✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

18. kapitola

Ty jo. Na to jsem úplně zapomněla.
Tak ten kdo do všechno spískal, bude mít velký problém.

„A kdy se budeme stěhovat a kam?"

„To se všechno dozvíš. Teď dělej, že o ničem nevíš. Už půjdu a ty se hezky vyspi."

Dá mi cudnou pusu a jde pryč. U dveří se ještě jednou otočí a prohlédne si mě od hlavy až k patě. Nechá mě tady celou rozechvělou. Mel nikde a čekat na ni se mi nechce, jdu spát.

Ráno se chystám do školy, jako by se nic nedělo. Mel je zamlklá a nemá chuť se bavit. Netlačím na ni, obě máme o čem přemýšlet.

„Mel, máš se mnou hodinu?"

„Jo," zvědavě přeruší všechnu prací a podívá se na mě.

„Omluvíš mě na první hodině? Musím do knihovny pro učebnice, včera jsem na to zapomněla."

„Jo jasně, ale Kropenatce se to nebude líbit."

„Tak to má smůlu. Může si jít stěžovat řediteli, to on mě včera zdržel."

V tu chvíli zvědavě vyhrkne: „Co chtěl?"

„Ale jen mě seznámit, jak to tady funguje."

Dál se na nic neptá, obě dokončíme přípravu do školy a já zamířím do knihovny.

Jen co vejdu, připadám si, jako v pohádce. Obrovská knihovna na mě působí jako balzám na duši. Zamířím k pultu, kde stojí starší paní s červenými vlasy a extravagantními brýlemi.

„Dobrý den, včera jsem si tady měla vyzvednout knihy. Jmenuji se Sára Williams."

„Ano. Někde to tady pro tebe mám. Klidně se porozhlédni nebo si sedni."
Mávne rukou ke stolům v rohu.

„Všechno co budeš potřebovat, přinesu."

„Děkuji. Myslíte, že bych se tady mohla porozhlédnout?"

„Jistě."

Na nic nečekám a vyrazím. Knihovna je celá s tmavého dřeva od shora dolů plná polic a knih. Je tady nekonečné množství chodeb. Některé knihy musí být stovky let staré. Vyberu si sbírku básní.

Rozhlížím se kolem sebe, jsem nadšená, protože jsem objevila kouzelný výklenek, kde se dá sednout a číst. Na nic nečekám, usadím se na lavici, otevírám knížku a začnu číst.

„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...,"

Shakespear

Když jsem v půlce knihy, uvědomím si, že bych měla být úplně někde jinde. Sakra úplně jsem zapomněla na výuku.

„Haló? Je tady někdo?"

Stojím u pultu a čekám na knihovnici.

„A tady jsi, nemohla jsem tě najít. Ale tady se není čemu divit, knihovna je obrovská. Tady máš vše, co budeš potřebovat."

Podává mi hromádku knih.

„A tady máš průkazku do knihovny."

Nadšeně vyhrknu: „Jé děkuji."

Celkem dost mě překvapila, ale hlavně potěšila. Už vím, kde budu mít skrýš, když budu chtít utéct od všeho a všech. Určitě tady budu pořád.