Zlý kluk

kapitola 6

Nik

Když sanitka dorazí, jedu s ní a po cestě to vše volám Michaelovi. Byla to asi jediná osoba, na které mi tak záleželo. Po příjezdu do nemocnice ji vezli okamžitě na sál a já v tu chvíli měl příšerný strach. Za chvíli se tu objevili i pan a paní Darsliovi. Byli vyděšení k smrti, oba brečeli. Okamžitě se mě ptali, jak jí je a co s ní je.

,,Právě ji odvezli na sál, chvíli potrvá, než nám řeknou co a jak, " odpovím a posadím se. Objeví se tu vystrašený Michael a začne se také vyptávat. Poté si sedne vedle mě a založí si hlavu do dlaní. Teď jsme mohli jen čekat na to, co řeknou doktoři.

***

Uběhla asi hodina a půl a pořád nic, všichni začali mít obavy. Najednou vyšel doktor a okamžitě se všichni zvedli a čekali nedočkavě na to, co řekne. Srdce mi bušilo jako o závod, tvářil se dost smutně. Jako kdyby chtěl říct tu větu, kterou jsem slyšel, když umřela máma.

Přistoupil blíže a povzdychl si: ,,Vaše dcera bude v pořádku. Zatím je v kómatu... ale bohužel se obáváme, že může mít amnézii, " řekne doktor a já si povzdychnu.

Tohle se jí nemělo stát. Její rodiče a bratr se zděsili nad tím, že řekl, že může mít amnézii, proto se začali hned vyptávat.

,,Může být jen dočasná anebo taky žádná, to zjistíme, až se probudí, " odpoví doktor a oni se zeptají, jestli jí můžou vidět. Doktor kývl a oni šli za ním. Já tam jen stál, asi by nebylo dobrý jít za ní, nejsem její příbuzný ani tak. Ale najednou pro mě přišel Michael.

,,Chceš se na ní jít podívat?" Zeptá se a já bez váhání kývnu.

Tohle jsem nečekal, myslel jsem, že... to je jedno, chci jí vidět, takže nebudu ztrácet čas. Přijdu do pokoje, a když ji uvidím, připomene mi to, jak jsem byl malý kluk a každý den tu seděl a koukal na matku, jak tu leží v bolestech. Jenže u ní je to jiné, tady je naděje, že se vzbudí a bude naprosto v pořádku, u matky to tak nebylo. Přistoupil jsem až k ní a pohladil jí po tváři. Jediný, co si teď přeji, bylo, aby se probrala.

Sára

Všude bylo bílo a nikdo nikde. Chodila jsem prázdnými ulicemi, a přesně jsem nevěděla, co se to děje. Kde všichni jsou? Byla jsem jak ve špatném snu. Z ničeho nic nastala tma a já se začala bát. Nevěděla jsem, kam jít. Šla jsem temnou ulicí, začala se dělat mlha, srdce mi bušilo. Pozorně koukám kolem sebe. Najednou uvidím siluetu muže.

Měla jsem strach, ale taky jsem zároveň pocítila úlevu z toho, že tu nejsem sama. Šla jsem za ním, abych se zeptala, co se tu děje, jenže jsem si všimla, že něco popíjí. Dostanu strach a radši se zastavím, jenže už bylo pozdě, všiml si, že tam jsem.

,,Ale co tady dělá toková kráska, tak sama?" Zeptá se opilecky. Jako by mi ten hlas někoho připomínal, ale za boha si nemůžu vzpomenout koho.

Blížil se ke mně a já se oddalovala pryč : ,,Nepřibližuj se, " upozornila jsem ho, ale on se jen zasmál.

,,No tak zlato, nechceš si užít s cizincem?" Věděla jsem, že musím pryč. Otočila jsem se a začala utíkat. Ale on začal běžet za mnou, odbočila jsem směrem k lesu. Tohle jsem dělat neměla, najednou zakopnu o větev a padnu na zem.

Než se naději, zvednou mě mužské ruce a přišpendlí ke stromu. Začne mě násilím líbat a já se bráním, ale marně. Začnu křičet, ale vím, že je mi to k ničemu. Chci, aby to skončilo. Najednou se zase ocitnu v těch samých ulicích, všude je bílo a nikdo nikde. Co se to sakra děje?! Všechno se pořád opakuje dokola a dokola....