Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)

Máma

„A volám, protože Vaše matka.." nedořekl to, jelikož jsem ho přerušila. „Co je s mámou?" zeptala jsem se vyplašeně. I když mi řekla hnusné věci, stejně jí mám ráda. Je to moje máma. „Vaše matka před hodinou umřela, je mi to líto, upřímnou soustrast." „Panebože, to není možné, byla zdravá" řekla jsem si spíše pro sebe. „Slečno Andersnová, potřebujeme, abyste přijela, Vaše matka vás určila." „Jak jako určila?" „No, musíte vše obstarat, a navíc nechala vám tu dopis, ona... měla rakovinu. Asi vám to nechtěla říkat" to bylo poslední co jsem slyšela. Vypla jsem telefon a padla na zem.

Schoulila jsem se do klubíčka a plakala. Nevnímala jsem realitu, jen můj pláč a otřesy těla, které byly vyvolány pláčem.

NIALL:

Zničehonic spadla Am na zem a začala nekontrolovatelně brečet. „Am, co se stalo?" „Am, no tak mluv se mnou" „Zlato" nereagovala. „Zlatíčko, co se stalo, kdo ti volal?"

„Taky mi říkala zlatíčko." Šeptla a dál plakala. „Kdo ti tak říkal, zlato mluv se mnou" byl jsem zoufalý, nevěděl jsem, co dělat. „Volal mi doktor" řekla nepřítomně a koukala na zeď. „Jaký doktor?" zeptal jsem se. „Máma" řekla jediné slovo a mě bylo hned jasné, co se stalo. „Tvoje máma umřela, že ano?" zeptal jsem se opatrně. Jen kývla a rozbrečela se ještě víc. „To je mi líto. Pojď ke mně zlato" řekl jsem jemně a vtáhl ji do objetí.

„Ani jsem se s ní nerozloučila. Ona měla rakovinu, ne-neřekla m-mi o tom. Ne-nechala mě ta-tady sa-samotnou" šeptla mi do trička. „Nejsi tady sama. Máš mě, kluky, El a Soph" uklidnil jsem ji. „musím- musím tam jet. Zařídit pohřeb. A navíc. Nechala mi tam prý dopis." Řekla už o něco klidněji.

AMBER:

Sedím v letadle. Vedle mě sedí Niall. Říkala jsem mu, že to zvládnu, ale on né, že musí jet se mnou. Položila jsem si na něj hlavu a usnula.

**

„Zlato... jsme tady" šeptl mi Niall do ucha. „Jo už vstávám" řekla jsem rozespale.

Vylezli jsme z letiště a vydali se směr nemocnice. Není to tak daleko, takže jsme šli pěšky.

„Dobrý den, jsem Amber Andersnová, dříve Lenka. Jste pan doktor Kostka?" zeptala jsem se. „Ano, tak pojďte se mnou do ambulance. A tady pán? Jde s vámi?" zeptal se „Ano, je to můj přítel" řekla jsem a otočila se na Nialla. „Niall Horan" představil se.

„Takže vaše matka umřela na rakovinu žaludku. Touto nemocí trpěla již 5 měsíců. Její stav se však zhoršil, proto této nemoci podlehla." „To není možné. Můžu ji ještě vidět?" „Ano jistě, osobně vás k ní zavedu. A tady.." vytáhl z šuplíku obálku „Tady je ten dopis. Dávala mi ho se slovy: Dejte to mé milované dceři a řekněte, že jsem ji milovala" jakmile jsem chytla dopis do rukou, rozplakala jsem se.

„Jsem tu s tebou" chytl mě kolem ramen Niall. Jen jsem se na něj vděčně podívala a vydala se za doktorem, který šel k nějakým železným dveřím. Vešli jsme dovnitř a uviděli chladící boxy. Hned mi bylo jasné, že tady je máma. Prozatím. Doktor jeden otevřel. „Tak já Vás tu nechám o samotě" „děkuju" špitla jsem, vymanila se z Niallova sevření a vydala se k boxu. Odhrnula jsem bílou plachtu a uviděla ji. Mámu. Mrtvou. Niall mi přisunul židli. Sedla jsem si a pohladila mámu po vlasech. „Mami" řekla jsem plačtivým hlasem. „To není možné...mami neumírej. Je to jen sen...nechci abys umřela. Mám tě strašně ráda... Jen se probuď.......prosíííím" vzlykala jsem a objímala její mrtvé tělo. „Zlato, ona už se neprobudí" řekl smutně Niall. „musím vše zařídit, pomůžeš mi?" zeptala jsem se nepřítomně „Samozřejmě že ano" řekl Niall a pohladil mě po vlasech.

