Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)

Nečekaná věc

O 5 dní později

Máma už je pohřbená. Včera měla pohřeb. S Niallem jsme vše zařídili, přichystali a v neposlední řadě jsme prodali dům. Takže mi na účtu přistálo 4,5 milionu korun. Všechny věci, které byly v domě jsme zabalili a poslali do Londýna k nám domů. Kluci, El a Soph vědí, že jsme v Česku a taky proč tu jsme. Utěšovali mě. „Tak zlato, máme všechno. Klíčky jsme předali novým majitelům, takže definitivně opouštím Českou republiku" řekla jsem Niallovy před domem. „Tak dobře, jsem rád, že budeš pořád v Londýně. Budu tě mít pořád u sebe, nikam tě nepustím" řekl se smíchem Niall. Já se taky zasmála. Smutek už mě přešel, můj život jde dál.

V Londýně

Po týdnu jsme doma. Je tu spoustu krabic, a já nevím, kam s nimi. „A nedáme je na půdu?" zeptal se Niall. „Ty máš tady půdu?" zeptala jsem se překvapeně. „Omyl. MY tady MÁME půdu. Zlato, nebydlím tu jenom já. Ale bydlíme tu MY dva. Spolu. Jako pár." „Dobře tak to tam dáme" řekla jsem se smíchem.

„Tak to je poslední krabice" řekla jsem, když jsem ji dávala k ostatním. „Tak to by jsme měli. Teď je tady ještě jedna věc, kterou bychom měli udělat" řekl Niall s perverzním výrazem. „Hmm..." zamyslela jsem se. „No to bychom měli" řekla jsem a zasmála se. Niall mě chytl do náruče a nesl do ložnice.

**

„Co si dáš k večeři zlato?" zeptala jsem se Nialla, který seděl v obýváku a díval se na televizi. „Co třeba pizzu?" „Tak dobře, zkusím ji udělat" řekla jsem a začala vytahovat věci na těsto.

O 30 minut později

„Zlato jííííídlooo" křikla jsem. Ani né za minutu přiběhl udýchaný Niall a rozhlížel se po kuchyni. Začala jsem se smát. „Čemu se směješ?" zeptal se pobaveně „Tvému vý-výrazu" vydala jsem ze sebe.

„Tak dobrou chuť" „Tobě taky" řekl Niall. „Fje fo výforný" řekl s plnou pusou Niall. „To jsem ráda" zasmála jsem.

O 1 měsíc později

Dneska už podruhé klečím a objímám záchodovou mísu. Pořád zvracím. Nevím proč? Snědla jsem něco špatného, nebo .......... Počkat to ne. To se nemohlo stát. Vyčistila jsem si zuby a sedla si na židli. „Zase si zvracela zlato?" zeptal se Niall. „Jo zase" řekla jsem vyčerpaně. Poslední 3 dny je mi mizerně.

Jinak s Niallem jsme stále spolu, bydlíme společně ve stejném domě a celkově je všechno úžasné. S klukama a s holkama se vídáme skoro každý týden, takže jsme v kontaktu.

Teď mi ale dělá problém to zvracení. Co když jsem těhotná? Čas by možná odpovídal, ale nemohlo se to stát. „Nialle?" „Ano?" „Chtěl bys někdy dítě?" zeptala jsem se opatrně. „No někdy určitě ano. Proč se ptáš?" řekl „Jen tak mě to napadlo" zamluvila jsem to. Fajn, jen se uklidni a začni myslet.

„Ahoj Soph" řekla jsem do telefonu. „Ahoj Am, jak se máš?" zeptala se vesele. „No o to právě jde. Mohli bychom se sejít u lékárny u nás na rohu?" zeptala jsem se. „Jo jasně za hoďku jsem tam"

„Ahoj Soph" obejmula jsem ji „Ahoj, tak co se děje?" zeptala se. „Já-já jsem asi těhotná. Jdu pro těhotenský test, a ttebe potřebuju jako oporu." „Panebože, to je úžasný. Já budu teta" výskla Soph „Ticho, já nevím jestli je to stoprocentní, ale úžasné to nebude. Niall řekl, že by dítě chtěl, ale až v budoucnu. Nenápadně jsem se ho zeptala" řekla jsem sklesle. „On to pochopí. A bude mít radost, jestli jsi těhotná. Tak pojď, jdeme ho teda koupit" vzala mě za ruku a táhla do lékárny.

U nás doma

„Tak co, už je to hotový?" ptám se Soph. „Už se mě ptáš podesáté za 2 minuty. Musíš počkat ještě 8 minut" řekla nasupeně Soph. „Já to asi nezvládnu" šeptla jsem.

„Tak se na to podíváme." Řekla Soph. Ještě že Niall musel jet do obchodu, takže jsme tady samy. „Jsou tam 2 čárky Am. Jsi těhotná" řekla radostně Soph. „To je můj konec" šeptla jsem a sesunula se na zem.

NIALL:
Vešel jsem domů. Nikde nikdo nebyl, jen jsem poznal, že je u nás Soph. Má na botníku kabelku. Šel jsem přes obývák, když jsem uslyšel pláč z koupelny. Zastavil jsem se před pootevřenými dveřmi a poslouchal. „Am, neplakej. Vždyť je to skvělé. Budeš mamina a Niall bude táta. Bude mít radost. Vždyť jsi těhotná." Řekla ji Soph. „O-on s-se se mnou rozejde." Šeptla plačtivě Am.

Já budu táta. To není možné. Otevřel jsem dveře a vstoupil. „Já budu táta?" zeptal jsem se.