Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)

Nový domov

Nejde mi napsat věnování, takže tuhle kapitolu výjimečně věnuju @Simonkaa123

Děkuju moc za podporu, vážně děkuju moc. :* A teď, užijte si kapitolu.

Píp, píp, píp probouzí mě zvuk mého budíky. Počkat, tohle není zvuk mého budíku. Pomyslela jsem si. Porozhlédla jsem se po pokoji a zjistila jsem, že jsem v nemocnici. Pak jsem si začala vzpomínat. Oběd, Niall, náhrdelník, umývání nádobí, rozbitá sklenička, křik Nialla. Vzpomněla jsem si na vše.

U mé postele jsem viděla spící postavu, držela mě za ruku. Byl to Niall. „Nialle" řekla jsem chraplavým hlasem.

NIALL:

„Nialle" slyším hlas mé drahé přítelkyně. Asi mám halucinace, měla by ještě spát. Ale pro jistotu, jsem otevřel oči a viděl jsem její krásné oči.

LENKA:

Škubl sebou a podíval se na mě. „Lásko ty ses probrala, měl jsem strašný strach, jak jsem tě viděl v té kuchyni v kaluži krve" řekl smutným hlasem. „Neboj se, už jsem v pořádku" řekla jsem stále chraplavým hlasem. „Zlato zavolám doktora, ať se na tebe podívá jo?" zeptal se mě a já jen přikývla. Po návštěvě lékaře jsem se dozvěděla, že budu mít nějakou dobu sádru, a pak ortézu. A že nesmím tu ruku nijak zatěžoval, takže se sama ani nenajím.

„Lásko, já ti chci něco říct" začal Niall a já se začala bát „Řekni, že mě neopustíš" řekla jsem se slzami v očích. „Jak tě to mohlo napadnout, to bych neudělal, já ti chci říct" zase se odmlčel a já nedočkavostí hořela „Miluju tě" dořekl to a políbil mě. „Taky tě miluju" řekla jsem mezi polibky.

„Ahoj zlato, moc jsem se o tebe bála" řekla mamka když vešla do pokoje. „Ahoj mami, jsem v pohodě, neboj" řekla jsem a usmála. „Řekl ti Niall, to, co jsem mu říkala já?" zeptala se a já se podívala na Nialla a pak zpátky na mámu. „Né, co my měl říct?" zeptala jsem se s obavami.

„No věci se mají tak.." odmlčela se „musím odjet do Česka" řekla. Já jen zalapala po dechu. „Ale vždyť jsme se sem odstěhovali, abychom tu už zůstali. Já nechci zpátky, mám tu svou pravou lásku, konečně jsem našla svého princ." Řekla jsem rozhořčeně a podívala se na Nialla, který se jen usmál dlouze políbil „A já zase našel svou princeznu" řekl a políbil mě znovu. „Vy jste ták sladcí" rozplývala se nad námi mamka. Já se jen usmála a Niall mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty.

„Leni nemusíš jet se mnou" pokračovala mamka. „Ale já teď nemůžu být doma sama, a nemůžu ani chodit do práce" řekla jsem smutně. „ No a my s Niallem jsme to vyřešili" řekla mamka radostně. „Budeš u mě lásko" řekl najednou Niall a já vykulila oči. „To přece nejde Nialle, nemůžu tě obtěžovat a ještě abych oxidovala u tebe doma. To nejde" řekla jsem „Lásko já jsem to sám navrhl, a dokonce rád. Budu ten nejšťastnější kluk pod sluncem, když budeš bydlet se mnou." Řekl a usmál se. „No já nevím, je to tak narychlo, vážně tě nebudu obtěžovat?" zeptala jsem se. „Zlato, ty nikdy nebudeš obtěžovat, i kdyby já nevím co. Ty si moje slunce, ty jsi světlo mého života" řekl a políbil mě. „No tak dobře" řekla jsem. „Tak dobře, spadl mi kámen ze srdce, že se to vyřešilo, ona totiž tvoje babička Jana je vážně nemocná, proto musím zpátky a nevím kdy se vrátím" řekla mamka a já jen přikývla.

„Věci už máš u mě" pokračoval za mamku Niall. „Jak jste to tak rychle stihli?" „No jsem prostě dokonalej" řekl „Ale tady má někdo velké ego, že" řekla jsem a zasmála se.

