Zlý kluk

kapitola 7

Nik

Celou noc jsem musel zůstat s ní. Po tu dobu, když jsem jí pozoroval, sebou škubala, jakoby se jí něco zdálo. Tak moc jsem chtěl, aby se konečně probudila. A celou tu dobu jsem si kladl jednu otázku, proč mi na ní tolik záleželo. Na otázku jsem však neznal odpověď.

Kolem sedmé ráno přišla její matka do pokoje a řekla mi, ať si jdu odpočinout, jen jsem kývl a jel jsem domů. Odpoledne jsem se chystal vrátit zpět, chtěl jsem se jenom prospat. Ale popravdě jsem ani nemohl usnout, musel jsem pořád myslet na ní, a jestli bude v pořádku. A pak jsem si to uvědomil, že ji mám rád. Ne! Takhle nemůžu dál, jakmile se probere, budu se od ní držet dál. Nesmím dopustit, aby se mi dostala pod kůži.

Když se vrátím zpět do nemocnice, sedí u ní nějaký chlap. Přimhouřím oči, kdo to sakra je ?! A proč ji drží za ruku?!

Přijdu k němu a zeptám se: ,,Kdo jsi?" Řeknu zaujatě a on se otočí.

,,Josh, Sářin přítel, " řekne a mně začne vřít krev. Neřekla mi, že má přítele. Chci ještě něco říct, ale v tom se začnou hýbat její rty a z nich něco vycházet.

Pozorně poslouchám, co se snaží říct: ,,N...Niku. " řekne a já se usměji. S úsměvem se kouknu na Joshe a ten se jen mračí. Pak vstane a začne chodit po pokoji, já si k ní sednu a pozoruji jí. Najednou jako by se probouzela, srdce mi poskočí nadšením.

Konečně otevře oči a řekne mé jméno: ,, Jsem tu, Sáro," řeknu jí a ona se nechápavě a vyděšeně začne rozhlížet kolem sebe.

,,Kde to jsem ?!" Zeptá se vystrašeně a já ji okamžitě uklidňuji.

,,Klid, jsi v nemocnici, měla jsi autonehodu," řeknu jí a ona mi věnuje veškerou pozornost. Jen tak na mě kouká a pozoruje mě. Začínal jsem si myslet, že neví, kdo jsem, a že ztratila paměť, ale pak řekne.

,,Jak se to stalo?" Zeptá se a já si povzdychnu.

,,To nevím, jel jsem domů a uviděl na kraji vybourané auto. Zastavil jsem a viděl, že jsi to ty, okamžitě jsem zavolal pomoc a teď si tu, "vysvětlím jí a ona se chytne za hlavu. Kruci! Nemohl jsem jí takhle vidět. A však když uviděla Joshe, úplně ztuhla a je ještě víc rozrušená.

Otočím se na něj, vypadá ublíženě, chtěl jsem se nad tím pousmát ale, když jsem jí viděl, do smíchu mi nebylo: ,, Kde jsou mí rodiče?" Zeptá se a já se na ni otočím.

,, Nejspíš jsou v bufetu, jestli chceš, zavolám je, " řeknu a ona se uklidní.

„ Dobře, " odpoví a já kývnu. Nadechnu se, vstanu a jdu pro ně. Jsem tak rád, že je v pořádku.

Ale ten kluk, který tam byl, mám takový pocit, že to není její přítel, ten její pohled, kterým se na něj dívala. Jakoby jí ublížil. A pokud se dozvím, že jo, bude mít monokl na ksichtu. Konečně dojdu za nimi a hned jim řeknu tu novinu.

Oba dva se rozzářili a běželi za ní. Vrátil jsem se s nimi k ní do pokoje, ale zůstal jsem jen ve dveřích a sledoval, jak se usmívá. Když jsem se však vrátil, Josh tam nebyl, tudíž jsem usoudil, že se něco stalo. Každopádně je dobře, že je pryč. Tak a teď bych měl odejít já. A jakmile odejdu, tak jí nechám jít, musím se od ní držet dál. Pohlédne na mě a poděkuje mi, jen se usměji a odejdu pryč.