Zlý kluk

Kapitola 4

Sára

Cuknu sebou a odstoupím od něj: ,,Měj se hezky, " řeknu ironicky a odcházím pryč. Potom, co vyjdu z domu, si uvědomím, že držet se od něj dál bude těžší, než jsem si myslela. Na jednu vteřinu jsem to chtěla. Chtěla jsem ho políbit, ale jsem ráda že jsem to neudělala. Byla bych tím jen zmatená ještě víc, než jsem. Musím dnes podniknout něco s kámoškama, jinak se z něj už zblázním. Po dvaceti minutách dojedu před školu, zaparkuji a vystoupím. Neohlížím se kolem a jdu přímo dovnitř. Poprvé, co jsem ráda, že ta škola vůbec je. Alespoň přijdu na jiné myšlenky.

Dojdu ke své skříňce a vezmu si z ní věci na první hodinu. Máme učitele Digoriho, což bude zase hodina nudné literatury. Já osobně mám literaturu ráda, ale s učitelem Digorim je tato hodina příliš nudná. Ještě jsem přemýšlela, že bych na hodinu nešla a místo toho se šla uklidnit do obchodního centra, kde bych alespoň vypustila páru. A alespoň bych měla jistotu, že už dnes Nika nepotkám. Po dlouhém uvažování jsem se rozhodla, že půjdu nakupovat. Proto jsem si odložila věci zpět do své skřínky a šla ke svému autu. Nasednu do něj, nastartuji a odjíždím pryč.

***

Prohrabuji se oblečením a hledám něco, co by mi padlo do oka. Zatím jsem nic takového nenašla. Chodím nakupovat ráda. Proto je můj šatník i docela dost plný. Některé věci ani nenosím, ale to je u mě normální. V prvním obchodě jsem nic nenašla, proto jdu do mého oblíbeného, kde vždy něco najdu. Když tak chodím a rozhlížím se kolem, moje myšlenky se zase začnou odebírat k Nikovi, nad kterým mi hlava stojí. No každopádně se radši budu věnovat nakupování, proto tu taky jsem, abych na něj nemyslela. Frustrovaně zafuním, když stále nic nenacházím.

,,Sáro?" Ozve se za mnou a já jen doufám, ať to není ten, kdo si myslím, že to je.

Otočím se a mé obavy se naplní: ,,Joshi? " Řeknu překvapeně a on se široce usměje. Přistoupí ke mně a pevně mě obejme, čímž mě zaskočí. Nečekala bych, že ho tu potkám. Chtěla jsem se zbavit Nika a potkám Joshe. To je snad zlý sen. Odstoupí ode mě a podrží si mě na délku paží.

,,Vypadáš báječně. Tak dlouho jsme se neviděli. Moc jsi mi chyběla, " řekne nadšeně a já se jen zhluboka nadechnu.

,,Joshi... já.. " Vykoktám ze sebe, ale než stihnu něco dalšího říct, skočí mi do řeči.

,,Proč jsi mi neodepsala na sms?" Zeptá se a já se od něj odtrhnu.

,,Protože to nejde vrátit zpět. Udělal si dost chyb a to ti neodpustím, " řeknu a chci odejít.

,,Já vím, že jsem tě zklamal. Ale po tu dobu, co jsme spolu nebyli, jsem si uvědomil, jakou chybu jsem udělal. A uvědomil jsem si, že tě miluji. Prosím odpusť mi, " vyhrkne ze sebe, čímž mě přinutí zastavit a otočit se.

,,Možná sis to uvědomil příliš pozdě, " odpovím a odcházím.

Myslela jsem si, že tenhle den strávím nakupováním a budu v klidu, ale nejsem v klidu. Jsem ještě ve větším stresu, než bych byla s Nikem. Při cestě do auta mi do očí vyhrkly slzy. Pořád jsem k němu něco cítila a to, že jsem ho teď viděla, nebylo moc dobrý. Konečně se mi podařilo na něj zapomenout a je to tu zas.

Zase se budu trápit. Z obchodního centra jsem jela okamžitě domů. Držím se, abych nezačala brečet. Hned jak dojedu domů, vystoupím z auta a jdu rovnu do mého pokoje, kde si lehnu na postel, vezmu si polštář a pevně ho stisknu. Začnou se ve mně probouzet ty nejhorší pocity, který jsem tak nenáviděla, ta nesnesitelná bolest v hrudi. Rozbrečela jsem se do polštáře a nemohla přestat. Zase jsem spadla do těch temných dní, ze kterých jsem se tak těžko dostávala.