„Tak já vás tu nechám, zlato opatruj se, už musím na letiště, zavoláme si jo?" řekla mamka „Jasně mami „ přikývla jsem a objali jsme se.

PO TÝDNU:

Konečně už jdu domů z nemocnice. No teda domů ne, jdu bydlet k Niallovi, abych to upřesnila. Niall za mnou chodil každý den. Je to moje zlato. S mamkou jsme si taky volali, prý je na tom babička dost špatně. Za 30 minut tu má být Niall.

NIALL:

Mám ještě 30 minut, zajedu do květinářství a koupím své květince květinu.(to znělo divně) Kupil jsem kytici růží a jel do nemocnice. Byl jsem tam přesně na čas.

LENKA:

Vešel do pokoje Niall s kyticí růží. „Pro koho jsou ty růže?" zeptala jsem se, i když jsem věděla, komu jsou určené. „Pro tu nejkrásnější dívku pod sluncem, kterou nade všechno miluju, takže logicky jsou po tebe" usmál se a podal mi ji. „Taky tě miluju a děkuju moc" řekla jsem a políbila ho.

Podívala jsem se po pokoji, jestli mám vše a když jsem usoudila, že ano, vzala jsem tašku do levé ruky a rozešla se ke dveřím. Jenže mi tašku někdo vytrhl, přesněji Niall. „Moje princezna nebude nosit nic, já ji budu i krmit" řekl a zasmál se. Já taky, jeho úsměv je neodolatelný.

Přijeli jsme před jeho dům, no dům, to není to správné slovo, je to vila. Ale nádherná. Odepla jsem si pás a levou rukou si otevřela dveře, jelikož pravou mám v sádře a v šátku.

„Vítej doma" řekl Niall a usmál se. „Děkuju, ale pořád se cítím divně, přijde mi, že tě využívám" řekla jsem a podívala se na něho. „Tak to se neboj, jsem moc rád, že s tebou budu celé dny, a krmit tě, dívat se spolu na telku" asi se zasnil. „Tak pojď ty šmudlo" řekl a odemkl mi dveře.

Ukázal mi přízemí, to se skládalo z obýváku, jídelny, kuchyně koupelny a druhé patro se skládalo z ložnice, pokoje pro hosty, pracovny a koupelny. Prostě sen. „Kde budu spát?" zeptala jsem se, nevěděla jsem jestli v pokoji pro hosty, nebo v ložnici s Niallem. „No jak chceš, věci máš v ložnici ve skříni, a ne, nevadí mi, že budeš se mnou sdílet postel, budu jen rád, pokud ti to nebude vadit" „Noo, pokud ti to nevadí, tak budu spát s tebou v jedné posteli, sama bych se asi bála" řekla jsem a mrkla na něho, přičemž se on hned rozesmál.

„Tááák a teď šup do postele, doktor nakázal klidový režim, takže žádný odmlouvání a šup, šup, šup." Řekl Niall a hnal mě do ložnice. Já se šla do koupelny převléct do pyžama a pak jsem si šla na příkaz generála Nialla lehnout.

„Už se to nese, tady máme tu naší zlomeninku, teď tě nakrmím těmi výbornými palačinkami a pak se kouknem na film, jo?" řekl Niall „To nemyslíš vážně, že mě budeš i kmit, že ne zlato?" zeptala jsem se se smíchem. „No to teda myslím a smrtelně vážně, lásko moje." Řekl a pokračoval „Tákže otevři pusinku, letadélko letíííííí a přistává" říkal, když mi dával do pusy kousek výborných palačinek.

Tak tohle jestli přežiju, tak jsem šampión pomyslela jsem si.

Táááááááákže, další kapitola je na světě. Doufám, že sem vás potěšila. Prosím o nějaký komentář, co říkáte na kapitolu. Trochu jsem to zpestřila. :D No doufám, že stihnu napsat kapitolu zítra. Jedu na soutěž se školou, takže doufám , že to stihnu. A abych nezapomněla, DÍKY MOOOOC ZA READS. ZA 4 DNY UŽ PŘES 50 READS, DÍÍÍÍÍÍÍKY MOOOOOOC. Moc si toho vážím, samozřejmě díky i za komentáře i votes díky moc. LOVE YOU