„Zlato nemusíš se ničeho bát, oni si tě zamilují. A podle toho, co říkala mamka, se na tebe těší." Řekl konejšivě Ni. „Dobře. Pokusím se bít v pohodě" usmála jsem se a políbila ho.
**
„Let 16753 je připraven k odbavování. Prosím dostavte se do 2 budovy letiště" „To je naše zlato, pojď" zvedl se ze země Ni a bral kufry. Já jsem šla za ním, jako poslušný pejsek. Když jsem se prodírala davem lidí, narazila jsem do nějaké slečny. „Promiňte, nechtěla jsem do vás narazit" omluvám se ji. Když se však otočí, proběhne mi mráz po zádech. „Co ty tady chceš?" zeptala jsem se ji. „Jedu za svým přítelem. Co ty tady ty k*rvo, už máš zpět svého Nialla? Je to kretén namyšlenej" „Už nikdy si neber do pusy mě nebo Nialla Simono!" křiknu na ni.
„Zlato co se děje? Simono" přiběhne Ni a dle mého očekávání má stejnou reakci, jako já. „Co tu chceš ty zlatokopko?" zeptal se znechuceně Ni. „Jedu za svým přítelem Diegem. Milujeme se. A má jednu věc, kterou ty nemáš." Odmlčela se a ukázala na něj. „Tvoje peníze, které jsem z tebe dostala. Jsi hlupáček naivní" vysmála se mu do obličeje.
To už jsem nevydržela. Moje ruka vystřelila k její tváři neskutečnou rychlostí. Dala jsem ji takovou facku, že mě z toho pálila ruka. „Už nikdy. Opakuji NIKDY se nenavážej do Nialla. Do mě klidně. Je mi to vcelku jedno. To ty jsi tady chudinka naivní. Rozumíš?" řekla jsem vážně i naštvaně. „Svině" to bylo poslední co řekla. Pak odešla.
Otočila jsem se na Nialla. „Musíme jít, nebo nám uletí letadlo, tak pojď zlato" řekla jsem, vzala ho za ruku a dál se prodírala davem.
V letadle
„Děkuju" řekl Ni, když se posadil vedle mě. „Za co?" zeptala jsem se nechápavě. „Že si mě bránila. To já bych jí měl dát tu facku a bránit tebe. Ale ty ses nedala." Řekl ohromeně. „Zlato, nikdo tě nebude urážet, jinak to nepřežije. Miluju tě a dala bych za tebe i život" řekla jsem mile. „Taky tě miluju. Ani nevíš, jak dlouho jsem na tebe čekal." Řekl Ni a políbil mě.
**
„Miláčku, vstávej" třásl se mnou jemně Ni. Zase jsem usla. „Už jsme v Irsku?" zeptala jsem se ospale. „No jasně že ano, už jsme dokonce i u nás v Mullingaru. Spala jsi tvrdě, vzal jsem tě do náruče a odnesl do auta. Nic těžkého" usmál se. „Já tě asi zabiju. Co si o mě pomyslí. Vždyť musím vypadat strašně" řekla jsem zděšeně. Rychle jsem vytáhla zrcátko z kabelky a začala se upravovat. „Zlato, budeš se jim líbit i v nějakém pytli od brambor, takže tohle bych neřešil" řekl se smíchem.
„Tak teda zaklepej" řekla jsem vystrašeně. „Neboj se, ano?" jen jsem kývla. Ni zaklepal. Chvíli jsme čekali, ale pak se otevřeli dveře a v nich stála postarší paní. „Mamí" výskl Niall a už ji objímal. „Nialle, zlatíčko. Tak moc jsi mi chyběl" řekla jeho matka. Je to tak krásné, když se dítě vrátí k rodičům. Tohle už nezažiju. Pomyslela jsem si.
„A ty musíš být Amber" otočila se ke mně. „Dobrý den, ráda Vás poznávám. Niall o vás pořád básnil. A ano, jmenuji se Amber" usmála jsem se. „Já jsem Maura a tykej mi prosím." Usmála se Maura. „Tak dobře Mauro" usmála jsem se. „Tak pojďte dál" řekla vesele Maura. Niall vzal kufry, zul se a šel do poschodí. Nejspíš do jeho pokoje. Šla jsem v těsné blízkosti za ním.
Když otevřel pokoj, naskytl se mi pohled na prostor, který vypadá, jako by ho obýval puberťák. Všude plakáty, tmavé zdi, počítač a velká postel. „Máš to tu hezký" pochválila jsem mu pokoj „děkuju. Mamce se líbíš. Jde to vidět. Počkej až příjde" nestačil to doříct, jelikož ho přerušil mužský hlas. „On už se vrátil Niall?" „Táta" dořekl Ni. „Tak pojď dolů. Přivítáme se" vzal mě za ruku a táhl dolů po schodech. „hoj tatí" křikl Niall a běžel se s ním přivítat. Já jen stála opodál a přemýšlela o mém tátovy. Jak dlouho jsem ho nemohla a nemůžu obejmout, natož s ním mluvit.
„A ty jsi Niallova přítelkyně viď?" zeptal se mile. „Ano, jsem Amber Andersnová. Těší mě" řekla jsem mile. „Já jsem Bobby, taky mě těší, a hlavně mě těší, že si Niall vybral tak krásnou dívku. Lepší si nemohl přát." Cítím jak červenám „Já si myslím. Amber je pro mě vším. Je to světlo mého života" vložil se do toho Niall, který když to dořekl, tak mě políbil. „Aww, vy jste fakt sladcí" řekla Maura.
**
„A Greg nepříjde?" zeptal se Niall. „Ne oni jsou na dovolené, takže se neuvidíte" řekl Bobby. „Aha, no to nevadí" řekl trochu smutný Niall. „Tak pojďte ke stolu, bude večeře" křikla Maura z kuchyně. To už si povídáme tak dlouho. Nějak ten čas letí. Pomyslím si. Sednu si ke stolu, vedle mě si sedne Niall a naproti nás si sednou Niallovy rodiče. Máme zapečené těstoviny. Je to mňamka. „Je to Výborné Mauro" pochválila jsem. „Děkuju Am." Chvíli bylo ticho, ale pak přišla otázka, které jsem se chtěla vyhnout. „A co tví rodiče Amber? Jak se mají, a co dělají za práci?" zeptal se Bobby.
Proč se mě všichni ptají na rodiče? pomyslela jsem si.
ČTEŠ
Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)
Romansa,,Letím někam, kam nechci." Byla donucena se přestěhovat, ale nakonec to nedopadne tak špatně. Vypadá to na lásku do konce života nebo to bude jen omyl? Dozvíte se v mém příběhu.