Večer

Jsme s Niallem v našem starém domě. V nemocnici jsem se potkala s přítelem od mámy. Byl celkem fajn. Niall si šel lehnout, já však sedím v kuchyni a před sebou na stole mám obálku od mámy. Pomalu ji otevřu a začnu číst úhledné písmo, které bych poznala kdekoliv. Bylo od mámy.(Pusťte si písničku)

Milá Lenko,

Když se ti dostal tento dopis do rukou, znamená to, že jsem již mrtvá. Nebuď smutná. Je mi tady nahoře určitě dobře. Vím, neřekla jsem ti o té rakovině, ale nechtěla jsem tě tím zatěžovat. Proto jsme odjeli do Anglie. Jsou tam dobří doktoři, kteří mě mohli uzdravit. Nevěděla jsem, že se to vše tak zkomplikuje. Moc mě mrzí ta poslední hádka. Chci, abys na mě vzpomínala v dobrém. A nezapomeň. Miluju tě nejvíc na světě. Ber to s nadhledem a na všem hledej něco pozitivního. Např. jsem už zase s tvým otcem. Lenko, buď na sebe opatrná, budu na tebe dávat pozor ze shora. Budu s tebou na každém tvém kroku. Nikdy na mě prosím nezapomeň. A abych nezapomněla. Drž se Nialla. Miluje tě, jde to na něm poznat. Pozdravuj ho a vyřiď mu, že tě svěřuji jemu. Ať se o tebe stará, jinak ho budu chodit strašit. A ty víš, že jsem toho schopná. Dům klidně prodej, hlavně buď s Niallem a buďte šťastní. Moc tě miluju a jsem na tebe pyšná.

Navždy, tvá MÁMA

Dočetla jsem nahlas. Plakala jsem. Strašně mi chybí. Nemohla mi odejít. Já to nezvládnu. „Leni" slyšela jsem hlas, který jsem tak potřebovala. To není možné, mám halucinace, jsem psychicky na dně. „Leni" znovu. Zvednu hlavu, před sebou vidím.... Mámu s tátou?! „Mami....Tati" řeknu překvapeně. „Ahoj zlatíčko naše" „Tak strašně mi chybíte" vzlykla jsem. „Zlatíčko netrap se. Je nám spolu dobře. Budeme na tebe dávat pozor, samozřejmě i na Nialla. Hlavně se už netrap, ano" „dobře, a už se nejmenuju Lenka, ale jsem Amber. Nechala jsem se přejmenovat. Ale jak to, že vás vidím?" „ Je to taky naposledy, co nás vidíš naposledy. No naposledy... až umřeš, budeme zase všichni spolu. Jenže první musíš žít svůj život. Tak nezapomeň. Dáváme na vás pozor, milujeme tě." Dořekla máma a když jsem na chvíli zavřela oči a pochvíli je otevřela, nebyli tam.

„Mamíííí" „Tatíííííí" zakřičela jsem na celý dům.

NIALL:
„Mamíííí" „Tatíííííí" vzbudil mě křik Amber. Vyběhl jsem z pokoje a utíkal do kuchyně. Odtud se křik ozýval. Am seděla na židli, hlavu v dlaních a její tělo se třáslo pod náporem vzlyků. „Lásko, co se stalo?" zeptal jsem se ustaraně. Bylo mi jí líto.

„Nialle, já-já četla jsem ten do-dopis" odmlčela se, popotáhla a pokračovala „Když- když jsem dočetla, tak se přede mnou objevili" řekla a dívala se na jedno místo před sebou. „Kdo se tady objevil?" zeptal jsem se „Máma s- s tátou. Oni mi řekli, že jsou spolu šťastní, a že mě svěřují tobě. A že mě miluješ, a že se nemám trápit, ale užívat si života s tebou" řekla už o něco klidněji. „No tak vidíš lásko, jsou spolu šťastní , tak už se netrap a pojď spát, ano?"

AMBER:

Ještě jednou jsem se podívala na místo, kde ještě před chvílí stáli mí rodiče. „Dobře" řekla jsem, zvedla se ze židle, schovala dopis do kabelky a odebrala se do ložnice spát.