Telefonát

122 2 0
                                    


„Proč jsi to udělal, néééééé" probouzí mě už 3 den noční můra, z mého klidného spaní. Pokaždé se mi zdá jeden a ten samý sen. O tom, jak jsem viděla Nialla s tou blonckou. Pokaždé přemýšlím, že to nemuselo být, tak, jak to vypadalo. Třeba se na něho vrhla, co já vím. No to už se asi nedozvím. Asi je s tou Barbie a je s ní šťastný. Každý večer pláču, utápím se ve smutku.

Život bez něj, není život. Jen přežívám. Jsem stále smutná, nudím se, nic mě nebaví. Jsem jen tělo bez duše. Hold jsem se asi spletla, není to princ na bílém koni. Každý den se mi Niall snažil volat, já to pokaždé ignorovala, stejně jako všechny SMS od něj. Psal mi jak mu chybím, že to tak nebylo atd...

Podívám se na hodiny, vím, že už neusnu. Je 6 hodin ráno. Jdu si udělat snídani, osprchuju se a obleču. Dívám se na televizi, zrovna dávají ten nekonečný seriál, jménem Ulice.

NIALL:

Furt jí píšu, volám a ona to ignoruje. Nedivím se, taky bych to ignoroval. Napíšu jí znovu, napíšu tam jak to doopravdy bylo

Ahoj Leni,

rád bych ti to vše vysvětlil, když mi nezvedáš telefon, tak ti to napíšu. Když jsi odešla do parku, šel jsem dělat oběd. Někdo zvonil, myslel jsem, že sis zapomněla klíč, tak jsem šla otevřít a tam stála ta kráva. Jmenuje se Simona, byla to moje přítelkyně. Podvedla mě. Začala mi říkat, že to byl úlet, a že mě stále miluje. Řekl jsem doslova „Ty jsi taková barbína, že ti už chybí jenom Ken" . Jenže ona se na mě vrhla , a začala mě líbat. Chtěl jsem ji d sebe odtrhnout, ale nešlo t, pak jsi přiběhla ty, a odtáhla ji za vlasy. Dala si nám facku, kterou jsem si zasloužil. Pak jsi si začala balit kufry a mě se nahrnuly slzy do očí. Jakmile jsi odešla, vyhodil jsem ji, pak jsem se složil. Poprvé jsem brečel kvůli dívce. Strašně mi chybíš, miluju tě strašně moc. Lásko, prosím odpusť mi. Bez tebe nejsem kompletní.

S láskou Tvůj Niall

Klikl jsem na odeslat a doufal, že mi aspoň odepíše.

LENKA:

Píp, píp zazvonil mi telefon, oznamující, že mám novou zprávu. Od Nialla, tak co si vymyslel tentokrát. Pomyslela jsem si. Četla jsem pozorně každý řádek jeho tzv. dopisu pro mě. Když jsem to dočetla, vystřelila jsem z gauče, obula si boty, vzala bundu do ruky, telefon dala do kapsy, a se slzami v očích jsem vyběhla ven.

Nevím, kam jdu, přece jenom jsme u babičky a já to tady moc neznám. Vidím park, a tak tam vyrazím. Sednu si na lavičku a otřu si slzy které mi po cestě spadly z oka, a dělaly si mokré cestičky na mém líčku.

Nialle proč mi to ztěžuješ. Já nevím, co si teď mám myslet,. Říkala jsem si v hlavě. Přeposlala jsem zprávu mamce, a napsala k tomu, aby mi na to řekla její názor. Po chvíli mi zavibroval telefon. Mamka píše, že si to myslela, že by to Niall nikdy neudělal. Mám mu prý zavolat.

No tak to bych nedokázala, nedokážu s ním mluvit. Jen mu asi po 4 dnech napíšu první SMS, stojí v ní Nevím, co si mám myslet Nialle. To je vše, co jsem napsala.

NIALL:

Píííp. Ozve se můj telefon. Nevím, co si mám myslet Nialle. Napsala Lenka. Měl jsem takovou radost, že aspoň něco napsala. Zavolám jí, už to nemůžu vydržet bez ní. Najdu si její telefonní číslo, mám ji uloženou jako Láska mého života .

LENKA:

Začne mi hrát písnička Little things, která znamená, že mi volá Niall. Vezmu mobil do ruky a přemýšlím, jestli mám hovor příjmout. Nakonec přejedu prstem po obrazovce, což znamená přijmutí hovoru. Nic neříkám, jen držím mobil u ucha.

Zlato, jsi tam? Zeptá se Niall, jen přikývnu. Neuvědomím si, že mě nevidí. Jo jsem tady. Řeknu krátce. Ani nevíš, jak moc jsem rád, že si mi to zvedla. Řekl a pokračoval. Když jsi odjela, brečel jsem, hodně mi chybíš lásko, vrať se mi. Dořekl a mě začali téct slzy z očí. Nialle já nemůžu, nedokážu to. Řekla jsem uplakaným hlasem. Miško ty pláčeš? Zeptal se smutně. Neplakej prosím, né kvůli mně. Přijedu za tebou a všechno ti povím, vše ti vysvětlím, udělám cokoliv, aby ses ke mně vrátila. Dořekl Niall.

Já, já nevím řekla jsem. Nevím jestli bych zvládla tě vidět, strašně mi chybíš, jenže .... Ahrrrrr to je tak těžký Nialle. Řekla jsem a zase se rozplakala. Princezno jestli nechceš, abych přijel, tak já nepřijedu, nebudu tě nutit. Řekl Niall do telefonu Já chci abys přijel ale nevím, jestli to zvládnu psychicky. Dořekla jsem a trochu se usmála. Tak dobře, zítra jsem u vás, jako na koni. Jen mi řekni vaši adresu. Řekl a na konci jsem poznala že se usmál.

Adresa je Blažná 12..... a začala jsem mu diktovat celou adresu i město, kde jsme teď u babičky. Dobře, tak zítra ve 2 hodiny odpoledne jsem u tebe zlato, miluju tě strašně moc. Dořekl a já se usmála Taky se těším a zároveň bojím . Mám tě ráda Nialle. Řekla jsem do telefonu a ukončila tím náš rozhovor.

2 hodiny jsem strávila v parku. Přišla jsem k babičce a už tam byla i mamka. Vše jsem ji řekla a ona se usmála a obejmula mě. Pustili jsme si televizi a až do večera jsme se dívali a povídali si. Sem tam za námi přišla babička a pokecala s námi.

Šla jsem spát, a něž jsem usnula myslela jsem na zítřek, jak dopadne.

Táááááákže další kapitola na světě. Přijde mi taková nezáživná, ale co už. Moc si vážím vašich reads. Už přes 60 reads, díky moooooc. Asi nebudu moc vykecávat, takže jako obvykle jestli se příběh líbil tak votes nebo koment. Díky moc

LOVE YOU :*


Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)Kde žijí příběhy. Začni objevovat