Zlý kluk

Kapitola 27

Sára

Z nějakého důvodu se mi udělá špatně. Proto rychle vstanu a utíkám do koupelny, ani jsem neslyšela, co mi říkal. Začala jsem zvracet do záchodu, Nik okamžitě přiběhl za mnou.

,,Jsi v pořádku ?" Zeptá se starostlivě a já jen kývnu hlavou, že jsem, i když jsem nebyla. 

Jak to, že se mi udělalo špatně? Nejspíš to bude z toho, že jsem nic nejedla. 

Konečně to ze sebe vše dostanu, přesunu se k umývadlu, vypláchnu si pusu. Neustále mě pozoruje a to mě tak trochu znervózňuje. Otočím pohled k němu:  ,, Co jsi to před tím říkal?" Zeptám se a chvíli čekám na odpověď.

,,Nic, to je jedno, " odpoví. Jsem si jistá, že mi řekl něco důležitého, ale očividně si to rozmyslel, takže to nechám být. Oba se přesuneme zpět do pokoje, začne se mě vyptávat, jestli jsem něco jedla, nebo jestli jsem se v tom lese nějak nepraštila.

Řekla jsem mu, že to je tím, že jsem nejedla, když jsem to řekla, zabručel a vzal mě za ruku.

,, Tak pojď, půjdeš se najíst." Cože? Teď potom, co jsem zvracela, bych do sebe měla něco nacpat? Je mi blbě, pochybuji, že to v sobě udržím.

Zhluboka se nadechnu:  ,, Nechci jíst, není mi dobře, " odpovím. Pevně semkne čelist a vypadá naštvaně.

,, Právě proto ti je špatně, takže se půjdeš najíst, i kdybych to do tebe měl násilím nacpat, " řekne tvrdě, podá mi mé prádlo, které za tu dobu stihlo uschnout a pak mě táhne do kuchyně.

Samozřejmě že jejich kuchyně je luxusně vybavená, ani mě to už nepřekvapovalo, vzhledem k tomu , že celý tento dům je luxusní a velký. Polovina stěny v kuchyni je prosklená a jsou zde dveře do zahrady. Je tu i obloukový vchod do jídelny.

Trochu nakouknu a kouknu se na hezky ozdobenou jídelnu. Nemůžu tu nic vytknout, je to tu krásné. Nik zatím co se tu porozhlížím, vytahuje něco z lednice a nejspíš se snaží něco uvařit.

Já mezitím přejdu do jídelny a koukám se na všechny ty pozlacené talíře ve vitrínách. Nakonec se zpět vrátím do kuchyně a sednu si na barovou stoličku.

,, Máš dost hezký dům, " poznamenám. Ani se neotočí a začne mluvit.

 ,,Není můj, je mých rodičů, potrpí si na luxus. Mně ani o tohle tolik nejde, " řekne.

Docela mě překvapila jeho odpověď. Říkal, že se jeho rodiče hádají, možná proto je vůči nim tak zatrpklý. Konečně se na mě otočí a položí přede mě omeletu. Nevypadá to zle.

,, Na jez, " řekne a já se na něj zamračím.

,,nNejsem pes, aby jsi se mnou takhle mluvil," řeknu podrážděně.

Povzdychne si:  ,, Promiň, chci jen aby si se najedla," omluví se, ale já jsem pořád naštvaná. Po tom incidentu v koupelně se chová divně.

,, Co jsi mi chtěl před tím říct ? A neříkej, že nic, slyšela jsem, že jsi něco řekl." 

Odvrátí ode mě pohled:  ,, Nech to být, není to nic důležitého, " řekne. Pevně semknu čelist a praštím s příborem.

,, Fajn! Víš, co, asi byla chyba ti odpouštět. Půjdu domů, už o mě mají určitě strach. Uvidíme se zítra ve škole!" Řeknu naštvaně a vstávám ze židle.

On se za mnou otočí a chytne mě za ruku:  ,,Nechoď pryč, " chvíli tam stojím a pozoruji ho, ale nakonec se mu vytrhnu a odcházím. Jenže on mě nenechá,  ,,prosím, nech mě tě alespoň odvést, nechci, aby se ti něco stalo" řekne a já se zastavím.

,, Dobře," odpovím a oba odcházíme ke dveřím.

Nasadí mi svou bundu, aby mi nebyla zima a poté jdeme k autu.

Po celou jízdu ani jeden z nás nepromluví. Když konečně zastavíme před mým domem. Okamžitě vystupuji z auta a jdu ke dveřím. Jenže mě něco přinutí zastavit. Otočím se k němu: ,,Dobrou noc," řeknu a vcházím dovnitř.

***

Ráno mě probudí cinkání budíku. Už zase ta blbá škola. Rozhodně se do ní netěším. Bude tam pan O'connell a zrovna toho bych nejraději udupala do země. Položím své ospalé nohy na ledovou podlahu a pomalu vstávám.

Když se narovnám, znovu se mi udělá špatně jako včera večer. Bude to tím, že jsem se nenajedla. Šla jsem do koupeny, opláchla se vodou a snažila se zhluboka dýchat, abych se nepozvracela. Nakonec to ale stejně neudržím.

Potom co jsem si vyčistila zuby, jsem se šla obléct dala jsem si bílé šaty a k tomu baleríny. Sedla jsem si k toaletnímu stolku a začala se líčit. Když už jsem všechno měla hotové, přesunula jsem se do kuchyně a snažila se alespoň trochu nasnídat. 

Byla jsem v kuchyni sama, což znamená, že Michael ještě spí a rodiče už jsou dávno v práci. 

Nakonec si vezmu klíče a a chystám se odejít, když v tom uvidím před dveřmi Nika, leknu se a zhluboka se nadechnu, co tady sakra chce?

,, Chtěla jsi vědět, co jsem ti chtěl říct, že ?" Zeptá se a já nechápavě pokrčím čelo. Že by nakonec nebyl takový blb? Kývnu hlavou a on se zhluboka nadechne, vytáhne z kapsy malou krabičku. Okamžitě znervózním.

Že se právě nechystá udělat to, co si myslím, že se chystá udělat? Upřeně se mi zadívá do očí a pak to vysloví.

,, Vezmeš si mě?" V tu ránu se mi zastaví dech. Když uvidím ten krásný prsten, rozbuší se mi srdce. Odvrátím pohled od prstenu a zadívám  se mu do jeho krásných modrých očí. Co mám asi tak teď dělat? 

Jen tak si přijde a požádá mě o ruku? Sice ho miluji, ale o tomhle jsem ještě nepřemýšlela. On se dočista zbláznil. No každopádně ho nemůžu dal trápit, vím, že mu musím odpovědět, ale bohužel si nejsem jistá odpovědí. Nakonec se nadechnu a chystám se odpovědět. Nemohla jsem říct snad nic hloupějšího:  ,,Já....já nemůžu...promiň."