,,Leni, snídaně..." probouzí mě slova mamky.,,Jóó, už vstávám" křičím. Vylezu z postele a v pyžamu se vydám dolů na snídani. Po celé kuchyni voní smažená vajíčka se slaninou a zeleninou. ,,Dobrou chuť" popřejeme si. ,,Tak co budeš dneska dělat?" ptá se máma.,,Nooo, chtěla bych se jít podívat do nějaké kavárny a zeptat se, jestli nepotřebují nějakou pomocnici" ,,No to je super nápad" řekla mamka a šla umýt nádobí. Já jsem se šla převléknout, osprchovat a namalovat. Rozloučila jsem se s mamkou a vyrazila jsem hledat svou vysněnou práci.
,,Caffé bar" přečetla jsem nápis a vešla dovnitř. ,,Dobrý den, nepotřebujete nějakou pomocnici, třeba servírku?" zeptala jsem se slečny za pultem. ,,Hmm, já zavolám paní šéfovou a zeptáte se jí ,ano?" ,,To budete hodná, děkuji." Po chvíli přijde paní asi okolo čtyřiceti ,,Dobrý den, vy jste se prý ptala, jestli tady nemáme volné místo , je to tak?" ,,Dobrý den, ano ptala jsem se tady slečny, a teda máte volné místo nebo ne?" ,,No, momentálně volné místo nemáme, ale kdyby se nám nějaké místo uvolnilo, tak vám dám vědě, ano?" ,,Dobře, tak děkuju vám, zatím na shledanou."
Otočím se, a vyjdu z této budovy. ,,Interiér měl tak nádherný, ale při mém štěstí tam nemají volné místo. To je tak ........ ahhh." Pomyslím si a vydám se hledat další místo, kde bych mohla pracovat.
,,Tak to zkusím tady." Řeknu a vejdu do kavárny s názvem "AMANDA CAFFÉ". „Dobrý den, já jsem Lenka Andersnová a ráda bych se zeptala, jestli nesháníte nějakou servírku?" zeptala jsem se. „Ale to víte že sháníme, jsem Amanda Maute, šéfka kavárny, pojďte se mnou dozadu, probereme to." Řekla a já se usmívala jak sluníčko na hnoji, došli jsme do zadní části kavárny, sedli jsme si a paní Maute začala: „Takže první věc, kterou musíme vyřešit je tykání, nemám ráda vykání, pokud ti to nevadí?" „ Né nevadí, tak teda, já jsem Lenka" „Já jsem Amanda" tak to je asi na dobré cestě-pomyslela jsem si .
„Takže kolik ti je, jestli se můžu zeptat?" „Je mi osmnáct a můj sem je pracovat v nějaké útulné kavárně, jako je tahle" řekla jsem. „Výborně, řízením si prošla od zítřka nastupuješ, pokud ti to nevadí?" „Ne, nevadí jsem strašně moc ráda, děkuju, děkuju moc." Řekla jsem a usmívala se. „Tak fajn, zítra v osm začínáme a potom se dozvíš vše ostatní ano?" „Jo jasně , žádný problém" přitakala jsem. „Tak zítra ahojky a těším se" řekla Amanda. „Já taky tak ahojky"
,,Je jedna hodina odpoledne a já jsem už sehnala práci. No to bych do sebe neřekla." Přemýšlela jsem a v duchu se pochválila.
Naproti přes ulici vidím stánek se zmrzlinou a najednou dostanu takou chuť, že neodolám a jdu si koupit dva kopečky jahodové zmrzliny. Sednu si do parku a pozoruju děti na hřišti , jak si hrají a jsou tak šťastné a nemají ponětí, co je ještě v životě čeká. „Jednou chci mít taky děti, aspoň jedno dítě, byla by to moje princeznička, o kterou bych se starala." Přemýšlela jsem a sama sebe se ptala, proč jsem ještě nepotkala svého prince na bílém koni.
Po zmrzlině jsem se vydala domů, mamce jsem řekla o nové práci. Byla strašně šťastná, že to šlo tak lehce. Zbytek dne jsem strávila sezením u televize a u toho jsem jedla brambůrky a potom večeři. Po večeři jsem se šla vysprchovat a usínala jsem s pocitem, že zítra už půjdu pracovat.
Ahojky, doufám, že se vám kapitola líbila a já slibuju, že se budu snažit přidávat kapitoly pravidelně a i dostatečně dlouhé. Jestli se vám kapitola líbila tak prosím o like nebo komentář. Budu ráda za jakýkoliv ohlas. Díky moooc. LOVE YOU
ČTEŠ
Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)
Romansa,,Letím někam, kam nechci." Byla donucena se přestěhovat, ale nakonec to nedopadne tak špatně. Vypadá to na lásku do konce života nebo to bude jen omyl? Dozvíte se v mém příběhu.
