Zlý kluk

Kapitola 5

Sára

Pláč pořád neustává. Pořád mnou poletují ty nesnesitelné pocity bolesti. Najednou uslyším klučičí smích. Okamžitě poznám, že je to můj bratr a nějaký jeho kámoš. Rychle vstanu a utřu si uplakanou tvář. Nesmí mě takhle Michael vidět. Proto zalezu do koupelny a umyji si obličej, aby to nešlo nějak poznat. Když jsem si jistá, že nikdo nic nepozná, jdu zpět do pokoje.

Je těžký se znovu nerozbrečet, ale musím to vydržet nebo můžu jet pryč, docela ráda bych byla o samotě. Vyjdu ven z pokoje a jdu rovnou ke dveřím, jenže se za mnou ozve hlas.

,,Kam to jdeš?" Otočím se a uvidím Michaela s Bredem.

,,Jdu na vzduch, " odpovím a on na mě podezíravě kouká.

,,Ty jsi plakala?" Zeptá se. Sakra! Poznal to.

,,Ne, " zapřu. Věnuji mu nucený úsměv a odcházím pryč. Přemýšlím nad tím, jestli se raději projít nebo jet autem bůh ví kam. Měla jsem chuť od všeho utéct a tak jsem vybrala druhou možnost. Nasedla jsem do auta a jela.

Cestou jsem přemýšlela o různých věcech. Jedu už přes půl hodiny a nevím vůbec, kde jsem. Jsem někde uprostřed ničeho. Donutí mě to zastavit na kraji silnice. Chvíli jen tak sedím, ale pak vystoupím z auta a chytnu se za hlavu. Co to proboha dělám? Neměla bych tu být, měla bych být doma. Hlavou mi proběhnou různé myšlenky. V jedné vteřině jsem myslela dokonce i na to, že bych vběhla do silnice, aby ta bolest přestala.

Ale uvědomila jsem, si že nemá cenu něco takového dělat pro někoho, kdo mi za to nestojí. Když jsem tam tak stála a koukala do té tmy přede mnou, začala jsem si uvědomovat, že ta bolest je k ničemu. Že nemá cenu se trápit. Musím jít dál, musím najít někoho, kdo mi v tom pomůže. Okamžitě mě napadlo jedno jméno, Nik. Když jsem s ním, na Joshe vůbec nemyslím.

On je klíčem k tomu abych zapomněla. Jakmile si to uvědomím, usměji se a nasednu do auta.
***
Jedu nekončící silnicí. Tahle cesta snad nikdy nekončí. Pozorně koukám na cestu, když mi však zazvoní mobil. Vezmu ho a kouknu se, kdo volá. Michael, asi má o mě strach. Chci to zvednout, ale najednou ucítím velký náraz. Auto se několikrát otočí a pak ztrácím vědomí.

Nik

Sedím u Toma, když najednou začnu mít divný pocit. Ani nevím proč. Mám prostě pocit jako by se něco stalo, chvíli přemýšlím a pak nad tím mávnu rukou. Znovu se zakoukám na sport v televizi. Myšlenky se mi konečně začnou odebírat zcela někam jinam. Od rána u Sáry jsem nadržený. Šel jsem za Elis, ale když jsme byli v půlce, nějak mě přešla chuť, myslel jsem jen na Sáru. Tahle holka mě prostě deptá.

Dostal jsem každou během dne, ale s ní už se trápím asi tři dny. Začínám si myslet, že jí nedostanu. Ale zatím se ještě nevzdávám. Zítra jí zase uvidím ve škole a tentokrát jí jen tak nenechám. Usměji se do prázdna a přemýšlím nad tím, jaký asi tak může být sex s ní. Musí být jistě úžasný. Najednou mi zazvoní mobil, je to Michael.

Zvednu ho a nadšeně řeknu: ,,Čau brácho, " v telefonu uslyším frustrovaný výdech, věděl jsem, že se něco děje.

,,Čau Niku, nebyla u tebe Sára?" Zeptá se a já nechápavě nakrčím čelo. Proč by u mě měla být Sára?

,,Ne, proč?" Odpovím a on jen znovu vzdychne.

,,Odešla před dvěma hodinama a ještě se nevrátila, zkoušel jsem jí několikrát volat, ale nebere to, " jakmile to dořekl, měl jsem o ní obavy.

Co když se jí něco stalo? Vlastně by mě to ani nemělo zajímat, ale z nějakého důvodu zajímá.

Těžce polknu: ,,Teď jedu domů, tak se po cestě po ní zkusím podívat, " řeknu a Michael mi poděkuje. Položím telefon a odcházím. Nasednu do auta, nastartuji, a jedu vpřed. Po cestě jedu pomalu, kdybych ji náhodou někde viděl.

Jenže neuvidím ji, ale nějaké převrácené auto na kraji silnice: ,,Sakra! Někdo se tu musel nabourat!" Řeknu a okamžitě zastavím. Rychle vylezu z auta a jdu k druhému autu. Začne mi bušit srdce, když uvidím Sáru. Je celá od krve a v bezvědomí. Zvednu telefon a okamžitě vytáčím sanitku. Teď už vím, proč jsem měl tak divný pocit.