobu pravdu, to, že jsem ti strašně ublížil, a toho doteď lituju. Pak jsem odešel, ale kdybys nechtěla abych odešel, tak bych tam zůstal, a snažil se tě dostat zpět." Dořekl a lehce se usmál. Natáhl ruku k mé tváři a setřel mi slzy.

„A co děláš tady?" zeptala jsem se už klidnějším hlasem. „No, jak bych to řekl" odmlčel se a poškrábal se na zátylku. „Kluci mi hodně pomohli, byl jsem s nimi pořád v kontaktu, a jelikož chtějí, abychom byli spolu, tak mi pomáhali. Hodně. Všichni o tom věděli, že dnes přijedu, jen tobě se nic neřeklo." Usmál se. „Tak proto byli kluci i holky takoví divní a tajemní" řekla jsem si pro sebe.

„Takže mi odpustíš?" zeptal se Niall. Mám mu odpustit nebo ne?

Táááááákže další kapitola, no sama jsem zvědavá, ,co vymyslím. Jinak moooooooc děkuju za víc než 470 reads. Moc děkuju. Jinak jako vždy, jestli se kapitola líbila, tak votes nebo koment.

LOVE YOU :*