Zlý kluk

Kapitola 15

Nik

Přehodil jsem přes sebe černé sako a naposledy se podíval do zrcadla. Musel jsem uznat, že jsem vypadal božsky. Dnes jí dostanu! Musím! Vzal jsem si klíčky od svého auta a vyrazil jsem pro Sáru. Cestou jsem musel myslet na to, jak asi bude vypadat. 

Nikdy jsem ji v šatech neviděl, ale vsadím se, že  bude překrásná. Konečně jsem přijel před její dům. Přiznávám, že jsem byl trochu nervozní, dlouho jsem na žádným plese nebyl, ani vlastně nevím, proč tam jdu teď. 

Kouknu se na své hodinky, je přesně 18:55, ze sedadla spolujezdce jsem vzal krabičku, ve které jsem měl náramek pro Sáru. Ani nevím, proč jsem ho kupoval, ale když jsem ho viděl, musel jsem jí ho koupit. Zhluboka jsem se nadechl a vystoupil z auta. 

Šel jsem ke dveřím a přesně v sedm jsem zazvonil na zvonek. Hned mi otevřela Sářina matka. S šarmantním úsměvem jsem jí pozdravil.

,,Přišel jsem vyzvednou Sáru, " řeknu a ona se široce usměje.

,,Dobře, půjdu jí zavolat."

Jen jsem kývl a čekal před schodištěm. Co tam k sakru tak dlouho dělala? Trvalo jí to věčnost. Po chvíli ale uslyším ťukat podpatky. Byl jsem celý nedočkavý, už jsem jí chtěl konečně vidět. Najednou mi vypadnou oči z důlků. Vypadala tak nádherně, byla zatraceně sexy v těch červených šatech.

Když sešla schody až ke mně, konečně jsem se vzpamatoval. Nemohl jsem si nevšimnout jejího naštvaného výrazu. 

Docela mě to pobavilo, prostě jsem se musel usmát.

,,Vypadáš krásně, kotě, " polichotím jí, ale ani to nezmění její výraz v obličeji.

,,Tak aby bylo jasno, jsi jenom můj doprovod. Přijdeme tam a my dva půjdeme každý svou cestou. A můžeš být rád, že jsem si nenašla někoho jiného, " řekne trochu podrážděně, ale poznám, že vůbec naštvaná není, jen to hraje a hraje to zatraceně dobře. 

Široce jsem se usmál:  ,,Nadrženost za vztekem neschováš, lásko. A mohla sis vybrat jiného partnera na ples, jenže si to neudělala, tudíž si se mnou jít chtěla. A už bychom měli jít, jinak přijdeme pozdě, " řeknu provokativně, a poté vytahuji z kapsy krabičku s náramkem. 

Vyndám ho a pak se na ní kouknu. Její výraz je k nezaplacení.

,,Co to je?" Zeptá se nechápavě. Vypadala dost překvapeně, což mě potěšilo.

,,Náramek. Doufám, že se ti líbí ?" Zeptám se a ona se usměje.

,,Je nádherný, " řekne a já jí ho zapnu na ruku.

Byl jsem z jejího úsměvu rád. Poté jsem ji vzal za ruku a doprovodil ji k autu. Oba jsme nasedli a jeli si konečně užívat ples. Po cestě jsem jako vždy musel něco říct, jinak bych to nebyl já. A ona se pořád pokoušela být protivná, ale nedařilo se jí to. Vždy jsem ji něčím rozesmál.

Konečně dojedu na školní parkoviště a zkouším zaparkovat. Je to tu vážně narvaný, ale přece jen jsem tu místo našel. Zaparkoval jsem a koukl na Sáru, která vypadala nervózně.

,,Co se děje?" Zeptám se. Otočí pohled ke mně.

,,Nic jen...no nic," odpoví nejistě a pak vystoupí z auta. 

Ty holky jsou nervózní z něčeho tak primitivního jako je ples. Vystoupil jsem hned po ní: ,, Ale to bude dobrý,  je to jen ples a ty vypadáš nádherně, tak buď v klidu, " uklidním ji a ona se na mě usměje.

,,Dobře, " řekne a poté oba odcházíme.

Když vejdeme do tělocvičny, všechny zraky se obrátí na nás. Ale ani na vteřinu jsem nezaváhal a šel dál. Proč jsou plesy ze začátky vždy tak nudný? Poslední ples, na kterým jsem byl, dopadl fiaskem. Proto plesy nemusím. 

Jenže teď jsem si byl jistý, že tenhle ples dopadne leda tak šukačkou. Nad tou myšlenkou jsem se musel pousmát.

,,Co je?" Vyruší mě Sára z myšlenek. Obrátil jsem pohled k ní.

,,Nic, co by?" Zeptám se a ona se zamračí.

„Vážně? Tak proč jsi se teď z ničeho nic usmál? Vypadal jsi přitom jak blázen, bez urážky,  " odpoví.

 Široce se usměji: ,,Jen se mi něco honilo hlavou, " řeknu a všimnu si že jí zacukají koutky úst.

„ Jo a prozradíš mi co?" Zeptá se. 

Musel jsem se prostě šibalsky usmát a využít situace. Hbitě jsem si ji přitáhl k sobě:  ,,Možná ti to řeknu při tanci, " odpovím a vedu jí na parket, aniž by stačila něco říct. 

Zastavil jsem a pevně si ji přitáhl k sobě. Byla z toho dost vyjukaná, zřejmě to nečekala. Začali jsme tančit a já se jí nemohl přestat dívat do těch jejích krásných oříškových očí. Zhluboka se nadechla a poté těžce polkla, okamžitě jsem poznal, že jí to znervózňuje. 

Rukou jsem jí sjel více na zadek a ona sebou cukla: ,, Co děláš? Jsme tu na veřejnosti, pokud sis nevšiml!" Procedí mezi zuby. Pocukají mi koutky úst.

,,Koukni se okolo sebe, těmhle lidem je to u prdele, kam ti sahám," řeknu a ona se okamžitě zamračí. Musel jsem s tím něco udělat.

Proto jsem si jí přitáhl ještě blíž, až jsme se skoro dotýkali nosy. Okamžitě se její výraz změnil. Zrovna jsem se jí chytal políbit, když v tom si někdo odkašlal a řekl Sářino jméno. Po hlase jsem okamžitě poznal, co to bylo za kokota. 

Sára se vřele usmála: ,,Pane O'connelli, nevěděla jsem, že tu budete taky, " řekne a on se usměje.

 ,,Nechtěl jsem jít, ale dotáhli mě sem násilím, " řekl pobaveně. Sralo mě, jak jí právě teď svádí a ona to nevidí. To je vážně tak slepá? 

Musel jsem něco udělat, ale už bylo pozdě.

,,Nezatančíte si ?" Zeptá se a ona se podívá na mě.

,,Omluvíš nás, " řekne Sára a já s předstíraným úsměvem kývnu. Poté oba odejdou a já zůstávám na parketě sám. Nemohl jsem to tak nechat, toho kreténa se musím zbavit! 

CHCI VÁM MOC PODĚKOVAT ZA VAŠE ÚŽASNÉ KOMENTÁŘE A VOTE MOC MĚ TO VŽDY POTĚŠÍ TAKY VÁM CHCI ŘÍCT ŽE TENHLE TÝDEN UŽ ASI KAPITOLU NEPŘIDÁM UVIDÍM JAK MI TO VYJDE MÁM TEĎ PŘIJÍMAČKY TAKŽE SE MUSÍM UČIT :)